Je třeba začít obšírněji. „Jak se dalo čekat, výměnou ministra kultury se v rezortu nic nezměnilo, jen je v jeho čele nyní hezčí osoba. A nezměnilo se ani to, jak si tam na ministerstvu představují státní službu. Střet zájmů je pro ně vágní kategorie,“ píše Machalická v komentáři. Jak dodává, chápe, že je neodolatelné, když se člověk ocitne ve funkci, kde má vliv na rozdělování veřejných peněz a může si pro sebe a své blízké zařídit nějaké výhody. „Právě proto si stát najímá největší poctivce a odborníky, které by nic takového ani nenapadlo,“ rýpne si dále autorka.

A vysvětluje, koho konkrétně má s těmito výtkami na mysli. „Besserův a nyní i Hanákové náměstek Radek Zdráhal má jako šéf oddělení na starosti dotace na živé umění a správu osmi národních institucí. Na triku už má hezkou řádku nesmyslů, ale přes ruce ho zatím nikdo neplácl a nikoho ani nezajímá, jak se postaral o to, aby manažer jeho ženy, cimbalistky Zuzany Lapčíkové, dostal ministerský grant na své kšefty,“ píše Jana Machalická.

Podle ní mezi Zdráhalovými akcemi není jen mediálně vděčná kauza spojení Státní opery a Národního divadla, ale také to, že převedl Galerii Rudolfínum zpět pod Českou filharmonii. „Jako by toho před dvěma lety nebylo dost, když šéf České filharmonie Darjanin odvolával svého podřízeného Petra Nedomu, vedoucího galerie,“ připomíná autorka.

A pokračuje ve výtkách dále. Hned v únoru má mít prý ve Dvořákově síni Rudolfína mimořádný koncert právě Zuzana Lapčíková. A má k tomu například v týdeníku Respekt celostránkovou reklamu, kde je kromě jejího portrétu nepřehlédnutelné i logo ministerstva kultury.

„Peníze za živé umění mají být zkráceny na 77 procent oproti loňsku, což nebude legrace. S tím si ale pan náměstek hlavu dělat nemusí, ví , jak se postarat. A to nezmiňuji zatím třeba to, že i tiskový mluvčí ministerstva pan Brunclík má úžasné aktivity – třeba styk s médii pro soukromou dražební společnost Clanroy, která vydražila Sweerts-Šporkovský palác za více než 190 milionů, čímž se stala jedničkou na trhu. Půjde tedy zřejmě asi jen o nějakou charitu, a tak nezbývá než žasnout nad tím, jak si tato parta šíbrů představuje službu státu,“ uzavírá svoji kritiku v komentáři Machalická.