HDP podle něj plní roli „pohanské modly“, které se ekonomové neustále dovolávají. Přitom ve skutečnosti existují ekonomické statistiky, které o bohatství a životní úrovni země vypovídají mnohem lépe.

Jako příklad nesmyslnosti této statistiky uvádí například působení zahraničních firem v České republice. Z jejich zisků a dividend nemají občané vůbec nic, dostanou je akcionáři v zahraničí. Logika počítání HDP ale tyto peníze připočte k českému produktu. A takovéhoto kouzlení je prý kolem HDP spousta.

Jiné statistiky podle něj odrážejí stav ekonomiky mnohem věrohodněji. Jenže ty se nepoužívají, protože obvykle rostou pomaleji než HDP, a tak se raději chlubíme zkreslující statistikou.

Zatímco HDP mezi lety 2000 a 2012 vzrostl celkově o 40,6 procenta, ostatní statistiky tak hezké nejsou. Čistý disponibilní důchod domácností, tedy součet příjmů, kterými mohou lidé disponovat, vzrostl za totéž období o pouhých 21,1 procenta.

Tyto věrohodnější statistiky podle Kohouta ukazují, že se Česko stává bohatou zemí, obývanou chudými občany. Odtékají odsud investice a dividendy z lidské práce, a lidé, kteří tyto hodnoty vytvářejí, ještě navíc svými daněmi financují investiční pobídky. Zbožšťované statistice HDP ale tyto důsledky zůstávají utajeny.