„Víme, že podle posledních výzkumů skutečně důvěřují vládě pouhá dvě procenta obyvatel. To je vůbec nejméně v dějinách České republiky a možná i v dějinách Československa od roku 1918. Jedna věc je nedůvěra a druhá, že se málo rodí představa, čím by to mělo být nahrazeno,“ sdělil na úvod sociolog Petr Hampl. Byli jsme na debatě Nadějné možnosti pozitivního řešení naší budoucnosti, kterou pořádala Nadace Železná opona ve Slovenském domě v Praze. Nešlo, jak už vyplývá z názvu, o neustálou sžíravou kritiku současnosti, ale o místy veskrze kladné přemýšlení o budoucnosti.

Rozdělená společnost

„Dokud nevím, co jiného chci, tak je velmi obtížené si říct, jakou opozici chci podporovat. Už od devadesátých let máme představu, že politické strany něco slíbí lidem, tak je lidé zvolí, a po volbách začne být realizován pravý opak. Kdyby se to stalo jednou, tak si myslíme, že jde o nepoctivé lidi, gaunery. Jenže ono se to děje více či méně po každých volbách znovu a znovu a znovu už třicet let,“ pokračoval Hampl s tím, že to pořád nefunguje, takže nejde o individuální selhání charakterů, ale o systémový problém.

„Pokud chci úplně zničit zemi, tak hledám někoho, kdo se opírá o manažery nadnárodních organizací, aktivisty mezinárodních neziskovek, různé pseudoumělce a pseudointelektuály, kteří nejsou nikde ukotveni a nemají zájem na podpoře žádné konkrétní země. Když si je vyberu, tak mám jistotu, že udělají, co udělají, protože to vyplývá z jejich charakteru bez ohledu na to, co se píše ve volebních programech,“ doplnil s tím, že je důležité mluvit o vizích. Státní správa je zkostnatělá tak, že nedokáže nahlížet možné modely budoucnosti. Příkladem za všechny jsou antimonopolní úřady, které fungují ve světě, kde existují nadnárodní hráči jako Coca Cola, Microsoft anebo Siemens. To je absurdní. Naopak bychom potřebovali úřad, který bude řešit českou ekonomiku, vlastnictví a podobné záležitosti.

Měli bychom, podle Hampla, pěstovat sociální soudržnost. Jakési vědomí, že jako občané k sobě patříme a každý neřešený problém určitou mírou poškodí všechny. Společnost bez základní solidarity je na cestě ke studené občanské válce. Tu už má Česko prý za sebou, ale karty se rozdělují pořád a pořád, což stále rozděluje společnost. Je to viditelné po celé Evropě a v Česku jsme to mohli vnímat v malém ohledně exekucí. Více než milion lidí byl v exekucích, skoro třetina obyvatelstva tím byla nějak postižena a polovina obyvatel s tím neměla problém. „To jsou ti jiní, nepřizpůsobiví,“ říkali někteří.

Co je zapotřebí k tomu, aby v budoucnu, až odejde Fiala a jemu podobní, v lidech ten prvek jakési národní solidarity rostl? Ekonomické vztahy musí být tak nastaveny, aby určovaly společný zájem. Sdíleny kontakty mezi sociálními vrstvami, kultura – stejné Národní divadlo pro všechny – a ideologie zdůrazňující společný zájem. V současné debatě chybí zdůrazňování společného zájmu, připomínání si toho, že jsou váleční, protiváleční, promigrační, protimigrační síly, ale pořád je něco spojuje. Kultura, školství, zdravotnictví či hospodářství by měly podporovat národní jednotu. Citoval poblíž sedícího profesora Ivo T. Budila, který před časem napsal, že v ideální společnosti by nerovnosti měly být přesně tak velké, aby ještě motivovaly lidi k vysokým výkonům, ale ani o kousek větší.

Odhmyzeno, neúrodno a mýtus

„Z povahy věci budu mluvit o přírodě,“ sdělil na začátek svého monologu biolog specializující se na entomologii Martin Konvička s tím, že k tomu bude mít obrázky. A jeho téma? Perspektivy republiky z hlediska životního prostředí. Předpokládal, že naladění bude typu „žijeme v krásné zemi, ale lidé jsou na prd!“ Takže prý Hradčana, Karlův most, pivo, hezký holky a tak. Z hlediska ekologie je prý země v hodně červených číslech. Jde o data evropských entomologů. Česko má prostě „zrasovanou“ hmyzí faunu. Právě tím se celý život zabýval, než se stal „nepřítelem státu“. Lze to shrnout jako „odhmyzeno“. Úrodnost půdy raketově klesá, protože se do ní přestala dostávat její organická složka, tedy přestala být prohnojována. Krajina je odvodněna. Člověk navíc skoro všechno sežral.