V první řadě by si občané měli položit jednu otázku. „Chcete dalšího kariéristu navázaného na podnikatele a různé politické figury, nebo někoho nezávislého? Vyberte si,“ otevřel rozhovor Horáček.
Pokud by si občané vybrali jeho, Horáček by se pokusil zvednout národu sebedůvěru. „Já už rok a půl jezdím po celé zemi, tak vidím, jak jsme šikovní a pracovití, ale něco nám chybí. Chybí nám sebedůvěra,“ upozornil Ovčáček. Jak by tuto sebedůvěru národu pozvedal? „Tím, že bych poukazoval na lidi, kteří nás mohou inspirovat.“
„Ale já nejsem ten, kdo si klade za cíl spojovat a sjednocovat společnost na sílu. Já jsem zažil tu společnost, kde všichni museli povinně mluvit jedním hlasem, a já to nechci,“ zdůraznil.
Český zákon říká, že prezident může navštívit každé jednání sněmovny, a pokud na tomto jednání požádá, je mu uděleno slovo. Jako hlava státu by tedy poslance navštěvoval a například by na ně apeloval, aby zvedli platy pracovníkům v sociálních službách, kteří se starají o své hendikepované spoluobčany, ale berou za to platy na úrovni almužny.
Kromě toho by se prezident měl starat o to, aby vláda podporovala české firmy vyrábějící produkty s přidanou hodnotou. Musíme podpořit firmy, které chtějí vymýšlet patenty právě tady, musíme podporovat inovace.
Ani to samo o sobě však nebude stačit. Horáček má za to, že bychom na našem území měli přivítat každého člověka, který chce svázat svůj osud s Českou republikou. To se týká i ekonomických migrantů, kteří u nás chtějí pracovat, ať už jde o Ukrajince, kteří u nás dnes pracují jako lékaři či zdravotní sestry, nebo některé obyvatele Balkánu, které jsme přijímali už v 90. letech minulého století.
To však neznamená, že by Horáček schvaloval systém kvót na přerozdělování uprchlíků. „To nejhorší, co jsme mohli udělat, to byl systém kvót, to byla úplná pitomost. Ty lidi, když už sem přijdou, tak zase odejdou, protože oni nechtěli do Humpolce, oni chtějí do Hamburku,“ podotkl.
„Souhlasíte s účastí našich vojáků v zahraničních misích?“ zeptala se v jednu chvíli Tvarůžková. „Rozhodně ano, protože vojáci v těch misích mají dobrou pověst,“ odvětil Horáček. Bezpečnost těchto misí je zajišťována i na těchto misích. Naši bezpečnost zajišťuje také členství České republiky v NATO. „Já jsem vlastenec a bezpečnost České republiky považuji za zásadní,“ zdůraznil host. Proto také vstup České republiky do Severoatlantické aliance v roce 1999 přivítal.
Jako občan by Horáček nikdy nevolil komunisty a jako prezident by měl obrovský problém jmenovat trestně stíhaného člověka. „Ale už jsem taky řekl, že se to nevztahuje na člověka, který nebyl pravomocně odsouzen, takže kdyby na tom politici trvali, tak bych takového politika jmenoval,“ uvedl Horáček.
Pár slov padlo také k vyhlašování amnestií. Horáček by amnestii neudělil. „Vím, že Klausova amnestie byla jednou z největších pohrom, která nás postihla, protože jak se může cítit člověk, který dodržuje pravidla, ale vidí člověka, který pravidla nedodržel a byl omilostněn?“ kroutil hlavou nespokojeně Horáček.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp