„Před květnem loňském roku jsem ještě zastával názor, že politika není pro mě, že je to něco abstraktního, čemu se máme vyhýbat a křižovat se před tím,“ uvedl na úvod bývalý voják Lidinský, který nechce, aby nám „mizivé procento říkalo, jak se máme chovat, co máme respektovat a zamlčovat nám základní bezpečnostní rizika, která tady jsou“.

Budeš věřit – nebo zemřeš

Na Marka Černocha si moderátor připravil úvodní otázku, zda by mu fandil jeho otec, nebo by mu říkal, že dělá hloupost. „Táta mi hrozně chybí. My jsme se kdysi dávno o politice bavili. On měl zkušenosti z roku 1968, kdy nesměl zpívat, protože si dovolil zazpívat Píseň o mé zemi na Bratislavské lyře. Dnes z vládních kruhů slyšíme, že je vše v pořádku, že se nic neděje. Lidé, kteří se k nám v těch obrovských vlnách chtějí dostat, pocházejí z úplně jiného prostředí, z úplně jiné kultury, která absolutně nerespektuje kohokoliv jiného. A je jedno, jestli je to člověk, který věří něčemu jinému nebo nevěří vůbec. Někdy si myslím, že možná je tam ještě větší odpor proti těm, kteří nevěří ničemu. Pro ně, kdo nevěří v jejich boha, tak je špatný a je nutné ho přesvědčit, aby věřil v to, co oni, nebo jej zavraždí. Je to boj o svobodu, o to, abychom se nemuseli bát pouštět svoje děti v budoucnu ven s tím, že přijde nějaký jeden-dva-tři a budou říkat – Ty jsi hezká, ty hezky voníš, ty budeš moje. Bavíme se o tom občas se sestrou, i když ta má úplně jiné názory, protože spíše spadá do Prahy a uměleckých kruhů. Snažím se ji přesvědčit, že nebojujeme proti nějaké virtuální realitě, ale proti reálnému nebezpečí,“ ukončil svůj úvod poslanec Úsvitu-Národní koalice Marek Černoch.

Od proletářského internacionalismu po „multi-kulti“

Na Martina Kollera pak směřovala poznámka, co říká tomu, že jsme zapomněli, že čas od času je zemi potřeba bránit. „Mám pocit, že za těch 70 let jsme nějak zlenivěli…,“ nadhodil téma moderátor. „Základem obrany je podle mého vlastenectví,“ reagoval Koller. „To jsme měli velmi slušné za první republiky, protože tento stát vznikl tím, že jsme si svobodu částečně od Rakouska vybojovali, ať už to byly legie ve Francii, Itálii nebo v Rusku, ať již to byl domácí odboj. Všichni to byli lidé, kteří chtěli žít ve vlastním českém státě, kde si budeme sami rozhodovat, kde nám nebude nařizovat rakouský císař, rakouský policajt a rakouský farář. Tam byl dobrý základ, a proto mnozí lidé bez ohledu na svoje sociální postavení – dělník jako továrník –byli ochotni bojovat za tuto zemi za druhé světové války. Bohužel v následujícím období byla situace čím dál horší. Nejdříve jsme tu měli proletářský internacionalismus a teď tu máme něco daleko horšího, což je multikulturalismus. Přičemž to, co nám tady kážou, není žádný multikulturalismus, ale obyčejný rasismus, který má zlikvidovat Evropany jako etnickou skupinu a nahradit je jakousi hnědou směsí podle názorů lidí, kteří tady žili za první republiky, což byl jistý Coudenhove-Kalergi, přivandrovalý rakouský šlechtic, jeden ze zakladatelů Evropské unie, který přímo napsal ve své knize Praktische Idealismus, že Evropa má být vytvořena směsí černochů a bělochů s nižší inteligencí, kteří budou posluhovat vládnoucí rase. V podstatě tuto ideologii převzal americký filozof Thomas Barnett, který vyprodukoval za vlády prezidenta Regana tři nebo čtyři knihy a ty jsou dnes základní směrnicí, která vede k tomu, že se někdo snaží – jsou to tedy z praktického hlediska lidé z vedení EU – předělat celou Evropu. Evropu jsme si ale sami vytvořili a stala se opravdu jediným demokratickým kontinentem. Byli jsme daleko před celým ostatním světem. Toto je velký problém, protože Evropa si vytvořila systém pro všechny lidi. A takový systém se nedá jen tak lehce ovládat a rozkrádat, jako nějací omezení muslimové, kterým nařídí v mešitě, co mají dělat."