„Před květnem loňském roku jsem ještě zastával názor, že politika není pro mě, že je to něco abstraktního, čemu se máme vyhýbat a křižovat se před tím,“ uvedl na úvod bývalý voják Lidinský, který nechce, aby nám „mizivé procento říkalo, jak se máme chovat, co máme respektovat a zamlčovat nám základní bezpečnostní rizika, která tady jsou“.

Budeš věřit – nebo zemřeš

Na Marka Černocha si moderátor připravil úvodní otázku, zda by mu fandil jeho otec, nebo by mu říkal, že dělá hloupost. „Táta mi hrozně chybí. My jsme se kdysi dávno o politice bavili. On měl zkušenosti z roku 1968, kdy nesměl zpívat, protože si dovolil zazpívat Píseň o mé zemi na Bratislavské lyře. Dnes z vládních kruhů slyšíme, že je vše v pořádku, že se nic neděje. Lidé, kteří se k nám v těch obrovských vlnách chtějí dostat, pocházejí z úplně jiného prostředí, z úplně jiné kultury, která absolutně nerespektuje kohokoliv jiného. A je jedno, jestli je to člověk, který věří něčemu jinému nebo nevěří vůbec. Někdy si myslím, že možná je tam ještě větší odpor proti těm, kteří nevěří ničemu. Pro ně, kdo nevěří v jejich boha, tak je špatný a je nutné ho přesvědčit, aby věřil v to, co oni, nebo jej zavraždí. Je to boj o svobodu, o to, abychom se nemuseli bát pouštět svoje děti v budoucnu ven s tím, že přijde nějaký jeden-dva-tři a budou říkat – Ty jsi hezká, ty hezky voníš, ty budeš moje. Bavíme se o tom občas se sestrou, i když ta má úplně jiné názory, protože spíše spadá do Prahy a uměleckých kruhů. Snažím se ji přesvědčit, že nebojujeme proti nějaké virtuální realitě, ale proti reálnému nebezpečí,“ ukončil svůj úvod poslanec Úsvitu-Národní koalice Marek Černoch.

Od proletářského internacionalismu po „multi-kulti“

Na Martina Kollera pak směřovala poznámka, co říká tomu, že jsme zapomněli, že čas od času je zemi potřeba bránit. „Mám pocit, že za těch 70 let jsme nějak zlenivěli…,“ nadhodil téma moderátor. „Základem obrany je podle mého vlastenectví,“ reagoval Koller. „To jsme měli velmi slušné za první republiky, protože tento stát vznikl tím, že jsme si svobodu částečně od Rakouska vybojovali, ať už to byly legie ve Francii, Itálii nebo v Rusku, ať již to byl domácí odboj. Všichni to byli lidé, kteří chtěli žít ve vlastním českém státě, kde si budeme sami rozhodovat, kde nám nebude nařizovat rakouský císař, rakouský policajt a rakouský farář. Tam byl dobrý základ, a proto mnozí lidé bez ohledu na svoje sociální postavení – dělník jako továrník –byli ochotni bojovat za tuto zemi za druhé světové války. Bohužel v následujícím období byla situace čím dál horší. Nejdříve jsme tu měli proletářský internacionalismus a teď tu máme něco daleko horšího, což je multikulturalismus. Přičemž to, co nám tady kážou, není žádný multikulturalismus, ale obyčejný rasismus, který má zlikvidovat Evropany jako etnickou skupinu a nahradit je jakousi hnědou směsí podle názorů lidí, kteří tady žili za první republiky, což byl jistý Coudenhove-Kalergi, přivandrovalý rakouský šlechtic, jeden ze zakladatelů Evropské unie, který přímo napsal ve své knize Praktische Idealismus, že Evropa má být vytvořena směsí černochů a bělochů s nižší inteligencí, kteří budou posluhovat vládnoucí rase. V podstatě tuto ideologii převzal americký filozof Thomas Barnett, který vyprodukoval za vlády prezidenta Regana tři nebo čtyři knihy a ty jsou dnes základní směrnicí, která vede k tomu, že se někdo snaží – jsou to tedy z praktického hlediska lidé z vedení EU – předělat celou Evropu. Evropu jsme si ale sami vytvořili a stala se opravdu jediným demokratickým kontinentem. Byli jsme daleko před celým ostatním světem. Toto je velký problém, protože Evropa si vytvořila systém pro všechny lidi. A takový systém se nedá jen tak lehce ovládat a rozkrádat, jako nějací omezení muslimové, kterým nařídí v mešitě, co mají dělat."

