„Musím se vrátit ke konkrétnímu příkladu, který se mne dotýká: Média uštvala novináře. Chtěl bych se pana Černého zeptat, jak byli potrestáni ti novináři, kteří neposkytli pomoc tomu člověku, který tam zkolaboval,“ rozjel to postarší návštěvník – účastník besedy.

Může za to alkohol a vina je na pořadatelích

Adam Černý na to zareagoval: „Já jsem ten incident zaznamenal po druhém kole prezidentské volby. Bylo zjevné, že tam došlo k fyzickému násilí. Z videozáznamů je vidět, že došlo k fyzickému útoku a k vulgaritám. Dával jsem k tomu vyjádření a bylo jich několik. Hlavní odpovědnost přiřknu pořadatelům. Máme tu zákon, že se mladistvým a podnapilým alkohol nenalévá. Protože tam byl člověk, který jevil tyto známky. A nebo když byl ve špatném zdravotním stavu, nikdo mu neměl nalévat alkohol. To jsem vysvětloval panu Slezákovi, když přišel a přinesl svoje vysvětlení a omluvu. Že si uvědomuje, že to, co se tam stalo, nebylo úplně v pořádku,“ rozpovídal se ke kauze předseda Syndikátu novinářů.

„Odpovědnost podle mého soudu je na pořadateli, protože jinak by se ta věc nestala. Pominu-li ty drobné detaily, že se tam diskutovalo o tom, kam novináři smějí a nesmějí. A že ti, kteří byli označeni jako novináři, tak někteří z nich byli drženi v jedné části, někteří se pohybovali v obou. To je tam vidět. To se týká konkrétně i pana Slezáka. Že je označen jako novinář a pohybuje se v obou částech. On se prohlásil, že je novinář a člen Syndikátu. V pondělí jsem zjistil, že je členem syndikátu, chtěl jsem s ním mluvit a on uznal, že to, co se tam stalo, nebylo v pořádku. Zároveň jsme mu oznámili, že se tím bude muset zabývat řídící výbor (Syndikátu novinářů – pozn. autora), protože to je věc veřejná a stala se při politicky exponované události. Když jsem s ním toto probral, tak jsem obeslal řídící výbor, všichni se obeznámili se závěry, co se tam stalo, že zřetelně došlo k fyzickému násilí. A tak v souladu se stanovami jsme museli rozhodnout o jeho vyloučení.

Věřte mi, že nám to nedělalo vůbec žádnou radost, nedělalo nám to žádné potěšení. Protože toto rozhodnutí je opravdu krajní prostředek. Situace byla tak exponovaná, že se nedalo rozhodnout jinak. Mám na to svědky, že když jsem panu Slezákovi říkal, že o něm budeme rozhodovat, a že jedním z možných rozhodnutí bude jeho vyloučení a on že na to může reagovat, tak on prohlásil, že to rozhodnutí přijme a že se odvolávat nebude. Rozhodně nemohu přijmout tezi, že se Syndikát novinářů vymezil naprosto negativně a že by na něj pořádal štvanici. Všechna vyjádření, na která jsem si dával mimořádný pozor, jsou formulována co nejkorektněji. Tato velmi nešťastná událost se stala jenom proto, že pořadatelé nekonali práci,“ zopakoval opět na začátek svého vystoupení Adam Černý.

„Můžete říci, kdo zachraňoval novináře?“ zazněl výkřik z davu. A další hlas se přidal: „Vy jste řešili jednoho člověka, ale otázka zněla, jak se řešili ti, kteří se chovali némlich stejně, což se dá nazvat jako hyenismus. Jestli jste si pozvali ty novináře, kteří neplnili svoji základní lidskou podstatu?“

A z davu zaznělo: „… ze zákona…“

Pomoct, nebo nechat být? Toť otázka…

Černý upozornil: „Z těch, co tam byli, byli identifikovaní jenom dva... Za novináře se vlastně může prohlásit každý...“ posteskl si šéf Syndikátu novinářů.

„Ale co neposkytnutí pomoci?“ nedal se odbýt tazatel. „To je docela dobrá otázka v tom smyslu, že to neřeší novináři, kteří jsou v uprchlických centrech. Jestli mají pomáhat, nebo pracovat jako zpravodajci. To jsou mezní případy, které si musí rozhodnout každý sám, nemám na to recept,“ uvedl k nelibosti přítomných Černý, „Na ně se zákon nevztahuje,“ ozvalo se zase z auditoria.

„Jestli mluvíme o zákonu, tak by je musel někdo žalovat. Pane Šolto, vy jste tam byl, došel jste k závěru, že došlo k trestnému činu neposkytnutí pomoci? Podal jste trestní oznámení?“ reagoval Adam Černý adresně. A Šolta: „Ano... Od pádu Rokytky po příchod záchranářů, to se nikde nezveřejnilo. A novináři tam vtrhli a pořád filmovali, a když jsem je žádal o přivolání pomoci mobilem, tak se na to vykašlali, jak jsem pak zjistil. A to je ta celá příčina toho…“ uvedl účastník besedy.

