„Já nemám Kunderu načteného, ale na životopis jsem se začala okamžitě – a pěkně povrchně – těšit. V knize byly použity kontroverzní materiály, odposlechy pořízené tehdejší Státní bezpečností(!), rozhovory s Kunderovými přáteli... hm, takové kamarády, kteří popíšou slídilskému životopisci vaše intimní zážitky, by chtěl každý, že? Už už jsem se těšila, jak si tu novou bichli zařadíme do knihovny vedle obrovské Čornejovy monografie Žižka. Pravda, Žižka je šest set let po smrti, jeho asi případné životopiscovy omyly či indiskrétnosti nerozhodí, Kundera žije, je mu přes devadesát let a svůj osobní život si před veřejností pečlivě střeží... Ale co, bude to zábava, až se do toho bulváru po večerech začtu a budu hltat zajisté poutavé podrobnosti z prostředí disentu a ze soukromí slavného spisovatele,“ popisovala Čírtková.

Jenže, jak dodává, to asi nedopadne. „Z recenzí a hodnoticích článků se s obsahem knihy seznámil také manžel. Znechuceně mi řekl, že tohle kupovat rozhodně nebudeme. Tento bulvární vpád do Kunderova života nepodpoříme. Pokud chci něco číst, mám přece možnost číst přímo Kunderu. Hned objednal elektronicky dvě jeho knihy, kdybych snad chtěla s e-literaturou začít. Nahlížení do Kunderovy ložnice se konat nebude. Hm. Já samozřejmě uznávám, že na tom něco je, a teoreticky naprosto souhlasím, že není správné to kupovat a zřejmě ani číst... Ale když já se na ten pamflet tak hříšně těšila!“ uzavřela.