Fischer na úvod popisuje Horáčka jako velmi cílevědomého člověka, kterému minulý režim odepřel vzdělání, a on si jej nakonec dodělal v roce 2011. Ale místo školy se začal pohybovat v sázkařských kruzích, kde se mu dobře dařilo. „Pracovitost a cílevědomost, to je to, co Horáček zdůrazňoval i mladým zpěvákům v soutěži SuperStar, kde dělal porotce,“ konstatuje Fischer a dodává, že se podnikatel vždy snažil překonat sám sebe.

„Sázky a karty byly jeho životem čtvrt století. Hrál za komunistů, načerno, ale nikdy se nepovažoval za součást podsvětí, natož za veksláka, jemuž jde jen o peníze,“ tvrdí Fischer. Hazardní hry z něj však neudělaly horšího člověka. „Chce vyhrávat, ať se věnuje textům, nebo pinká tenis, hraje na vážno, nikdy ne jen tak.“

Do prezidentské volby by Horáček podle Fischera vstupoval z velmi výhodné pozice. Skrze jeho texty jej znají lidé napříč celou republikou, a dokonce jeho umění i rozumí. „Kdyby se měl Horáček opírat jen o pražské intelektuály, kteří by mu mohli být nakloněni, o prezidentský post by nikdy nebojoval.“ Kampaň si přitom zvládne zaplatit z vlastní kapsy a je za ním velmi úspěšná minulost.

• Celý text zde

„My všichni, kdo bychom případně šli do volby, bychom nemohli prohrát. Prohrát by mohl jedině Miloš Zeman, pokud do volby půjde. On by mohl ztratit všechno, my jen získat,“ řekl Horáček v Českém rozhlase. Navíc přitom sám nepředstavuje „Antizemana“ a ani jím nikdy nebude.

Rozdíl mezi textařem a současným prezidentem je však zřejmý. Zeman útočí na naši malost a bojácné duše, přičemž Horáček poukazuje na to, že máme „být na co hrdí“. A to, že není v žádné politické straně, je jedině plus. Možná je totiž ztělesněním jedné své písně, Individualita.