Na úvod Max Kašparů navázal na své předcházející promluvy, ve kterých varoval před tím, že stále více zapomínáme na nejdůležitější lidské ctnosti – lásku, víru, naději, a zejména pokoru. Martina Kociánová mu nabídla další ctnost k zamyšlení – mírumilovnost.

Kašparů si povšiml, že tazatelka při pokusu definovat mírumilovnost třikrát za sebou zopakovala slovo „já“. „A to je součást mírumilovnosti tak trošku v negativním smyslu. To znamená: Já chci klid pro sebe. Ale mírumilovnost znamená ty, a ne já. Tedy: Mírumilovnost chci pro tebe. Když ty budeš v harmonii, tak se z toho budu těšit a harmonie bude i ve mně. Protože jak říká Písmo, čeho je srdce plné, tím ústa přetékají,“ objasnil teolog. Mírumilovnost podle něj znamená aktivní konání dobra, nikoliv pasivitu a mlčení, jak si někteří myslí.

Mírumilovnost je podle něj spojena také se schopností odpouštět, s pokorou a se štědrostí. „Všechny tyto ctnosti jsou spojeny jako pavučina a nelze jednu oddělit od druhé. Jsou spolu organicky spojené,“ vysvětlil.

Obrana podle něj neznamená porušení mírumilosvnosti. „Aby byl klid, tak se také musím umět bránit, protože když se nebudu bránit, tak bude válka pokračovat. Ale když se bránit budu, tak válku zastavím,“ vysvětloval teolog. Mírumilovný člověk, národ nebo civilizace podle něj nikdy nesmí útočit, ale obrana je dovolená a nezbytná. Hranicí je podle něj msta, ta už akceptovatelná není.

Moderátorka pak teoretický výklad o mírumilovnosti přenesla na praktický problém současné migrační vlny. Kašparů začal poznámkou, že na evropském kontinentě mír v podstatě nikdy nebyl, vždy zde byl nějaký konflikt. Podle teologa vše začíná odzdola.

„Jestliže probíhá konflikt v jednotlivém člověku, když člověk sám se sebou není v pohodě, když člověk má pod košilí bitevní pole, a to je velmi časté, že je člověk sám se sebou ve při, že v jeho srdci jsou bitevní pole, tak takový člověk není schopen vytvořit mírumilovný vztah v rodině. A kde je válka v rodině, přenáší se to na všechny kolem. Klid v člověku je epicentrem, ze kterého se šíří klid nebo nepokoj dál,“ vysvětloval.

Z toho vyplývá i jeho návod: neovlivníme vztahy mezi evropskými zeměmi, ale můžeme najít svůj vlastní klid. „Měli bychom sami se sebou vycházet a být strůjci pokoje. Podle biblického citátu: „Blahoslavení ti, kteří šíří pokoj,“ připomněl. V Evropě je podle něj dnes mnoho válek. V lidech cítících rozpory, v rodinách, v politice i v ekonomice. Tyto války podle něj devastují lidské duše, i když se při nich nestřílí.

CELÝ ROZHOVOR S MAXMILIÁNEM KAŠPARŮ

Moderátorka se pak otevřeně zeptala, jak se s mírumilovností srovnává použití zbraně na obranu své vlasti. Kašparů odpověděl, že je to do značné míry otázka konkrétní situace. Západní technokratická společnost si podle něj zvykla na „šablonovité“ pohledy s jednoznačným ano-ne.

Takže jeho řešení zní: „Zamysleme se nad tím a věci prociťme. A pak se dopracujeme zcela jiných výsledků než těch, že konflikt je konflikt.“ Svět podle něj není černobílý a nelze na něj najít černobílé odpovědi.

Každý člověk je podle teologa rozporuplný a má více vrstev. „Já nejsem přítelem nálepkování, které je dnes módní: „Ty nemáš názor jako já, tak seš tupej. Nebyls na Západě, neumíš anglicky, nemáš vysokou školu, tak mlč, protože já hovořím a já jsem ten super,“ uvedl jako příklad.

Aby nezavládla úplná anarchie, kdy si každý dělá, co chce, je podle něj důležitým korektivem stud – vlastní kritické hodnocení svého jednání. Kašparů má bohužel pocit, že právě tento stud v naší společnosti chybí.

Z jeho následujícího zamyšlení z pozice psychiatra i kněze vyplynulo, že důvodem absence studu není chybějící pocit viny. Ten má podle něj každý, pokud to není vyložený disociální psychopat. Problémem moderního světa je podle něj to, že člověk nedovede s vlastním pocitem viny nakládat.

A také to, že dnes nastal totální chaos hodnot. „My se dnes za to, za co bychom se měli stydět, nestydíme, ale chlubíme se tím. A za to, čím bychom se měli chlubit, se stydíme,“ vysvětloval. Ženatý muž střídající bokem milenky je dnes za hrdinu a sám se svou výkonností rád chlubí, zatímco ženě, která je potřetí těhotná, už prý ostatní místo obdivu říkají, že je nějaká divná.

Dnes se k nám podle Maxe Kašparů žene totalita lidských práv. Zamýšlí se nad tím, že to může být důsledek pošlapávání lidských práv nacistickou a komunistickou totalitou. Dnes se naproti tomu každý domáhá práva na cokoliv.

Kašparů to popsal na extrémním případu: „Přestavte si situaci, že nějaká žena bude trpět statuofilií neboli zamilovaností do soch a rozhodne se, protože je silně zamilovaná do sochy svatého Václava na Václavském náměstí, že požádá, aby si ho mohla vzít. A požaduje, aby prvně udělali registrované partnerství pro ni a pro sochu sv. Václava, poté manželství a potom, že budou adoptovat děti. A ty děti že to budou mít dobrý, protože budou mít tatínka světce a ještě k tomu budou mít koně.“ Dnešní společnost na tuto zjevnou šílenost odpovídá slovy: No když se mají rádi, tak proč ne.

Důsledkem podle něj bude, že lidé budou mít jako sportovní disciplínu vymýšlení dalších a dalších úchylek, jejichž uznání se budou domáhat. Těžko prý říct, jak to skončí, ale každopádně to bude chaos. A jak dodává Kašparů, jakýkoliv chaos je polem pro růst něčeho nedobrého. „Když se člověk dostane do zmatku, tak koná špatné, nerozumné a povrchní věci. Zmatek je velkým nepřítelem pozitivního lidského jednání,“ obává se.

Podle moderátorky už jsme vlastně zapomněli, jak vypadá „čistota“, ideál, o který bychom měli usilovat. Kašparů jí trochu zklamal; podle něj člověk svůj ideál celý život stále hledá. Nebo by měl hledat, což se dnes také přestává dít. „My jsme si přestali klást otázky a to je jeden z problémů této doby, že má člověk ‚jasno‘,“ vysvětloval. Na fakultě mu prý profesor říkal, že hlupák má jasno, kdežto inteligentní člověk hledá.

„Kladení si otázek a hledání odpovědí, to je cesta. Ale jakmile jsme s pravdou hotovi, tak stojíme na místě a nikam se nepohneme. Člověk nemá být s pravdou hotový,“ vyzval teolog a psychiatr Max Kašparů posluchače a všechny spoluobčany do nového roku.