Pěstovala se tu pšenice a další obilniny, kukuřice nebo pícniny. Dnes tu rostou jako houby po dešti haly, jejichž konce téměř nedohlédnete. Mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi se staví  montovny a překladiště jako o závod. Že se říkalo, že už to bude končit? Nikoliv, tady to právě začíná! A že nejsou lidi? Nevadí, dovezeme Filipínce, Mongoly a Indy. A že není kde je ubytovat? Místní se rádi někam vystěhují a nabídnou své domky a byty za slušnou úplatu agenturám. A přitom radnice dotčených obcí ani nevědí, a dle směrnic EU ani nemohou vědět, kolik je tu cizích lidí, jakých národností a podobně. To, že Lufthansa nebude vyrábět mražené jídlo do letadel pro celou střední Evropu, není žádná radost, protože hala je stejně zaplněna. A staví se další a další.

Haly na Chebsku prostě rostou jako zběsilé. A že jsou nepěkné zkušenosti z jiných míst kraje, například z Boru u Tachova, nikomu kompetentnímu v Karlovarském kraji vrásky nedělá.

Nebojte se a těšte se – jde o byznys!

Naopak, Hospodářská komora si mne ruce a vládní podpora tuzemského byznysu je složena i z dodávky cizích pracovníků z druhé strany světa.

„Vždyť tady budou jako v Jiříkově vidění,“ konstatuje starší paní v Dolním Žandově na Chebsku. „To víte, že se bojím. Že tu budou nemoci, už teď je v republice černý kašel. Ale hlavně že bude kšeft… jenže především pro cizince.“

Na to má důchodce Jaroslav osobitý názor: „Tak před stovkami let se sem Čingischán nakonec nedostal, ale teď tu budeme mít Mongolů zástupy. Nic proti nim, ale je proboha normální takového přesouvání národů?“ Celé národy to naštěstí nebudou, ale stovky lidí ano. Ze zcela odlišného klimatického pásma, z jiné sociální oblasti a také se zcela jinými hodnotovými měřítky a náboženstvím.