Nepracující Arabové a pilní Asiaté

Analytik Koller promluvil o svých zkušenostech. Absolvoval prý totiž téměř roční misi v arabských zemích, především v Kuvajtu a Iráku a pak podnikl řadu služebních cest do okolních zemí a Izraele. „Mohu vám říci, že islám už dnes nemá téměř nic společného s náboženstvím. Abych byl přesný. Mluvím o západním islámu, ten se transformoval do nepřátelské ideologie, která se vrací do dob Osmanské říše, a ta terorizovala celé okolí. Východní islám, což jsou většinou Asiaté, se poměrně výrazně od západního islámu liší. Je to rozdíl, který je daný jak jinak než prací. V Asii neexistuje sociální stát typu Saúdské Arábie, Kuvajtu, Iráku, emirátů a nakonec i Libye a Sýrie, kde lidé nemusí moc pracovat a mají se dobře na úrovni obyvatel EU. Samozřejmě mluvím o obyvatelích východní části Evropské unie, jako jsme my. Tam v těch arabských státech se mnoho nepracovalo. Když to řekneme v průměru, tak ten Arab přišel tak v 10 do práce, když měl začít v 9, v 11 už odešel na siestu, ze které se měl vrátit ve tři a to už do té práce vůbec nešel. A když se oženil, tak mu emír přispěl dvěma miliony na stavbu domu a dal mu pozemek. To je situace v Kuvajtu. Pro zajímavost – vdova měla důchod už tak od čtyřiceti let, protože to už je pro ně stará baba, tak měla v přepočtu na naše peníze asi tak 45 tisíc.“ Po této informaci zahučelo v sále jak ve včelím úlu.

„To je rovný socialismus, kde bez práce dostáváte všechno, máte skoro všechno povoleno. Cizinec se tam nesměl vůbec stát občanem. Toto ve východních oblastech, v Malajsii a podobně, vůbec neexistuje, ti Asiaté pracují a proto je islám promixován s prací a ti lidé tudíž mají jiné hodnoty, než v oblasti západního islámu, kde se naučili parazitovat na státním systému. Tato skupina je s Evropany prakticky neslučitelná. Když k tomu přidáme různé formy vahábistického, salafistického islámu, který je vlastně nepřátelský vůči celému okolí včetně druhých muslimů, tak se musíme všemi prostředky postavit proti tomu, aby tito lidé sem byli dováženi ve velkém množství a získali tady rozhodující pozice,“ uzavřel Koller a odpovědí mu byl bouřlivý potlesk.

Poddaní povstávají, aneb mezinárodní spolupráce

Konvička poté řekl několik vět k akci Pevnost Evropa: „Po Evropě existuje řada různých iniciativ, stran a hnutí, které si myslí to samé co my. Zatímco v Maďarsku prakticky vládnou, v Polsku po novu také, jsou tady země, kde je to naprosto šílené, kde jsou odpůrci islámu doslova mláceni na ulicích. Švédsko – tam existuje sílící strana švédských demokratů, ale být jimi je někde dokonce společenská a profesní likvidace. Kontakty začaly s německou Pegidou. Spolupracujeme s Italy, Bulhary, prostě podstatné je, že je to celoevropské, a že tím jsme dali papalášům najevo, že se tu tvoří opravdová unie, že se tu tvoří solidarita mezi evropskými obyvateli. Tohle se Merkelové mohamedánům nepodařilo, tohle nechtěli – oni mají plné huby spolupráce a kohezních fondů a vyrovnávání příležitostí, ale jistě máte pocit, že jim ve skutečnosti vyhovuje, že Němec bere trochu více než Čech a že Slovák se hašteří s Maďarem. Oni se budou hádat a my jim občas hodíme kohezní fond a někdo ho vytuneluje. Ale najednou ti poddaní celoevropsky dali najevo, že tu islamizaci Evropy nechtějí a nepřipustí. Jsme ochotni riskovat naše majetky, naši pověst, naše kariéry a bude-li nejhůř, i naše životy, protože tady jde opravdu o všechno. Myslím, že toho se Brusel stejně jako Strakova akademie velice bojí, a proto ty strašlivé provokace a proto ty hrozné pomluvy v České televizi. Válečná sekera byla vykopána.“

