Pěstovala se tu pšenice a další obilniny, kukuřice nebo pícniny. Dnes tu rostou jako houby po dešti haly, jejichž konce téměř nedohlédnete. Mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi se staví montovny a překladiště jako o závod. Že se říkalo, že už to bude končit? Nikoliv, tady to právě začíná! A že nejsou lidi? Nevadí, dovezeme Filipínce, Mongoly a Indy. A že není kde je ubytovat? Místní se rádi někam vystěhují a nabídnou své domky a byty za slušnou úplatu agenturám. A přitom radnice dotčených obcí ani nevědí, a dle směrnic EU ani nemohou vědět, kolik je tu cizích lidí, jakých národností a podobně. To, že Lufthansa nebude vyrábět mražené jídlo do letadel pro celou střední Evropu, není žádná radost, protože hala je stejně zaplněna. A staví se další a další.
Haly na Chebsku prostě rostou jako zběsilé. A že jsou nepěkné zkušenosti z jiných míst kraje, například z Boru u Tachova, nikomu kompetentnímu v Karlovarském kraji vrásky nedělá.
Nebojte se a těšte se – jde o byznys!
Naopak, Hospodářská komora si mne ruce a vládní podpora tuzemského byznysu je složena i z dodávky cizích pracovníků z druhé strany světa.
„Vždyť tady budou jako v Jiříkově vidění,“ konstatuje starší paní v Dolním Žandově na Chebsku. „To víte, že se bojím. Že tu budou nemoci, už teď je v republice černý kašel. Ale hlavně že bude kšeft… jenže především pro cizince.“
Na to má důchodce Jaroslav osobitý názor: „Tak před stovkami let se sem Čingischán nakonec nedostal, ale teď tu budeme mít Mongolů zástupy. Nic proti nim, ale je proboha normální takového přesouvání národů?“ Celé národy to naštěstí nebudou, ale stovky lidí ano. Ze zcela odlišného klimatického pásma, z jiné sociální oblasti a také se zcela jinými hodnotovými měřítky a náboženstvím.
„Už vidím, jak sháníme do školy učitele filipínštiny, aby jim rozuměl a učil je aspoň základům češtiny,“ říká jeden pracovník dotčeného městského úřadu, který nechce být jmenován. „Šílenství…“
Co naděláte? Zhola nic…
Starostka Martina Němečková z Plané u Mariánských Lázní je za ta léta už hodně „ostřílená“: „Ty montovny jsou samozřejmě nejen u nás, ale všude možně. Je to věc, která je už dávno zasmluvněná, je schválen územní plán, takže když se začalo něco říkat proti, tak stále je to bohužel bez reakce, protože to je v běhu už řadu let. Nedostatek lidí a personálu je celorepublikový problém. Nejsem ta, která bude říkat, co to vyřeší. V každém případě Češi nechtějí pracovat, takže v těchto případech budou muset pracovat cizinci. Někdo prostě pracovat musí,“ konstatuje suše.
To starosta Boru u Tachova Rudolf Kodalík si už servítky nebere: „Situace pokračuje, jak to bylo. Ubytoven tady sice moc není, ale oni obsazují všechno, co je k mání, tedy i byty. Zaznamenáváme citelný nedostatek bydlení v naší lokalitě. A nejde bohužel o místní. Zájem je stále o rozšiřování. I tady u nás budou žádat o rozšíření územního plánu. My máme obsazenou Novou Hospodu, ale pak tady máme ještě jednu zónu, to jsou Vysočany, a tam je v plánu stavět další a další haly. Nevidíme konce. Pro nás už je nyní problém, a pokud by tu mělo vyrůst všechno, co je plánované, tak je to velký problém. Nebude stíhat zdravotnictví, školství a s ubytováním, jak jsem již řekl, je problém už nyní, a ne krátkodobý. Máme tady různé národnosti, které nejsou začleněny do místní populace. Ti si žijí svým životem, většina naprosto odtrženě. Něco bydlí po ubytovnách, něco po bytech ve městě, sem se to sjíždí ze širokého okolí,“ konstatuje neutěšený stav starosta města v tachovském okrese na samém západě Čech. „Nedovedu si představit, kde by bydleli další a další, jak se uvažuje. Tedy, ono se s tím již počítá. Nám se slibuje, že ty haly budou bezobslužné sklady, ale já tomu moc nevěřím. Přece každá hala potřebuje nějaký servis a další práce s tím spojené.“
Nějaké omezení? Nebuďte naivní…
„Jede to prostě dál. Můžeme se snažit minimalizovat důsledky, výstavbu bytů, zajistit lékařskou péči, postavit nové školky, školu, ale prostě zájem o tuto lokalitu je. Odtud je dobrá dostupnost prakticky po celé Evropě, téměř na jednu jízdu kamionu. A to jim vyhovuje. Aby naložili, přivezli, uskladnili a zase odvezli o kousek dál,“ konstatuje dále starosta.
