Státní energetická koncepce (SEK) deklaruje dlouhodobé cíle v oblasti energetického sektoru, které stát může ze své pozice ovlivnit. Její aktualizace přitom byla naprosto nezbytná, protože předešlé znění z roku 2004 již nereflektovalo řadu událostí, jež se za ta léta udály a které měly pro oblast energetiky zásadní význam. Schválení aktualizované verze je pak důležité i pro energetické společnosti, které na území České republiky působí. Znamená pro ně totiž posílení jistoty a stability legislativního a regulačního prostředí.

A jakým směrem chceme, aby česká energetika směřovala? Asi nejlépe to můžeme ilustrovat na energetickém mixu, se kterým počítá pro cílový rok 2040. Za pětadvacet let by měla jaderná energie v rámci primárních energetických zdrojů odpovídat úrovni 25–33 %, tuhá paliva by měla tvořit 11–17 %, plynná paliva 18–25 %, kapalná paliva 14–17 % a konečně obnovitelné a druhotné zdroje energie by měly tvořit 17–22 %. I z tohoto výčtu je patrné, že SEK si nedělala ambice předpovědět přesné podíly a přesný vývoj energetického mixu. Pokud se však budeme pohybovat v rámci těchto vytyčených intervalů, měli bychom mít robustní a diverzifikovaný energetický mix umožňující bezpečné a k životnímu prostředí šetrné dodávky energie pro obyvatelstvo ČR, a to za přijatelné ceny.

Slovní spojení „dodávky energie pro obyvatelstvo ČR“ z poslední věty bych přitom chtěl zdůraznit. Schválená státní energetická koncepce sice neuvádí, že by mělo dojít k cílenému snižování vývozu elektřiny, ale není ani jejím cílem, aby se Česká republika snažila udržet své místo jako jednoho z největších exportérů elektřiny v Evropě i ve světě. Cílem je pokrytí domácí spotřeby s přiměřenou bezpečností. Je totiž třeba si uvědomit, že vysoká míra vývozu elektřiny je odrazem současného energetického mixu, který je však, především tedy v případě parních elektráren spalujících uhlí, poměrně zastaralý. Exportní potenciál tak bude podle všeho postupně klesat, a  to nejenom z důvodu snížení domácí nabídky, ale také s ohledem na velmi pravděpodobné zvýšení poptávky po elektřině. Stát tedy pomocí schválené koncepce avizuje, že v tomto, řekněme, přirozeném procesu postupného snižování míry exportu nemá zájem dělat státní zásahy, aby ho zakonzervoval na současných vysokých úrovních.

Často se mě také novináři ptají, co schválení energetické koncepce vlastně znamená pro aktuálně řešenou otázku těžebních limitů. Pokud to velmi zjednoduším, SEK je koncipován tak, aby dal odpověď na otázku, kolik uhlí je ve strategickém zájmu si v energetickém mixu České republiky udržet, a to s přihlédnutím k oběma miskám vah. To znamená s přihlédnutím k hledisku energetické bezpečnosti, což je aspekt, který bere v úvahu fakt, že uhlí tvoří tuzemský, relativně levný zdroj energie a jeho těžba dává práci řadě Čechů, a na druhé straně se zohledněním toho, že těžba a především spalování tohoto paliva mají negativní dopady na životní prostředí. Otázka řešená v koncepci tedy cíleně nesměřovala na to, zda se mají prolomit územní limity těžby. Výsledné rozpětí využití uhlí v zásadě umožňuje variantu neprolomení i prolomení územních limitů na obou lomech (tedy na lomu Bílina a na lomu Československé armády, kterých se územní těžební limity týkají). Problematika územních ekologických limitů teprve bude detailně řešena v dokumentu Surovinové politiky České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, která by měla být předložena vládě v polovině příštího roku. Zde je před námi totiž ještě posuzování vlivů na životní prostředí.

Jan Mládek

Ministr průmyslu a obchodu ČR za ČSSD