Na to reagoval poslanec Černoch: „Já jsem byl na manifestaci v Drážďanech, kde bylo patnáct tisíc lidí. Naprosto klidná, úžasná demonstrace. V Praze, kde bylo 10 až 15 tisíc lidí, ne pár stovek, jak informovala veřejnoprávní média.“ Mladík z publika se při těchto slovech zamračil a procedil mezi zuby, že „jich tam bylo tak 8 až 10 tisíc lidí. Vím to, protože jsem tam byl…“

Dehonestace. Záměrná provokace…

„Každý z vás platí veřejnoprávní média, aby dostával relevantní informace,“ pokračoval dále Marek Černoch. „Nedostává. Slyšíte absolutní nesmysly. Provokace ze strany Českého rozhlasu, který se nevím jestli záměrně nebo amatérismem neakreditoval a pak si stěžoval a posílal do éteru, že byli napadáni v rámci naší demonstrace. To za prvé nebyla pravda a za druhé doufám, že to byl amatérismus a nebyl to záměr tak, aby mohli dehonestovat a poškodit Blok proti islámu a stranu Úsvit. Slyšel jsem také, že dva němečtí úředníci, kteří tam (v Drážďanech, pozn. red.) byli, přišli o práci. Lidi tam vyhazují z práce ve chvíli, kdy si dovolí zpochybnit paní Merkelovou. Evropské elity, a bohužel i česká vláda, jsou dnes naprosto odtrženy od lidí. Vůbec je neposlouchají, nezajímají je jejich názory. Ale nejen v rámci imigrace, ale i v rámci sociální politiky, zaměstnanosti, exekucí. Dnes ti lidé neposlouchají a nechtějí chránit své občany. Česká republika je dnes asi jediný stát, který nechrání své hranice. To, že premiér říká, že budou dávat nůž na krk Turecku, to jsou takové bláboly, nesmysly.“ Odměnou mu byl velký spontánní potlesk.

Bude SOS?

Martin Koller následně uvedl: „Máme averzi k nadnárodním korporacím, které reprezentuje pan Babiš a jemu podobní, kteří se snaží přetvořit náš stát do podoby Ukrajiny. Stát řízený jako firma, kde na jedné straně je několik oligarchů a na druhé straně nesvéprávní otroci, kteří na ně budou dřít a případně se budou povinně mísit s nějakými cizinci. Česká televize a všichni, kteří ji podporují, i další média, porušují Listinu základních lidských práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Dočtete se tam, že oni jsou povinni nám poskytovat správné informace. Chceme vytvořit dobrovolnou ozbrojenou vlasteneckou organizaci, která by spolupracovala s policií. Důvodem je to, že nikdo nechce spolupracovat s Ministerstvem obrany, které je řízeno někým takovým, jako je herec, který vlastně ani neví, co má říci a ve chvíli, kdy nemá naučeno to, co mu řeknou jeho poradci, tak začne zoufale koktat a prchat. Takovýto „odborník“ není a nemůže být žádnou zárukou bezpečnosti tohoto státu. Proto nově připravovaná Stráž obrany státu ( SOS, pozn. red.) bude spolupracovat s policií, neboli s resortem vnitra. A také proto, že z hlediska kompetenčního zákona je ochrana vnitřního prostoru záležitostí Ministerstva vnitra. Zahájili jsme spolupráci s iniciativou Českoslovenští vojáci v záloze za mír, podařilo se nám značnou část zachránit a má nového velitele a nikdo z nich není ochoten skládat přísahu na NATO s tím, že jej zítra někdo pošle, aby bojoval na Ukrajině.“