Vás nenechalo to politické a mediální běsnění kolem Dne státnosti v klidu a přišel jste s docela neobvyklou výzvou. Co jejím vyhlášením sledujete?
Ve mně ty události vyprovokovaly sepsání – s nadsázkou nazvané – Dalmatinské výzvy, protože už mě opravdu to primitivní a povrchní členění na dobro a zlo a na černobílý svět štve. Opakuje se to už tři čtyři roky pořád dokola. Ať už jde o situaci na Ukrajině, imigrační politiku, Brexit nebo teď aktuálně vyznamenání – nevyznamenání pro pana Bradyho, kterého si jinak nesmírně vážím. A to černobílé vidění příznivci obou dvou názorových proudů podle těch různých témat přiživují právě tím, že kdokoli má trochu jiný názor nebo nabídne svůj odlišný úhel pohledu, je hned označen, někdy dokonce osočen, že je vlastně příznivcem toho opačného pólu. Mně se tohle dělení a umělé vytváření příkopů a barikád nelíbí. Proto jsem to napsal, protože to takhle cítím.
Na čem byste situaci, s níž jste tak nespokojen, nejlépe ilustroval?
Můžu dát konkrétní příklad třeba ve vztahu k prezidentu Zemanovi. Třeba v souvislosti s imigrační politikou s jeho postoji souhlasím, ale ve vztahu k Evropské unii nebo k zavedení eura s ním naopak nesouhlasím. Vyplývá snad z toho, že když člověk v jedné věci souhlasí a ve druhé nesouhlasí, že je tedy nutně zemanovec nebo Antizeman? Konkrétně ve vztahu k němu to členění není správné, není pravdivé a mě to vyprovokovalo k tomu napsat tu Dalmatinskou výzvu, abychom tímto způsobem nepaušalizovali, aby to nebylo tak, že člověk buď musí být na jedné, nebo na druhé straně. Předpokládám a doufám, že v tom nejsem sám, že je dost lidí, kteří mají svůj názor na různé děje, situace, kauzy, ale ten názor mají různý podle situace, podle kauzy, podle toho, co se děje, že to není tak, že jsou vždy na straně někoho proti někomu jinému bez ohledu na ten obsah. Takhle to prostě není, že buď je člověk černý, nebo bílý. A ta situace kolem pana Bradyho mě přivedla k tomu napsat Dalmatinskou výzvu a vyvolat společenskou diskusi o tom, jestli to je tak, jak já to vidím.
Nebudou pak takoví lidé podezíráni, že jsou sami bez názoru?
Z toho, že se člověk nechce přiřadit a nechce být paušálně popostrkován na jednu nebo druhou stranu, nevyplývá, že by neměl jasné stanovisko nebo že by se nechtěl vyjadřovat k veřejnému dění, že by ho nezajímaly věci veřejné. Dovedu si představit, že zase budou ta tvrdá jádra obou směrů říkat, že se člověk musí někam postavit. A že když se nepostaví, tak na to nemá žádný názor. Proti černobílému vidění světa a proti paušálnímu značkování, že jeden patří tam a druhý onam, tou výzvou protestuju. To ale neznamená, že nemám názor nebo jasné stanovisko nebo mě nezajímají věci veřejné, takhle to není. Říkám to dopředu, protože očekávám, že to bude jeden z argumentů, jak tu moji Dalmatinskou výzvu zrelativizovat.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník