Šichtařová má hned několik důvodů proto, aby byly děti paní Michalákové vráceny. Tím prvním důvodem je bezesporu to, že se žádná obvinění nepotvrdila. „Co je to za zvrácenou logiku, která je v tomto případě aplikována?“ ptala se a dodala, že je-li bezúhonný občan vzat do vazby z podezření z vraždy a vzápětí policie konstatuje, že obvinění byla vykonstruovaná, nikoho ani nenapadne, proč tohoto bezúhonného občana dál držet ve vazbě. „Je nevinný – musí být propuštěn. Ihned. Tečka,“ píše jednoznačně Šichtařová.

„Zadruhé, pokud by snad, hypoteticky, měla norská sociální služba nějaké zákulisní informace, které policie neznala, a mohla se domnívat, že děti skutečně poškozovány byly, pak by automaticky musela přistupovat k oběma dětem stejně,“ diví se blogerka tomu, že se tomu tak neděje a pouze jeden chlapec je podstoupen k adopci. „Kdyby existovalo podezření, že paní Michaláková poškozovala své děti, bylo by logické, aby ji Norsko již nenechalo s dětmi pracovat. Natož s cizími. V realitě však Norsko nemá problém s tím, aby se paní Michaláková starala o cizí děti ve školce,“ žasne nad jednáním norské sociálky Šichtařová s tím, že je navíc všeobecně známo, že v Norsku nepatří dítě rodičům, ale státu.

Celý text Šichtařové si můžete přečíst ZDE.

„Nepotřebujeme znát detaily spisu paní Michalkové k tomu, abychom věděli, že pokud nejvyšší státní autority potvrzují, že děti patří státu, nikoliv rodičům, pak taková společnost naplňuje podstatu totalitárního systému,“ poznamenala blogerka, podle které jsme se nyní dostali na úroveň států Eritrey, Somálska či Sýrie, které své občany nechrání.

Norsko? Země těžící z toho, že omylem vlastní nerostné bohatství

„Vláda prý aktuálně nemůže dělat víc. Vážně? V případu dvou Češek unesených v Pákistánu kupodivu stát něco mohl dělat. Dost možná použil i malé množství síly – detaily si pochopitelně střeží,“ diví se opět zcela pochopitelně Šichtařová a podotýká, že ten, kdo jede do Pákistánu, by měl počítat s tím, že to asi nebude procházka růžovým sadem. „Kdo jede do Norska, žije ale ve fikci, že se pohybuje v bezpečné zemi, kde platí pravidla. Ne v zemi, kde je s dětmi nakládáno účelově bez ohledu na presumpci neviny,“ zlobí se blogerka, že někde jednat jde a někde zase ne.

Politici desetimilionového Česka si ale podle ní sedají na zadek z pětimilionového Norska, které ani není součástí EU a těží z toho, že omylem vlastní množství nerostného bohatství a díky němu si může dovolit nákladný sociální systém a přesvědčení, že díky tomuto sociálnímu systému děti patří ne rodičům, ale státu. „Čeští politici, kde je vaše národní sebevědomí? Umíte o své zemi mluvit jen s opovržením jako o absurdistánu? Dělejte to, co je vaším úkolem, a už nebuďte zbabělci!“ vyzvala představitele naší země na závěr.