Cestou členů ruského motorkářského klubu Noční vlci do Berlína k uctění památky rudoarmějců, kteří před 70 lety padli při osvobozování Evropy na konci druhé světové války, začíná Petr Žantovský své ohlédnutí za nejzajímavějšími mediálními událostmi uplynulého týdne. „Mě na tomhle tématu nejvíc zajímá to, že naše politická scéna a s ní i mainstreamová mediální scéna nebyly schopny se vyrovnat se skutečností, že přes půl Evropy projede několik desítek pánů na motorkách. Bydlím na venkově a tam se s příchodem jarního počasí pod okny hemží každý víkend asi tak desetinásobek kontingentu, který mají Noční vlci. Tedy z hlediska čistě dopravního zcela jistě nevzniká problém,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Problém nevzniká ani z hlediska bezpečnostního, protože motorkáři procházejí na hranicích kontrolami. „A zřejmě nebudou ozbrojeni, patrně nebudou u sebe mít nejenom minomety, kulomety, děla, ale ani nundžaky, nože a jiné sečné či bodné zbraně. Takže tady riziko také není. Tak zcela vážně a bez ironie přemítám, z jakého hlediska je průjezd těch lidí rizikem pro Českou republiku. U Polska tomu rozumím, protože tam je staletí trvající nenávistný postoj ke všemu ruskému. Poláci, když mohou projevit svůj antiruský postoj, tak to samozřejmě udělají jakýmkoli způsobem, a to i protiprávně. Protože ti ruští Noční vlci podle mých informací měli jednotlivě vyřízené vízové povinnosti vzhledem k Polsku, čili zakazovat jim průjezd přes polské území je v rozporu se zákonem a právem,“ konstatuje mediální analytik.

Propagandisté mají strach, že naše hodnoty ohrozí pár motorkářů

Tím se polská strana samozřejmě nezabývá, protože tam politická struna hraje vyšší tón. „Ale vraťme se do Česka. Proč to tedy rozohňuje naše politiky a naše média? Může to být proto, že to máme, ať už písemně, nebo ne, přikázáno z Bruselu a musíme se tedy postavit s odporem vůči téhle propagační akci ruské strany. Poněvadž to nic jiného není než propagační akce, kdy několik motorkářů dojede do Berlína a vztyčí vlajku. Na Reichstag asi ne, tam je Německo zcela jistě nepustí. To v květnu 1945 se neptali, vztyčili ji tam rovnou. Teď ji pověsí někam na ten apelplatz před Reichstagem. To je možné. A to je také všechno, co mě napadá jako důvod, proč vůči tomu máme takový odpor,“ přiznává Petr Žantovský.

Pak ovšem existuje ještě jedno, a to mnohem horší, vysvětlení, o němž se jako obvykle z médií nedozvíme. „Tím vysvětlením může být to, že máme takový strach, že těch pár motorkářů je nebezpečím pro naše hodnoty. Tedy že ty naše hodnoty, o nichž víme, že jsou to hodnoty evropské jednoty a toho spojení kulturně-politicko-ekonomického, k němuž se hlásíme a k němuž Rusko nepatří, neochvějně a pevně držené celým národem zpochybní hrstka motorkářů. To by ovšem znamenalo, že naše hodnoty jsou tak slabé a že si to ti propagandisté, ať už na ministerstvu zahraničí nebo v médiích, uvědomují, že nestojí ani za bačkoru. Tedy že kromě toho, že o nich mluvíme do novin, se jich nikdo jiný nedrží, nikdo jiný se k nim nehlásí a nikdo jiný na ně nepřísahá,“ poznamenává mediální odborník.

Politická elita by si měla umět spočítat, že nynější režim je v koncích

To mu připomíná druhou polovinu osmdesátých let tím, kdy to podle televize nebo novin vypadalo, že všichni nadšeně budují socialismus, nebo bojují o zrno, či za mír. „Ale ve skutečnosti na to normální člověk kašlal a snažil se v pátek ve dvanáct utéct z práce, odjet na svoji chalupu a tam si chalupařit. Protože tyhle pseudohodnoty, jichž byla plná média, nikdo nesdílel, všem byly úplně ukradené a všichni se jen těšili, až skončí tahle obrovská přetvářka. A mně to silně připomíná dnešek, protože se nám opět předkládají k věření a ke sdílení nějaké hodnoty, ale nevšiml jsem si, že by je masy hromadně sdílely. Naopak spíše se k nim masově otáčejí zády a těm hodnotám, či pseudohodnotám nedůvěřují,“ tvrdí Petr Žantovský.

Myslí si proto, že ten odpor a mediální i politický proti několika motorkářům z Ruska má tenhle základ. „Představitelé té naší mediálně-politické moci si uvědomují slabost svých argumentů. Tady se hodí přirovnání o hliněných nohou, což si také zcela jistě uvědomovali lidé z ÚV KSČ v osmdesátých letech, kterým to konec konců říkali i jimi samotnými najatí odborníci z Prognostického ústavu, že režim je v koncích. Nevím, jestli ti dnešní hoši mají také nějaký takový Prognostický ústav, ale kdyby si přečetli, řekněme, prognostická stanoviska takového docenta Valenčíka na jeho blogu, tak by si také sami spočetli, že ten režim je v koncích,“ domnívá se mediální analytik, že nynější režim je v pokrytecké fázi svého vývoje.

Vládní zmocněnec doporučuje protivníky upalovat, pak je klid

Za vrcholné pokrytectví považuje hraní si na společné hodnoty a jejich sdílení. „Když se režim dostane do fáze, v níž přestane věřit svým vlastním hodnotám, a lidé je přestanou sdílet, tak ten režim puká. Prostě skončí v okamžiku, kdy mu lidé přestanou věřit. I komunistický režim skončil de facto mnohem dříve než v listopadu 89. To bylo jen poslední ťuknutí. Ale režim skončil, řekněme, v první polovině sedmdesátých let, kdy začala obrovská všeobecná deziluze z komunismu. Ten náš režim končí už delší dobu, a to od chvíle, kdy se z politiky vytratila ideologie, jak na to před časem upozornil Václav Klaus. Všechno to spolu souvisí. Takže všechno, co se kolem Nočních vlků a podobných akcí dočteme v mainstreamových médiích, souvisí s bojem režimu za jeho vlastní přežití. A bojem marným,“ podotýká Petr Žantovský.