Usmanov, mající ruské a uzbecké občanství, jenž je zakladatelem holdingu USM s aktivy v oblasti těžby a telekomunikací a úspěšným investorem do Facebooku a Applu, se soudil kvůli tvrzení časopisu Forbes, který s odkazem na anonymního experta počátkem února 2022 uvedl, že magnát „opakovaně dělal Putinovi zástěrku a řešil jeho obchodní problémy“.

Podle rozhodnutí zemského soudu v Hamburku, na které před několika týdny upozornil deník The Moscow Times či EU Today s odvoláním na informace serveru RBC, však tato tvrzení nebyla podložená a šířit je časopisu Forbes zakázal. Totožně dopadlo tvrzení Forbesu o Usmanovově údajném nákupu podílu v Megafonu od bývalého ruského ministra telekomunikací Leonida Reimana.

Usmanovův právník Joachim Nikolaus Steinhöfel podle serveru EU Today uvedl, že má být politováníhodné, že „celosvětově uznávané médium, jako je Forbes, zveřejňuje závažná obvinění, ale není schopno pro ně u soudu předložit ani jediný důkaz“.

A ač by se na první pohled zdálo, že nejde o nic víc než o obyčejnou bitvu právníků s médii, zmíněné soudní rozhodnutí znamená mnohem víc. Problémem totiž je, že se dané anonymní tvrzení Forbesu dostalo až do sankčního seznamu Evropské unie, přijatého jen několik dnů po startu ruské agrese na Ukrajině. „Usmanov opakovaně působil jako Putinova nastrčená osoba a řešil jeho obchodní problémy,“ píše se v seznamu sankcionovaných osob u Usmanova, což vyvolává otázky, nakolik jsou sankce EU pevně odůvodněné pro případné vleklé soudní spory.

Využít se toho již rozhodla i Usmanovova obhajoba, která po vyhraném soudu obzvlášť ukazovala právě na tuto zmínku, jež neobstála ani před soudem v Hamburku. „Je naprosto nepřijatelné, aby Rada EU tyto články doslovně opsala ve svém odůvodnění sankcí, aniž by si ověřila jejich přesnost,“ pustil se do sankčních seznamů Steinhöfel po verdiktu soudu.

„Toto naprosté selhání institucí, které se stalo spíše pravidlem než výjimkou, se stalo východiskem pro hon na čarodějnice proti panu Usmanovovi,“ dodal s tím, že se podle něj „ukazuje, že Rada EU zdůvodňuje sankce falešnými zprávami, jejichž šíření nyní zakázal soud“.

Text odůvodnění Usmanovova zařazení na sankční seznamy popisoval, že jde o „prokremelského oligarchu s obzvláště úzkými vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina“. „Je označován za jednoho z nejoblíbenějších oligarchů Vladimira Putina. Je považován za jednoho z ruských podnikatelů-úředníků, kteří byli pověřeni obsluhou finančních toků, ale jejich pozice závisejí na vůli prezidenta,“ stálo v dokumentu přijatém čtyři dny po ruském napadení Ukrajiny.

Novější odůvodnění ze září 2023 pak uvádí, že Usmanov „aktivně materiálně či finančně podporoval a využíval ruské rozhodovací orgány odpovědné za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny“. „Kromě toho je předním podnikatelem působícím v Rusku a podnikatelem zapojeným do hospodářského odvětví, které poskytuje významný zdroj příjmů vládě Ruské federace, jež je odpovědná za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny,“ stojí v novějším odůvodnění, které rovněž zmiňuje, že poté, co sankcionovaný magnát „převzal kontrolu“ nad obchodním deníkem Kommersant, „byla omezena svoboda redakce a noviny zaujaly zjevně prokremelský postoj“ a odůvodnění „aktivně podporoval politiku ruské vlády zaměřenou na destabilizaci Ukrajiny“.

Uvedený výrok z Forbesu, který se dostal na sankční seznam EU, pak navíc není jediným, který následně narazil u soudu.

Hamburský soud totiž novinářům v dřívějším rozhodnutí označovat Usmanova za „Putinova oblíbeného oligarchu“ zakázal a v rámci sporu sankcionovaného podnikatele s rakouským deníkem Kurier měl shledat, že jde o „hanlivé“ tvrzení.

Soud podle serveru EU Today konstatoval, že noviny své tvrzení nedoložily a že toto tvrzení porušilo Usmanovova práva.

Spor vycházel ze článku, který deník Kurier zveřejnil v srpnu 2023. Deník tvrdil, že Usmanov získal označení „oblíbený oligarcha“ přímo od Putina, o čemž však podle soudu zřejmě neexistuje žádný veřejný záznam, a tvrzení tak má být věcně nesprávné.

Deník Kurier na svou obhajobu použil právě sankce EU, kde uvedené tvrzení zaznívá, podle německého soudu však zmínky ze sankčního seznamu Evropské unie nejsou „dostatečným podkladem“ pro dané tvrzení.