Stal jste se Manažerem roku. To je velké ocenění, k němuž se také váží diskuze o úloze manažerské profese ve světě turbulentních změn. Jak byste charakterizovat osobnost manažera? Kdo to vlastně je?

Musí jít o velmi silnou osobnost, která má jasně definované své osobní cíle, pak je schopna realizovat strategie i krátkodobé vize svých nadřízených popřípadě majitelů firmy. Určitě je pozitivní, když manažer získá patřičné vzdělání, ale nejsem zastáncem teorie, že například vysoká škola je nutnou podmínkou úspěchu. Znám spousty dobrých a schopných manažerů, kteří nemají to nejvyšší vzdělání, přesto jsou a byli velice úspěšní.

A co vás těší na této roli?

Jedním z cílů, o které jsem mimo jiné jako manažer usiloval, bylo být takzvaně „svobodný“. Svobodu v manažerském slova smyslu vnímám tak, že o věcech v rámci mých firem si rozhoduji sám, nemusím se nikomu zpovídat, ale rozhodnutí pochopitelně konzultuji s týmem odborníků, kteří působí v roli manažerů a ředitelů. Těší mě to, že mohu nezávisle na někom jiném dělat nové věci, realizovat změny, což je součástí mého života a obohacuje mě to.

Jaké je vaše životní krédo?

Důvěra. Ať už jde o osobní život nebo byznys. Důvěra je pro mě naprosto zásadní a podstatná věc, která se jen velmi těžko získává a cesta k ní je dlouhodobá záležitost. Proto pak už musí být „navždy“.  

Dobře řídit firmu nebo skupinu firem je zpravidla spojeno se značnými riziky. Jaká jsou podle vás ta nejzávažnější?

Hlavním rizikem podnikání, a to už jsme si vyzkoušeli v roce 2009 v době hospodářské krize, kdy naše tržby klesly skoro na polovinu, je nestabilita. Domnívám se, že to, abychom jako manažeři a vlastníci mohli firmy dobře řídit, rychle se rozhodovat a systematicky podporovat naše zaměstnance, potřebujeme stabilní trh s minimálními výkyvy, na které můžeme reagovat bez velkých zásahů jako je například razantní snižování nákladů nebo hromadné propouštění.

Od globalizace k regionálnímu podnikání, místní zaměstnanosti – to jsou doporučení světové udržitelnosti. Sdílíte je?

Nadnárodní firmy i malé podniky mají podle mě svoji nezastupitelnou roli. Velcí hráči určují trendy a máme se od nich co učit. Na druhou stranu výhodou malých a středních firem je osobní přístup, při kterém jim záleží na regionu. I u firmy, jako je MOTOR JIKOV GROUP s obratem 1,6 miliardy a s osmi sty zaměstnanci, známe naše lidi, jejich potřeby, a já jim každoročně, když se s nimi setkávám, říkám, že tvoříme velkou rodinu.

Jak se o zaměstnance staráte, jaký motivační program nabízíte?

Oslovujeme lidi možností dalšího osobního rozvoje a kariérního růstu. Ostatně do systému vzdělávání dáváme již několikátým rokem přes tři miliony korun ročně. Dnes již nestačí odměny k platu, bonusy, jako jsou penzijní připojištění, příspěvek na stravování, pět týdnů dovolené. Vnímáme, že je potřeba pracovat zejména na systému nefinančních odměn. Zdokonalujeme motivační a rozvojové programy, máme velmi propracovaný a štědrý systém stipendií, a to od učňovského vzdělávání po vysokoškolské, vlastní učňovská střediska a toto vše musíme zúročit v podobě obsazených požadovaných pracovních pozic. Máme také jednu velkou výhodu: kromě toho, že můžeme lidem nabídnout zajímavou práci, jsme otevření kreativnímu myšlení. Na rozdíl od mnohých zahraničních firem, kde je vše nalinkováno, nelpíme vždy na postupu podle šablony.

Prosazuje se názor, že prosperita firem nebude jen o zisku, nákladech, produktivitě, ale také o štěstí zaměstnanců, jistém dostatečném blahobytu lidstva, které bude mít co jíst, pít, dýchat. Jak se na to díváte?

Faktory zisku, nákladů a produktivity nemohou být nikdy opomenuty. Firma těžko může fungovat bez toho, že by je nebrala v úvahu. Otázkou tedy je, jakou jim kdo dá prioritu. Dostatečný blahobyt lidstva se jen velmi těžko definuje. Ve střední Evropě žijeme v průmyslovém světě v určitém blahobytu. Je ale na světě spousta míst, kde dle našich měřítek takové úrovně nedosahují. Na druhou stranu to oni mohou vnímat tak, že již v blahobytu žijí, a ten náš nepotřebují.

O konkurenceschopnosti se mluví víc než dost. I MOTOR JIKOV GROUP má své priority...

Jedním z faktorů, který předurčuje naši konkurenceschopnost, je více než stoletá historie firmy založené v roce 1899. Ukazuje na stabilitu společnosti a její vnitřní firemní kulturu. Pochopitelně investujeme do špičkových inovačních technologií. V neposlední řadě jsou faktorem naši zaměstnanci. Při výběru těch nových vycházíme právě z naší dlouholeté tradice a snažíme se vybrat tým vzdělaných a loajálních lidí.

Jak nepřijít o zakázky?

Kvalitou a onou zmíněnou konkurenceschopností. O obojí se kromě moderního vybavení postarají kvalitní – vzdělaní a vyškolení zaměstnanci. Právě na vzdělávání zaměstnanců velmi dbáme. Do systému vzdělávání dáváme již několikátým rokem přes tři miliony korun ročně. Pochopitelně lidé musí pracovat na špičkových technologiích, do kterých ročně investujeme řádově sto milionů korun.

Myslíte si, že export České republiky v příštích letech poroste?

Dle mého se minimálně nesníží, ale předpokládám i mírný růst. My sami jsme na exportu závislí ze tří čtvrtin a naší strategií rozhodně není export omezovat.

Co považujete za váš největší manažerský úspěch v roce 2015?

Vlastní rozhodnutí o změně uspořádání našich společností, a to z procesu výrobkového na technologický. Společnosti jsou tak nově děleny dle oborů – slévárenství, obrábění a montážní procesy. Jedná se o složitou restrukturalizaci, která vede k maximálnímu odbornému využití našich lidí, investic, a tím i k postupnému nastavování procesu Průmyslu 4.0. A rád bych zmínil i další rozhodnutí, které se potvrdilo jako správné - investovat nemalé prostředky do vývoje ekologického projektu plnících stanic na CNG pro všechny druhy vozidel. Tento projekt se stává jedním z našich nosných programů, který výrazně přispívá k ochraně životního prostředí.

Nemáte jen hodně povinností, ale také jednu velkou radost – vedete kapelu, dechovku Jižani. O čem ten příběh vypovídá?

Muzika je od mládí mým koníčkem, hledám v ní únik a odpočinek. Je pravdou, že i tento koníček se tak trochu profesionalizoval. Souvisí to s tím, jak rostou nároky lidí na zábavu. Člověk pak musí podat kvalitní výkon, což pochopitelně něco stojí. A mám na mysli úsilí obklopit se dobrými lidmi. Vždy se snažíme vyjít našim posluchačům vstříc. Myslím, že zatím se nám to daří a Jižani mají velký ohlas nejen v Čechách, ale i na Moravě.