„My se nestíháme starat o to, co máme a ještě máme dále stavět? Také nejsou finance, takže budeme muset jít cestou zvyšování daně z nemovitosti pro tyto haly. Je to tedy jedna z variant. Snažíme se s těmi průmyslovými areály navázat kontakt, ale zatím je to slabé. A to, co nám uhradí, není nijak závratné, natož abychom z toho uhradili nové stavby. A agentury? O těch vlastně ani nevíme… Navíc, když je EU, tak není žádná povinnost se nahlašovat. Ti Filipínci, o kterých se dost mluvilo, tak to padlo. To byl záměr Lufthansy, který se ale neuskutečnil – jednalo se o mražená jídla do letadel pro celou střední Evropu. Je alarmující, že nevíme, kolik národností a lidí vůbec tady máme. Hala, kterou pro projekt Lufthansy postavili, není ale prázdná, už je tam jiná činnost. Ta kostka si vždy svého nájemce najde, uvnitř se vždy přizpůsobí.“
Nezájem o nic
Obyvatele obcí mezi Chebem a Mariánskými Lázněmi, respektive Dolním Žandovem, tedy čeká něco podobného. A nemohou s tím nic udělat. Jen se strachovat, aby příště vládní agentura nesehnala třeba lidojedy. To zmínil další pán, který nechtěl říci ani své křestní jméno. A o focení už vůbec neměl zájem. Ale s hněvem rozkládal rukama: „Tady všude dřív byla pole, vždyť jsou tu Sudety a rovina od Slavkovského lesa až k německé hranici. Dřívější státní statky Cheb a jednotná zemědělská družstva tady pěstovaly všechno možné, Rostlo to tu pomalu samo, jaká je slušná půda. Nu a udělali skrývku, odvezli jí čert ví kam – asi někam na hromadu, kde bude k ničemu a za pár let ztratí schopnost plodit. A budou tu tyhle hrůzy, ve kterých se bude skladovat a montovat ledacos, třeba i to, co pro zdejší přírodu není nijak přátelské. A budou tam dělat lidi, kterým je úplně jedno, do jaké míry se to tady zasviní. Ti si seberou saky paky a odletí na druhou stranu zeměkoule, nebo půjdou dál pracovat třeba do Rumunska. A nám tady zbudou oči pro pláč…“
Může za to budoucí dálnice, jejíž části jsou už po letech hotové. Ta konečně spojí Bavorsko, Sasko a Durynsko s Karlovými Vary a ty s Prahou. Je to přesně vidět právě na Plané u Mariánských Lázních nebo Boru u Tachova. Tam je to montovnami přecpáno, protože dálnice Rozvadov-Plzeň-Praha je už hotová pěkných pár let. Takže další pozemky, ty zcela nové, se nedostávají. Proč? Prostě proto, že už nejsou. Ale nabídka se posouvá na sever západních Čech. Tam se staví, že to pamětníci nepamatují a zanedlouho místa jen stěží poznají.
„Nakonec nám vypustí i tu Jesenickou přehradu, aby měli pozemky. Ale vlastně ne, tady je pro ně potřebná voda, tak si ji snad nechají. Jestli to bude za pár let k rekreaci, to nevím. Obávám se, že nikoliv.“
Co bylo, není a nebude
V podzemí nedaleko přehrady je prý zatopená německá muniční továrna. Ta se z bezpečnostních důvodů léta nezkoumá. Díky montovnám už asi nebude. Pokud tedy něco nedej bůh nevyletí do povětří. A pak jsou tu všude písky, kde můžeme tušit cenná prehistorická naleziště. Když za Rakouska-Uherska tady našli téměř kompletní kostru největšího předchůdce slona, deinotherium, putovala hezky rychle do přírodovědného muzea do Vídně, kde je umístěna doposud. Další, perspektivní naleziště, bylo zkoumáno v dnešní chebské části Dolnice, a to v padesátých a šedesátých letech. A pak už nic… kdo by se věnoval výzkumu a výkopům, když developeři tlačí na pilu, aby už byl byznys ujednán a montovny, silnice, parkoviště stála…
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala