„Kazím si karmu politikou?“ ptal se podle všeho Klus v následném rozhovoru servírky. „No, jako že věnujete pozornost takový blbosti,“ měla mu odvětit. „Myslíte, že když si ji přestanu všímat, zmizí?“ ptal se Klus. „Jako nezmizí, ... prostě mi to k vám nejde. Jste takovej přírodní, jako duchovní člověk, s tou rodinou se mi to taky libí, jak vychováváte ty děti,“ odvětila mu servírka.

„Podle vás se duchovní život a láska k bližním a přírodě neslučuje s občanskou angažovaností?“ zeptal se jí dále zpěvák. „Když mluvíte o zlu, posilujete ho,“ mínila ona. „A když dělám, že neexistuje, ztrácí sílu?“ zeptal se jí on vzápětí, načež mu ona odpověděla jen smíchem.

„Setkávám se s podobnými reakcemi často. S věnováním se společenským tématům to mám tak, že cokoli se člověka dotýká a má možnost se k tomu vyjádřit, je zapotřebí pojmenovat, dostat ze sebe tak, aby nikdy nemusel litovat toho, že neudělal, co mohl, chtěl (ale...), či měl. Člověk, který touží pomáhat trpícím, má dvě možnosti, buďto se vzdát osobních ambic a jet ke zdroji utrpení a pomoci, anebo vědomě vyvíjet tlak na činitele, ježto jsou voleni pro reprezentaci a vedení mezinárodního dialogu, a to už je politika,“ poznamenal Klus. 

„Člověk, který touží zachránit planetu má dvě možnosti, buďto jet k epicentru dění, sázet stromy, kopat studny, sbírat odpadky z pláží, anebo (či k tomu ) vyvíjet tlak na činitele, ježto jsou voleni pro reprezentaci a vedení mezinárodního dialogu, a to už je politika. Člověk, který touží po lidskoprávní spravedlnosti má dvě možnosti, buďto může jet do epicentra dění a pomáhat disidentům, anebo vyvíjet tlak na činitele, ježto jsou voleni pro reprezentaci a vedení mezinárodního dialogu, a to už je politika,“ dodal.

„Politika je prostředek pro správu věcí veřejných. Každý z nás je nedílnou součástí veřejných věcí a přehlížet, ignorovat, vytěsňovat, či dokonce pohrdat vlastní občanskou mocí, znamená zahodit možnost měnit, přispívat, být prospěšný a je jedno, činí-li tak člověk sám, či zprostředkovaně, neboť jakákoli účast oživuje uvědomění provázanosti všeho se vším. Duchovní hledání jde ruku v ruce s objevováním naši moci vlivu na materii, na věci, ezotericky řečeno, hrubohmotné, neosobní, z jistých úhlů pohledu ‚zlé‘, mocné tak, že jsou nemocné, posedlé touhou po moci a hlasité tak, že přehluší vnitřní, přirozenou touhu pomoci. Pomáhat myšlenkou je vznešené, ale slovo a čin, je to, co se projeví okamžitě a osobně cítím, že je čas jednat, vyjednávat, podílet se, nikoli vyčkávat a ‚nechat se dít‘,“ zmínil dále zpěvák. S tím, že proto se takto vehementně angažuje politicky, neboť svou zemi vnímá jako stvořenou pro roli koordinátora nadnárodních debat etického charakteru. „Jako potencionální Mekku otevřenosti mnohočetnému vidění světa,“ dodal. 

„Aby však bylo možno dostát role srdce Evropy, jež tepe pro život, pozice z níž lze upozorňovat na bolesti světa a poukazovat na možnosti řešení, aby se mohla stát skutečným středem, v němž lze mírnit střety, musí se naše politika odsebestřednit. Lidé, kteří ji dávají tvář musí být schopni a ochotni ustát svou vlastní, nevystavovat stále jinou. V tom jim, přes všechny mantry typu: co já můžu změnit; můžeme pomoci jedině my. Svou pozorností a bdělým pozorováním a reflektováním činů, jimiž se prokazují jejich skutečné záměry, necháme zpozornět i je a každý, vědom si, že je pozorován, si dvakrát rozmyslí sejít na zcestí... Jaká společnost, takový stát a budeme-li naslouchat a mluvit my s nimi, budou muset naslouchat a mluvit i oni s námi. Pak teprve bude naplněn ideál demokracie, vlády lidu prostřednictvím (vy)volených. Bude-li za sebou stát jedinec, postaví se na nohy i stát,“ uzavřel.