Úvodem se Kroupa vyjádřil k Chartě 77, jež v těchto dnech slaví 40. výročí. „Charta je naléhavá v Číně, Rusku a mnoha jiných zemích, kde vládnou režimy, které nedodržují a nectí lidská práva. Česká republika přijala Listinu základních práv a svobod a tento dokument umožňuje každému občanu domoci se jich u soudu. A pokud se mu to nepodaří tady, může se jich domoci ve Štrasburku. Ať se nám tedy současný režim líbí nebo ne, nemůžeme o něm říci, že neuznává lidská práva, k jejichž obraně byla Charta 77 založena. V tomto ohledu už její zakládající texty aktuální nejsou, což je dobře,“ podotkl Kroupa. 

Zároveň však uvedl, že se obává, že je v Česku málo demokratů nebo se alespoň nedostatečně občansky projevují. „Všimněte si, jak se začínají hospodářská a sociální práva nadřazovat lidským. To je osvědčený způsob, jak měnit politické poměry nejprve navenek a postupně se to rozbují do vnitřní politiky jako rakovina. Je to pohrdání lidskými právy,“ domnívá se. A dodává, že je zkrátka nutné, abychom si byli vědomi odpovědnosti vůči celku.

• Původní text ZDE

„Svobody, jako je svoboda shromažďovací nebo petiční, mají smysl pouze v případě, že lidé mají ochotu je využívat,“ dodal. Rozdíl v tehdejší a dnešní době, co se týče peticí, je podle něj ten, že většina lidí tehdy měla strach, že upoutá pozornost StB, podstupovala i reálné riziko. „Dnes hrozí jen to, že se vám někdo bude smát,“ řekl.

Sám Kroupa o Chartě věděl již od začátku jejích příprav, a to od Václava Vendelína Komedy, který se toho účastnil. „Jenže 29. prosince se mi narodil třetí syn a já měl spoustu starostí obstarat sám zbylé dva. Když Charta byla 6. ledna zveřejněna, měl jsem zrovna narozeniny, přijel mě navštívit Martin Palouš a přinesl ji s sebou. Podepsal jsem ji po poradě s mojí ženou hned. Můj podpis ale někdo zničil při domovní prohlídce StB, tak jsem jel krátce na to na Břevnov k Janu Sokolovi a podepsal ji znovu. Proto byl můj podpis zveřejněn až v květnu. Byla to hektická doba,“ zmínil Kroupa. 

Vzpomněl i na následné zatýkání a výslechy StB. „Přišel také nepříjemný nátlak a musím říci, že se týkal i našich dětí. Když mě jednou estébáci zatkli, řekli mi, že zatkli moji ženu, děti odvezli do dětských domovů a už je nikdy neuvidím. Snažili se tímto psychickým nátlakem na mně vynutit přiznání a svědectví proti přátelům. To byl asi nejhorší okamžik, jaký jsem během těch výslechů zažil,“ uvedl se slovy, že v té chvíli mu pomohly četba Solženicynových děl a rady zkušených politických vězňů. 

Závěrem se pak Kroupa vyjádřil k pro něj naprosto nefunkčnímu systému občanského vzdělávání. „Žáci a studenti se tak s ústavou a ústavními hodnotami seznamují naprosto nedostatečně; výuka toho nejdůležitějšího pro zralý občanský postoj probíhá na školách jen letem světem. Když se pak ptám maturantů u přijímaček na vysokou školu na jejich základní lidská práva, často nemají potuchy, na co se jich ptám. Myslím, že s reformou školství je potřeba začít právě zde,“ uvedl se slovy, že je nutné také naučit studenty hledat a rozpoznávat pravdivé informace. 

„A v neposlední řadě je třeba změnit pohled na ekonomickou činnost. Ekonomický materialismus zcela zatemnil skutečnost, že blahobyt se rozvíjí podnikáním. A jak už jsem řekl, podstatou podnikavosti je tvořivost a ta vzniká a kvete pouze v kulturním prostředí. Když přijdete mezi opravdu velké byznysmeny, jsou to lidé, kteří se baví o kultuře, o tom, co četli či viděli, a ne jen o kšeftech. Je příznačné, že si dnes mnozí lidé neumějí představit, že životní úspěch by se mohl odehrávat také v jiném, nemateriálním světě. V tomto stále zůstávají Marxovými zajatci,“ uzavřel.