Daniel Prokop v úvodu vysvětloval, že společnost je dnes silně fragmentovaná, a tak má zcela rozdílné ekonomické zájmy. „Už není nějaký velký elektorát dělníků, které by zastupovala sociální demokracie, a proti tomu elektorát živnostníků. Je i velký nesoulad – jak známe z Británie – v kulturní levicovosti a té ekonomické. Všechny velké příběhy – o emancipaci práce či že vše vyřeší trh, což jsou dva hlavní z devadesátých let, se vyčerpaly. Je potřeba nový příběh. Můžete lidi spojit na nějakých zájmech, což je dnes velice těžké. Anebo na společném nepříteli. To je vlastní populistům,“ uvedl.

Sociolog představil i svoji knihu Skryté stíny. „Moje knížka pojednává o tom, co jsou problémy české veřejné politiky a sociálního státu. Máme sice málo extrémní chudoby, ale relativně hodně lidí je na dohled této chudobě. Hodně daníme práci. Velká část pracujících si nemůže dovolit hradit nenadálé výdaje. Nerovnosti jsou také v nemovitostech a jsou násobně větší než nerovnosti příjmové. Hodně třeba záleží na tom, jestli jste zdědil byt, nebo ne,“ objasnil Daniel Prokop. Věnoval se i inflaci. Výrazně více než v Evropě se zdražovaly položky do bydlení, na potraviny a pro zdraví. Ostatní položky luxusnější spotřeby zdražovaly méně. Což více poškozuje nízkopříjmové části společnosti, vydávají za ně větší část svého rozpočtu. „Je tu celá řada skrytých faktorů, která poškozuje nižší střední třídu. Daní se jí práce, platí ten pod sebou sociální systém a nad sebou platí výhody typu slevy na hypotéky, příspěvky na důchodové pojištění, které ale zase až tak nevyužívá. To je spíše záležitost vyšší střední třídy. Je tedy v nešikovné pozici a je zdrojem podpory populistických stran,“ vysvětluje.

Dělník s doktorem se naposledy vidí v páté třídě

Velkým problémem jsou podle Prokopa nerovnosti ve vzdělávání. „Při výzkumech jsme narazili na to, že obrovské rozdíly jsou v postojích k demokracii a našemu směřování mezi gymnázii a středními odbornými školami. Je obrovské sociální dělení podle toho, z jaké třídy jsou vaši rodiče, odkud jste,“ vypozoroval. Za problém považuje, že naše školství rozděluje děti podle sociálního původu už v 11 letech. „Někdo říká metaforu, že dělník s doktorem se naposledy vidí v 11 letech, v páté třídě. Potom odejdou na různé typy druhých stupňů. Je to trochu přehnané, ale zase ne tolik,“ sdělil. Podle výzkumů mezi lidmi ve věku mezi 27 až 40 lety ti, kteří absolvovali učňák, mají nejenom výrazně nižší příjmy, ale mají i externě horší sociální kontakty. „Neznají nikoho, kdo by jim mohl pomoci s právními věcmi, finančnictvím a podobně,“ řekl Prokop. Mají i horší znalosti práce s počítačem či znalosti jazyků. „A nemuselo by to tak být. Příliš brzy je rozdělíme. Nemají sociální kapitál mimo jiné proto, že nestudují se žádnými lidmi z vyšší střední třídy,“ je přesvědčen. Jsou prostředí, třeba na těch učňácích, kde jsou lidé jen z těchto nižších sociálních tříd a slyší kolem sebe jen negativní příběhy. „Naopak gymnazisté slyší jen ty dobré a nechápou, jak někdo může říkat, že komunismus byl lepší než současnost,“ konstatoval.