„Ano, je pravda, že jsou někteří krymští Tataři ve vězení. Ale jde o příslušníky Hizb ut-Tahrir al-Islami (Strana islámského osvobození), která by chtěla ve střední Asii vytvořit chalífát, a proto byla v řadě zemí označena za teroristickou skupinu. V Rusku je k velké lítosti Ukrajiny zakázána na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. V dobách, kdy byl Krym součástí Ukrajiny, byla cíleně podporována a rozvíjena,“ vysvětluje starosta Refat Derdarov, když přicházíme k bráně Chánského paláce v Bachčisaraji, a reaguje tím na zprávy o utlačování krymských Tatarů na Krymu.

Zprávy o Tatarech

V podstatě před rokem Evropský parlament odsoudil pronásledování krymských Tatarů ruskými úřady na poloostrově Krym a vyzval k justičnímu očištění a k propuštění všech krymskotatarských představitelů, kteří s připojením regionu k Rusku nesouhlasí. V přijatém usnesení se píše o zneužití justice jako politického nástroje k represím vůči nepohodlným osobám. V právně nezávazném dokumentu jsou konkrétně jmenovány osudy novináře Mykoly Semeny a místopředsedů krymskotatarského neoficiálního národního parlamentu Medžlisu Ilmiho Umerova a Achtěma Čijgoze.

První byl odsouzen za vyzývání k činnosti směřující k porušování územní celistvosti Ruska k podmíněnému trestu a k tříletému zákazu novinářské činnosti. Krymskotatarší političtí předáci Umerov a Čijgoz dostali tresty vězení v délce dvou a osmi let. Usnesení europarlamentu se zmiňuje nicméně i o případech dalších osob, které jsou kvůli nesouhlasu s ruskou anexí pronásledovány. Jako případ porušování práv krymských Tatarů Evropský parlament označil zákaz činnosti Medžlisu, který ruské úřady považují za extremistickou organizaci.

„Nyní je nás na Krymu 300.000, ale kdysi to byl milion. A mnohdy jsme prožívali to, co nám hrozí nyní – pronásledování, vynucenou emigraci či násilnou deportaci. To všechno už jsme ve své historii poznali,“ sdělil loni pro Aktuálně.cz tatarský předák Refat Čubarov, který byl od roku 2013 předsedou zmiňovaného Medžlisu, v letech 1998 až 2007 poslancem ukrajinského parlamentu a roku 2014 mu byl zakázán vstup na území Ruské federace. „Váš prezident je klasický kolaborant z poloviny dvacátého století. Takoví jako on zaprodali před druhou světovou válkou Československo,“ dloubnul si také do prezidenta Miloše Zemana.

Mluví starosta Bachčisaraje

„Tak zrovna Čubarov, to je teda lídr. Když začaly těžké časy, odjel odsud. Nicméně podle mého hlubokého přesvědčení, když je člověk lídr či předák, měl by být s národem v dobách dobrých i zlých. Někteří krymskotatarští lídři ale utekli a teď kritizují za hranicemi úplně všechno, co se na Krymu děje. Vždyť na to dostávají i štědré dotace a mají ideologické vedení. Když to třeba srovnáme s Tatarstánem, tak tam byly po rozpadu Sovětského svazu také obrovské demonstrace a mítinky. Ale tehdejší vůdce Mintimer Šaimijev nikam neodjel, zůstal s národem a vše řešil za pochodu. Tomu já říkám lídr,“ rozčílil se Derdarov.

Derdarov je starostou Bachčisarajského rajonu, všem známý krymský Tatar, a o diskriminaci krymskotatarské menšiny hovoří jako o velkém tématu ukrajinské či protiruské propagandy, které však neodpovídá pravdě. „Třiadvacet let byl Krym součástí Ukrajiny. Za tu dobu nevznikl ani jeden zákon na obranu krymskotatarských předáků. Kdokoliv nás mohl utiskovat jak chtěl a nedalo se mu v tom zabránit. Dnes se to mění,“ dodal s tím, že podle nových nařízení budou vesnice a města, kde žijí krymští Tataři, mít dvojjazyčná označení.

Aby svým slovům dodal větší váhu, použije statistiku ohledně školství v jeho Bachčisarajském rajoně: „Poslední nová školská budova zde vyrostla v roce 1972, poslední mateřská školka roku 1906. S Ruskem zde vznikly už tři mateřské školky a z příkazu prezidenta Putina se buduje velká škola s šesti sty místy, kde bude vyučována i krymskotatarština. Například v Simferopolu je budova školy, kterou se snažili dokončit čtyři prezidenti. No a s Putinem byla dobudována. Určitě zde není všechno dokonalé, nicméně svět nefunguje tak, že se desítky let nic nedělá a pak se najednou všechno zlepší. To je vnímání snílků. Vše se rozvíjí postupně. Nelze se vzbudit do ráje, kde se pomalu konají mezigalaktické šachové hry, ze dne na den.“

V Chánském paláci

Fontána slz. Voda v ní neteče, ale kape, takže fontána pláče. Nechal ji postavit chán Girej na počest mrtvé Marie, kterou nesmírně miloval. Tragický příběh pak inspiroval básníka Alexandra S. Puškina k napsání romantické poemy Bachčisarajská fontána. Právě tahle nevelká mramorová fontána je hlavním turistickým lákadlem Chánského paláce v Bachčisaraji. Ten v roce 1532 vybudoval Sáhib chán Girej a prohlídky v něm probíhají i v době, kdy je palác rekonstruován. Ostatně palác včetně chánovy mešity dostaly novou střechu, protože ta původní už byla velmi zchátralá.