Černý znovu zopakoval: „Příčina je nalévání alkoholu! Těžko mohu přijmout tvrzení pana Rokytky, že ho otrávili neznámí agenti. On jevil známky těžké opilosti, a to je myslím elementární problém. A nebyl to myslím první případ, Haló noviny s tím měly podobný problém...“

Kdo to práskl do světa?

Do diskuse se pak dostal Jaroslav Bašta: „Já jsem si všiml, že těsně po tom, co ten incident proběhl... Tak se ozval turecký komisař OBSE, který varoval ČR, protože se dozvěděl, že prezidentská ochranka zmlátila novináře a varoval nás, abychom si dali pozor a hlídali nezávislost novinářské práce. Já pominu skutečnost, že to byl zrovna Turek, kde momentálně ve vězení sedí... momentálně asi nejvíce novinářů v Evropě a přilehlém okolí. Mě by v tomto případě zajímalo, kdo informoval OBSE. Byl to Syndikát?“

„Nebyl,“ hlesl Adam Černý.

A Bašta pokračoval: „A kdo to byl? Je to záležitost novinářské etiky, takovýto způsob informování o zanedbatelném incidentu, ze kterého se udělá mezinárodní problém? (Z vlastní zkušenosti vím, že z incidentu byl konsternován rovněž předseda Evropské federace novinářů – pozn. autora.)

Nepravda, skandalizace...

Novinářka z přítomných se nedala odradit: „To nebyl žádný volební štáb. Všechna média psala o volebním štábu prezidenta Miloše Zemana, ale to je hrubá chyba, to přece nebyl štáb! Přesto to všichni opakovali, čímž fixují nepravdu, fixují lež a to je přece také věc etiky. Někteří naši kolegové si toho nemocného natáčeli zblízka. Etika novináře přece musí v sobě zahrnovat etiku člověka. To je to zásadní! Mám z toho pachuť. Dva lidé byli skandalizováni v médiích – zemřelý pan Slezák, který bohužel ten stresový nápor neunesl, a druhý pan Šolta plus ten opilý novinář. Takže dva až tři lidé jsou totálně skandalizováni ve všech médiích hlavního proudu, a to opakovaně. A ti novináři, kteří to tam skandálně natáčeli, těm se vůbec nic nestalo! Tím se měl také zabývat Syndikát novinářů. Pořad Newsroom na ČT1 opakovaně skandalizoval tuto událost. Tvůrci tohoto pořadu si hrají na úžasné mistry svého oboru, oni vlastně mistrují své kolegy,“ posteskla si.

Adam Černý temně odtušil: „Mám čím dál větší problém, co znamená sousloví média hlavního proudu. To nevím, co to je. Jsou Babišova média, Bakalova média, Křetínského média, Duspivova média a další…“ – „Veřejnoprávní!,“ vyhrkla novinářka z předních řad. – „Veřejnoprávní?“ jako by se ujišťoval Adam Černý.

Na tapetě Newsroom ČT

Novinářka na to: „Ano, ty jsou v tom také...“ „Co to je, ten pojem média? Je to nějaká entita?“ kroutil se Černý. A zaburácel hlas z veřejnosti: „Hlavně ty, co si platíme, tedy veřejnoprávní! Český rozhlas, Česká televize!“ „Když si koupíte Frontu, tak si ji také zaplatíte, to je totéž,“ reagoval Adam Čený za nesouhlasných výkřiků v sále a provolávání „Ježíšmarjá!“, „Kristapána!“ A hlas z lidu dále burácel: „Ty si ale nemusím koupit!“ A Adam Černý jako by nechápal: „Co zahrnuje? Zahrnuje i média, co reprezentují něco jiného, nevím, co to přesně je, ale řekněme ty s tím větším nákladem. Pořad Newsroom, abych měl hodnotit jeho kvalitu, já se na něj tak často zase nedívám, jen občas, ale myslím si, že vysílají v deset večer, tak ta sledovanost je minimální...“ „Ale oni se chlubí, jak jsou sledovaní!“ nedala se novinářka.

Ach, ten prezident…

„Ale to souvisí s jinou věcí! Debata, která se tu vede o novinářích, tak se vlastně jedná o hrubým odhadem takových patnáct procent, kteří se zabývají zpravodajstvím, které má jakousi souvislost s politikou. Pětaosmdesát procent se nezabývá politikou, ti, co jsou upjati na komentáře, těch je velmi malý počet. Objektivně se dá vyložit, že politikou se zabývá menšina novinářů,“ vysvětloval Adam Černý.

