„Tak jsme odvolili a čeká nás druhé kolo prezidentských voleb. Jsme třiatřicet let od roku 90. Musím říct, že mne už skoro nezajímá, kdo byl co před 30 lety. Je to už opravdu dlouhá doba na to, abychom se stále ohlíželi na to, co bylo a prsili se jako ‚stateční odbojáři‘, nebo se ostentativně odhlašovali od své minulosti. Lžou oba! Ale vím jedno, že ten, kdo je nyní největší antikomunista a největší zastánce svobody a demokracie, má většinou nejvíce másla na hlavě, a proto musí být tak hlasitý a radikální,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil.

• RUBRIKA: Nedělní ráno s Ivanem Vyskočilem

„Herecký prd, pro zpravodajství StB zcela nevhodnej“

„Nyní tady máme dva kandidáty. Oběma se předhazují stejné hříchy z minula. Co se týká pana Babiše, mohu to srovnávat s podobnou zkušeností, co jsem měl já,“ vzpomíná herec. „Po natočení filmu ‚Sarajevský atentát‘ jsem byl předvolán pracovníkem ministerstva vnitra, evidentně StB. Patrně mě měl ‚vytěžit‘, abych použil odborný termín, co jsem se dozvěděl, a jaké byly mé zahraniční styky. Tak jsem mu dlouze vylíčil děj filmu, ve kterém jsem hrál jednoho z atentátníků a jak je komické, že onoho Turka Mehmeda Bašiče museli najít zrovna v Praze. To bylo velmi k popukání, že? On se vůbec nesmál. Pak jsem popsal, jaké je Sarajevo malebné a zajímavé město. Estébák pomalu usínal, až usoudil, že tento ‚herecký prd‘ je pro zpravodajství StB zcela nevhodnej, neb je úplně blbej. Odešel a už vícekrát se mi nikdo neozval,“ směje se Ivan Vyskočil.

 A už vážněji dodává. „Vidíte, že i takový ‚herecký prd‘ neušel pozornosti StB a nebýt toho, že se mi povedlo býti v očích vnitra úplný vůl, mohl jsem na tom být stejně jako pan Babiš. Jenomže práce v divadle, ta je nezajímala. Ale Babiš byl zaměstnancem ministerstva zahraničního obchodu, takže je jasné, že byl daleko více v zájmu a pod dohledem těchto složek, než nějakej trouba a šašek od divadla a filmu,“ pokyvuje.

Dříve se říkalo dezertér!

„Jak na tom byl protikandidát pan Pavel, to si netroufám odhadnout, neb zkušenosti s takovým výcvikem a zaměřením vůbec nemám a ani si je nedokážu představit. Nepochybně byl asi něco podobného, jako nechvalně proslulý kapitán Minařík. Ale je mi zcela jasné, že jako voják a ambiciózní důstojník musel složit přísahu věrnosti, tenkrát socialistickému Československu a jeho spojenci Sovětskému svazu. Později asi musel zase složit přísahu České republice a jejímu spojenci na opačné straně, NATO. A takovým vojákům se dříve říkalo ‚dezertér‘!“ podotýká herec.

„Ale jak jsem předeslal. Je mi už dnes po těch letech dosti jedno, kdo co byl a nebyl. Jen jedno generálu Pavlovi nikdo neodpáře, ač on sám se o to všemi silami snaží, že je vládní kandidát! Pětikolka tenkrát jmenovala tři vládní kandidáty. Generála Pavla, senátora Fischera a tu prázdnou paní Nerudovou. Všichni si to pamatujem a je zcela zbytečné se od toho, pane generále, distancovat,“ upozorňuje.