Vláda totiž před pár dny rozhodla, že se mýto za tři roky rozšíří na silnice nižších tříd v rozsahu mezi 850 a 3000 kilometrů. Dopravci nechápou, kde koaliční politici z ničeho nic vzali takto konkrétní vymezení, když neexistuje žádná odborná studie, která by ukázala, kde všude by to mělo ekonomický smysl. Konkrétní rozhodnutí o rozsahu mýta pak mají udělat poradci z firmy Deloitte. Podle automobilového sdružení chybí jakákoliv veřejná odborná debata, znovu se o důležitých věcech rozhoduje bez dopravců, kteří mýtné už deset let poctivě platí.   

Vládní strany slíbily – už žádnou další zátěž pro podnikatele!

Hnutí ANO stejně jako ostatní koaliční strany prohlašovaly, že po zavedení EET už nezatíží malé a střední podnikatele či živnostníky dalšími poplatky. Přesto jejich dopravní experti od stolu rozhodli, že se mýtné rozšíří do regionů na silnice nižších tříd, ačkoliv se nikde na světě mýto v regionech nevybírá. Důvodem je právě diskutabilní ekonomický efekt, kdy vybrané peníze na malých silnicích často nestačí ani na provoz a kontrolu výběru. Dopravci rozhodně nechtějí, aby se platilo jen „mýto pro mýto“ a aby se provoz regionálního mýta dotoval z dálničních poplatků. Další riziko výběru mýta na malých silnicích vidí někteří odborníci v zatížení místních živnostníků, kteří využívají komunikace mezi obcemi pro podnikání a rozvoz zboží. A navíc – samotní dopravci další rostoucí náklady logicky přenesou dál a dopadnou až na koncové zákazníky, lze tak očekávat i zdražení potravin a dalšího zboží v obchodech.       

Mnozí se zaklínají tím, že mýtné vyžene těžké kamiony zpět na dálnice. Jenže to je častý omyl – mýtný tarif (poplatek za kilometr) bude na dálnici vždycky násobně vyšší než na „okreskách“, takže motivaci kamionů k jízdě jinudy nezajistí. K regulaci kamionů v obcích již existují nástroje v podobě dopravních značek a důsledné kontroly jejich dodržování. Navíc panuje shoda odborníků, že kamiony se mýtnému na dálnicích vyhýbají jen minimálně, průměrně ve třech procentech případů. Další kamiony brázdí regionální silnice prostě proto, že široko daleko žádnou dálniční alternativu nemají, nebo případně v situacích, kdy potřebují projet mezi dálnice tím nejkratším směrem k cíli. Jakákoliv jízda mimo dálnici je podle Česmadu pro těžký kamion riziková – dopravci tam totiž mají větší spotřebu paliva a opotřebení vozidla či brzd, vyšší riziko nehod a zpoždění, ale i komplikací spojených se složitými průjezdy mostků a zahuštěných obcí.

Komu sociální demokraté nahrávají, když stát to není?

Pokud by rozšíření mýta mimo dálnice dávalo ekonomický smysl, nikdo by mu jistě nebránil. Jenže to zatím neukázala žádná reálná studie. Dopravci nehodlají přihlížet tomu, jak se místo striktně ekonomických úvah rozsah zpoplatnění určuje politicky, případně snahou za každou cenu v tučném tendru vysoutěžit nový mýtný systém a dát tak byznys firmám s neprůhlednými vlastníky či politickými vazbami. Je doslova na pováženou, když jeden ze sociálnědemokratických dopravních „expertů“ veřejně prohlásí, že čím větší bude rozsah zpoplatnění, tím spíše se odstaví Kapsch… Zájem státu a daňových poplatníků je na vedlejší koleji a řeší se zájmy nejrůznějších dodavatelských firem. Vyvstává otázka, proč Česko tolik dbá na technologickou neutralitu tendru, bez ohledu na reálné potřeby republiky. Bere se  vůbec v úvahu fakt, že už jeden vyzkoušený a zaplacený mýtný systém vlastníme? Proč Rakousko mohlo říci – necháme si nadále svůj stávající vyzkoušený systém, jen si přesoutěžíme dodavatele? Proč si Německo mohlo říci – ponecháme si další roky bez tendru stávajícího provozovatele, protože nám to funguje?

V dopise premiérovi dopravci píší, že jim je jedno, jestli nový, nebo provoz stávajícího mýtného systému zajistí firma Kapsch, SkyToll nebo kdokoliv jiný, kdo podá nejlepší nabídku. Je pro ně důležité, aby mýtný systém byl levný, efektivní a uživatelsky přívětivý a aby vláda o budoucnosti mýtného systému jednala transparentně a za účasti odborné veřejnosti.