„Když tedy mluvíme o novinářích a jejich etice, jak tu často zaznívá, tak vlastně se to týká těch, kteří se věnují politice, ale ne novinářů jako celku. A budu trochu osobní. Tady se hovoří o žumpě a póvlu. Já mám porozumění pro to, že prezident má trpkou zkušenost, která se váže tuším k roku 1996, kdy těsně před volbami se v jednom deníku objevila velmi špatná zpráva, která souvisela s pokusem o sebevraždu jeho syna. Takže já rozumím tomu, že pan Miloš Zeman má špatnou zkušenost s novináři. Ale naprosto musím odmítnout to, aby všechny novináře házel do jednoho pytle. Proto se mi také nelíbilo, když před pěti lety měl inaugurační projev a třetinu svého projevu věnoval novinářům, které srovnal s organizovaným zločinem. To je věc, která se nedá obhájit,“ pustil se do hlavy státu předseda Syndikátu novinářů.

… a co celebrity?

A dodal: „Když mluvíte o té události v TOP hotelu... Tak bychom se měli spravedlivě rozčilovat, když se někde objeví fotografie nějaké „celebrity“, která je za celebritu jen považovaná, ale ve skutečnosti nemá žádný význam. Pak tedy musíme být důslední, jak to budeme měřit. Když říkáte, že novinář má být nejdříve člověk, tak tu úctu si zaslouží i ti ostatní. Přece to není tak, že někomu budeme dávat větší úctu. Pamatuji se na velikou kauzu, kdy jeden bulvár nařkl herečku Šafránkovou z toho, že je alkoholička. Řešilo se to dlouhou dobu a byl to jeden z těch mezních případů, kdy se nastavila pravidla. Zaplatila se velká pokuta a od té doby je nechávají na pokoji,“ uvedl jeden z markantních dřívějších případů (a příkladů) Adam Černý a pokračoval: „Když i mluvčí záchranné služby hlavního města prohlásila, že se na zdravotním stavu toho člověka významně podepsal alkohol, tak to je nejzdvořilejší vyjádření, které zdravotní služba může poskytnout. Kdyby k tomu opilství nedošlo, tak by se celá věc nestala,“ prohlásil rezolutně.

Naši a vaši (dez)informátoři

Hlas lidu na to zněl: „Na základě čeho jste k tomu došli? Co jste viděli a kde jste to viděli? Viděl jste celý záběr, nebo výstřižky?“ Černý se nedal: „To, že na začátku té aféry byl alkohol, je prokazatelné. Kdyby se neopil, tak se to nestalo. Nikdo nebude hájit člověka, který byl opilý…“. „… to byl nemocný člověk!,“ zaznělo poté ze sálu. „To je velký rozdíl! Jestliže účastník dopravní nehody požil alkohol, tak vina padá na něho. Ten člověk se nemá opít,“ odpověděl Černý. „Tam nebyly žádné politické souvislosti. To pak vaši novináři dodali.“ „Jací naši?“ podivil se předseda Syndikátu novinářů, bývalý přední redaktor Hospodářských novin.

„Jakým způsobem se Syndikát vypořádává s tím, že poměrně velká část, asi 42 různých webů, novin a dalších, jsou označovány jako weby dezinformační a proruské?“ rozpálil se Jaroslav Bašta. “Čili, ti novináři, kteří tam publikují, nebo lidé, kteří tam píší, jsou – a upozorňuji, že bez důkazů – označováni za lháře a agenty cizí moci. Jak se to srovnává s novinářskou etikou? Jak se to srovnává se svobodou slova, s etikou Syndikátu?“ „Těžko...“ zaznělo ze sílu za smíchu a potlesku.

Adam Černý reagoval rychle: „Na to odpovím poukázáním na to, že když už je nálepkování z jedné strany, a s tím já dost nesouhlasím, a pak je nálepkování z dalších úhlů, když se dočítám na webech různá tvrzení jako „Sorosovská rakovina“, nebo tam bylo nedávno v Parlamentních Listech „Drahošovo hovno“... Tedy my jsme svědky zhrubnutí prostoru. Syndikát je ale dobrovolná organizace, která nemá placené funkcionáře. Takže nemůžete ode mne chtít, abych celé dny řešil všechny rány světa. Jestli někdo někoho bez důkazů obviňuje, tak se musí ozvat, a to neplatí jen pro jednu stranu. To byste se mnou možná mohl souhlasit... Že tady máme i nějaký problém, který vidíme i v jiných společnostech, co společnost dělí. Ale pak bude hodně lidí, které to vůbec nezajímá… Celá společnost tím nežije.“ Prostě, kdo se cítí nařčen, tak se má podle šéfa novinářů bránit.