Radkin Honzák na serveru Aktuálně.cz napsal, že se mu protiví, jak dnes vládnoucí „soldateska“ zneužívá skonu Karla Gotta.

„Je smutné, že umřel člověk, kterého mnozí lidé měli rádi a je pochopitelné, že smutek je přirozenou reakcí na tuhle ztrátu. Naprosto nechutná a odporná je hysterická kampaň, kterou de facto ke svému zviditelnění spustila ta soldateska, která tu teď zaujímá vedoucí pozice, počínaje vládou a konče tím trapným představitelem katolické církve,“ uvedl doslova Honzák.

V rozhovoru pro server Seznam Zprávy svá slova potvrdil.

„Já si myslím, že takový ten tah směrem k moci si zaslouží určitý kritický vyhodnocení. Ptejme se, proč to ti chlapci dělali. To není úcta, ani pieta ke Karlu Gottovi, to je to, čemu se říká zviditelnění, a když já budu chtít, abych setrval na těch pozicích, které jsem dobyl, no tak se budu muset zviditelňovat neustále a neustále páchat takovéhle kousky, které mají přesvědčit tu masu, že já jsem vládce,“ zdůraznil Honzák.

„Mně to připadá jako snaha ukázat, co já všecko umím, já umím zařídit státní pohřeb,“ rýpl si Honzák do předsedy vlády Andreje Babiše (ANO). A ti, kteří se státním pohřbem souhlasili, se vezou na vlně pozornosti vyvolané Gottovou smrtí. „To je podle mě opravdu hyenismus, který hyeny nedělají. Hyeny mají moc špatnou pověst, a přitom to jsou velice kvalitní zvířata,“ doplnil Honzák.  

Osobně prý vnímal Gotta jako umělce, který dlouhá léta rozdával lidem zábavu, dobrou zábavu a v podstatě naplňoval to heslo „chléb a hry“. Umělci jako Gott si zasluhují důstojné zacházení jak za života, tak i po smrti. „Tohle překročilo o dvě patra standardní hranice všeho, co tomu umělci přísluší,“ vyjádřil svůj názor Honzák.

„To ukazuje, že my jsme tady vládci a my si teda můžeme dělat, co chceme, ale já si představuju tu demokracii trochu jinak, než že ti, co se dostanou k lizu, budou poroučet,“ upozornil Honzák.  

Nakonec konstatoval, že by lidé měli mít možnost smutek prožívat v soukromí a podle toho, kolik času na to potřebují. Veřejné projevy smutku a zapalování svíček Karlu Gottovi před jeho vilou se Honzákovi jeví asi stejně hluboké, jako jásot nad vítězstvím v hokeji na olympijských hrách v Naganu. „Nějakou dobu to vydrží, ale dlouho ne,“ dodal Honzák.