Aleš Valenta z Institutu Václava Klause se rozepsal o situaci v Německu. Ve svém textu, jenž vyšel na serveru Neviditelný pes napsal: „U našich západních sousedů se pořád něco děje. Bavorský předseda vlády Söder, který ještě před nedávnem nemohl Zeleným přijít na jméno, objímá v přítomnosti fotografů stromy a v zoufalé snaze být zelenější než Zelení navrhuje zakotvit klimatické cíle vlády do ústavy. „Dokonale integrovaný“ černoch z Eritreje shodí ve Frankfurtu matku s dítětem na koleje před projíždějící rychlík. Na koupališti v Düsseldorfu, kde již několikrát řádili severoafričtí, patně poněkud hůře integrovaní migranti, budou instalovány videokamery a každý návštěvník bude muset mezi plavky a detektivku vložit občanský průkaz, protože bez něj ho tam nepustí,“ a pokračoval, že se v Německu rozběhly různé antirasistické kampaně, avšak slova jako rasa či rasismus ztratily svůj původní význam. Valenta v článku napsal, že boj proti rasismu jen slouží primárně k mobilizaci veřejnosti pro boj proti pravici. Rasista či potenciální rasista je dle Valenty každý, kdo zastává lidem nepřátelské postoje, což je prý ten, kdo si myslí, že je v Německu více cizinců, než by mělo být, či ten, kdo řekne, že migranti snad mají vyšší kriminalitu než rodilí Němci. „Jinými slovy – potenciálně či reálně rasistickou je výrazná většina německé společnosti, jež považuje migranty, zejména muslimské, za ohrožení německé národní identity či německé kultury,“ myslí si Valenta.

Valenta soudí, že nervozita v Německu je způsobena primárně blížícími se zemskými volbami v Sasku, Braniborsku a Durynsku. Zde se totiž předpokládá vítězství AfD. Ta má v těchto místech podporu až kolem 25 procent. I kdyby však AfD zvítězila, tak se nepředpokládá její vláda, protože dle Valenty stojí v naprosté opozici vůči zbytku stran. Valenta si však myslí, že vítězství AfD by bylo velkým symbolem, který by se mohl vykládat jako rozdělení Německa na ten vyspělý Západ a nahnědlý Východ, ačkoliv je to již třicet let, co došlo ke sjednocení Německa. Valenta dále v textu píše, že německý establishment tedy zesiluje úsilí aspoň o diskreditaci AfD, například k tomu použil uvalení dohledu rozvědky na Identitární hnutí (IB), jedná se o skupinu převážně mladých mužů a studentů, co se vymezují vůči multikulturalismu a střetu civilizace s islámem. „AfD sice oficiálně vyhlásila zákaz jakýchkoli kontaktů s IB, ale blízkost názorů obou formací je zjevná a mnoho členů AfD se soukromě netají sympatiemi k IB. Dohled uvalený na identitáře je proto zjevným varováním i pro AfD,“ napsal Valenta.

Jedním z dalších pokusů o zničení AfD měl být pokus volební komise v Sasku zneplatnit výraznou část kandidátky AfD před nadcházejícími zemskými volbami. AfD totiž nestačila sestavit celou kandidátku na jednom zasedání, to posloužilo jako záminka, aby volební komise připustila do voleb pouze 18 z celkových 61 kandidátů. AfD se však neváhala obrátit na saský ústavní soud, ten jim dal částečně za pravdu a povolil jim 31 kandidátů.

Na problémy si však zadělává AfD i sama, „a to svou vnitřní rozpolceností na liberální a národně konzervativní křídlo. Její podstatnou příčinou je odlišná mentalita západních a východních Němců, i když národovecké křídlo Björna Höckeho má nemálo stoupenců i na západě. Konflikt s takto vymezenými póly probíhá v AfD od počátku její existence a vedl před několika lety k odchodu skupiny zakládajících liberálních ekonomů,“ napsal Valenta.