„Nejenže se nám nepodařilo vnitřně vyrovnat se zločiny komunismu, ale ani přiblížit jeho hrůznou podstatu zemím, které si jím neprošly, ba ani mladším generacím, které ho nezažily,“ uvedl Oberfalzer. „Komunismus jako touha podmanit si svět a uspořádat jej podle jediného přípustného modelu, vtlačit člověka a jeho individualitu do prefabrikovaného mustru absolutního dobra, jediné možné podoby, není překonanou dějinnou etapou, ale trvalým ohrožením svobody,“ dodal.

Připomněl, že po 30 letech od pádu komunistického režimu v někdejším Československu se vláda opírá o podporu komunistů a že v čele některých parlamentních stran stojí bývalé komunistické nomenklaturní kádry a agenti Státní bezpečnosti. Nové generace podle Oberfalzera podléhají iluzi, že komunismus vlastně nebyl tak špatný. Objevují se tendence spojit demokracii a socialismus do jakéhosi nového demokratického centralismu.

Místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek uvedl, že za předlistopadového režimu byly perzekvováno nejen 248.000 politických vězňů a jejich rodin, které se režim snažil rozvrátit. Postiženi byli také ti, kdo byli režimu nepohodlní. Čelili psychologickému nátlaku, byli vystěhováváni, nemohli pracovat v profesích, pro které získali vzdělání, jejich děti nemohly získat vyšší vzdělání, řekl také historik Tomáš Grulich. Tato perzekuce podle něj nebyla prováděna jen prvních desetiletí komunistické nadvlády, ale také v éře takzvané normalizace po roce 1968.

V rámci konference byly oceněny osobnosti, které se ve své tvorbě zabývají připomínání nedávné minulosti. Cenu Fragmenty paměti dostali: signatář Charty 77 a vydavatel samizdatové literatury Jiří Gruntorád, publicistka Hana Benešová, která se věnuje tématice druhého a třetího odboje, a učitelka dějepisu a společenských věd na základní škole v Uherském Brodě Jitka Hudečková. Studentskou cenu dostala doktorandka Daniela Němečková, která se věnuje komunistickému soudnictví.