V arabských zemích se ozývají modlitby z mešit v ulicích zcela běžně, ale na evropském kontinentu se tento zvyk prozatím příliš nerozšířil. To se však začíná měnit. Minimálně ve Švédsku, kde místní úřady hlasité výzvy k modlitbám povolily každý pátek kolem poledne. Obyvatelé prozatím tří švédských měst, Botkyrka, Karlskrona a Växjö, tak budou týden co týden celé čtyři minuty poslouchat hlasité výzvy k modlitbám v mešitách.

„Z břenového průzkumu přitom vyplývá, že většina Švédů je proti tomu, aby se součástí veřejného prostoru staly hlasité výzvy k modlitbám,“ píše Bergmanová s odkazem na průzkum, kterého se zúčastnilo 1000 respondentů, a cituje odůvodnění policejního velitele Magnuse Rothoffa, proč dostali muslimové zelenou. „Nehodnotili jsme obsah, ale pouze úroveň hluku, který tyto záležitosti doprovází,“ říká policista.

• Celý text v angličtině najdete ZDE.

Podle Rothoffa společně s experty dospěli k závěru, že veřejné výzvy k modlitbám žádné normy neporušují, a proto bylo vše povoleno. Ke stejnému závěru došly také zmiňované obce. „Fakt, že vše hodnotili jen z pohledu hluku, jen ukazuje, jak úřady ignorují hrozby islamizace Švédska,“ konstatuje švédská publicistka a zmiňuje pro srovnání případ z roku 1993, kdy právě ve Växjö zamítly místní úřady církvi výstavbu věže pro vyzvánění zvonů.

„Lidé si stěžovali, že nechtějí být tak silným hlukem vyrušováni,“ píše Bergmanová a upozorňuje dále na čím dál tím častější výstavbu mešit po celém Švédsku. „V nechvalně proslulé přistěhovalecké čtvrti Stockholmu Rinkeby se plánuje výstavba mešity s osmnácti kopulemi, která bude zabírat 5000 čtverečných metrů. Mešita bude patřit mezi největší ve Skandinávii a stavět ji bude významná stavební firma NCC.“

„Výstavba této rozlehlé mešity bude stát přes 11 milionů dolarů a nikdo přesně neví, kdo vše financuje. Jeden z vysokých manažerů NCC se nechal slyšet, že tento projekt bude velmi zábavný. Kéž by ve své radosti věděl, že muslimská nadace, která shromažďuje peníze, je ve spojení s radikálními islamisty z Muslimského bratrstva,“ píše Bergmanová a v závěru svého textu připomíná, že čtvrť Rinkeby je vnímána jako faktická „no-go zóna“.