„Víme, že podle posledních výzkumů skutečně důvěřují vládě pouhá dvě procenta obyvatel. To je vůbec nejméně v dějinách České republiky a možná i v dějinách Československa od roku 1918. Jedna věc je nedůvěra a druhá, že se málo rodí představa, čím by to mělo být nahrazeno,“ sdělil na úvod sociolog Petr Hampl. Byli jsme na debatě Nadějné možnosti pozitivního řešení naší budoucnosti, kterou pořádala Nadace Železná opona ve Slovenském domě v Praze. Nešlo, jak už vyplývá z názvu, o neustálou sžíravou kritiku současnosti, ale o místy veskrze kladné přemýšlení o budoucnosti.

Rozdělená společnost

„Dokud nevím, co jiného chci, tak je velmi obtížené si říct, jakou opozici chci podporovat. Už od devadesátých let máme představu, že politické strany něco slíbí lidem, tak je lidé zvolí, a po volbách začne být realizován pravý opak. Kdyby se to stalo jednou, tak si myslíme, že jde o nepoctivé lidi, gaunery. Jenže ono se to děje více či méně po každých volbách znovu a znovu a znovu už třicet let,“ pokračoval Hampl s tím, že to pořád nefunguje, takže nejde o individuální selhání charakterů, ale o systémový problém.

„Pokud chci úplně zničit zemi, tak hledám někoho, kdo se opírá o manažery nadnárodních organizací, aktivisty mezinárodních neziskovek, různé pseudoumělce a pseudointelektuály, kteří nejsou nikde ukotveni a nemají zájem na podpoře žádné konkrétní země. Když si je vyberu, tak mám jistotu, že udělají, co udělají, protože to vyplývá z jejich charakteru bez ohledu na to, co se píše ve volebních programech,“ doplnil s tím, že je důležité mluvit o vizích. Státní správa je zkostnatělá tak, že nedokáže nahlížet možné modely budoucnosti. Příkladem za všechny jsou antimonopolní úřady, které fungují ve světě, kde existují nadnárodní hráči jako Coca Cola, Microsoft anebo Siemens. To je absurdní. Naopak bychom potřebovali úřad, který bude řešit českou ekonomiku, vlastnictví a podobné záležitosti.