Podle Havlíka k fungující společnosti patří i hlas veřejného mínění, tedy permanentní občanská kontrola veřejné moci. „Pokud tomu tak není, pak může demokracie končit jen ve fasádní podobě jakéhosi skeletu. A to může být model neokorporativní demokracie. Ta má sice volené zástupce lidu a orgány státní správy, ale ve skutečnosti pouze naplňuje vůli zájmových skupin. Klientelismus je tak základním kamenem společnosti. Čas od času se předhodí lačné veřejnosti nějaká drobná oběť, aby se odpoutala pozornost a skelet zůstal zachován. Případná optická změna je ve skutečnosti jen regulovanou výměnou několika figur,“ popisuje současný stav Havlík.

Celý článek Petra Havlíka ZDE.

Podle něj je politické dění pouhým naplňováním obchodní objednávky a jistou variací showbyznysu dekorativní demokracie. „Místo reality tak vstřebáváme spíše obrazy, které někdo záměrně vytváří. Sklízíme trpké plody mravního relativismu, který byl základním prvkem zrodu nového českého státu již v polovině devadesátých let. V březnu tohoto roku to významným způsobem potvrdil ve svém rozhovoru v Hospodářských novinách představitel minulých vlád Jan Stráský. Jeho věta o tom, že krádež byla nejrychlejší metodou privatizace, by neměla zapadnout,“ upozorňuje Havlík na zajímavý výrok.

Podle jeho názoru u nás politické strany neselhávají výlučně na svých pro někoho neakceptovatelných ideologiích, ale především jako instituce. „Jsou málo početné, negenerují personální a programovou kvalitu. Působí spíše jako zájmové shluky regionálních mocenských skupin a v některých případech skoro jako specifické obchodní společnosti v režimu nekalé soutěže. Doplácejí na absenci vnitrostranické diskuse a sebezničující boj o moc. Platí to především o ODS a ČSSD. Uvolněný prostor tak obsazují protestní populistické formace bez historie i hodnotového ukotvení, které navíc fungují jako fan kluby svých vůdců, a které politiku chápou jako nikdy nekončící vzrušující volební kampaň,“ píše Havlík.

Dlouhodobá politická nestabilita podle jeho názoru přináší neblahé důsledky. „Propad HDP za letošní třetí čtvrtletí je potvrzením těchto neblahých trendů. Milion lidí na hranici chudoby, zvyšující se tempo zadlužení nejen státu, ale i občanů, to nejsou jevy náhodné. V mnoha srovnatelných ukazatelích se propadáme hlouběji,“ uvádí.

„Řešením problémů dnešního Česka prý budou referenda zcela bez omezení či centrální nákupy přes model navrhovaný Agrofertem. Obávám se, že jsme v pasti, která nemá rychlé a hlavně účinné pozitivní řešení,“ píše Havlík s tím, že nedostatečnou váhu ve společnosti má spolkový život, občanské komunity a iniciativy.

A kde vidí Havlík východisko? „Řešením je nejprve důkladná analýza nedávné minulosti, definice současného stavu a nutná porce profesionality při nápravě dnešních poměrů v nejbližší budoucnosti. Nebude to snadné a ani rychlé, ale jinak to nepůjde. Nestačí jeden blud nahradit jiným.“

Hledání vnějších strůjců našich potíží je podle Havlíka jen útěkem od reality. „Za dnešní podobu České republiky si můžeme sami. Tak dlouho jsme tolerovali excesy, až se staly normou. Je načase si položit otázku, jaký stát vlastně chceme, kam má patřit a na jakých principech a hodnotách má stát. V roce 2018 uplyne 100 let od založení tehdejšího Československa. Obávám se, že nás nečeká radostná bilance, i když bych se velmi rád mýlil,“ dodává šéf strany Občané.cz Petr Havlík.