„Asi třeba malinko polopatě k metodologii rizikového slučování dvou odlišných organizací a útvarů do vyššího celku, kde budou v podřízené pozici,“ nadepsal Gabal svůj seznam naprosto základních neduhů, kterými celý nápad na vytvoření Národní centrály proti organizovanému zločinu trpí.

Bodů je celkem šest a Gabal je vysvětluje velmi jednoduše. Máš, nemáš. Jenže ani jednou nemá. „Je zpracována diagnostická studie ukazující nutnost a krizovou akutnost rizikového kroku, který hrozí, že zničím slučované části, jejich výkonnost, a nevytvořím nic užitečného? Neexistuje,“ píše Gabal.

Neexistují však ani návrhy řešení zatím nijak nespecifikovaných problémů, dokonce ani neexistuje návrh rozpočtu zřízení takové instituce a s ním spojené další finanční dopady.

Dokonce ani nikdo neví, jak se má onoho sloučení takových institucí dosáhnout, žádné konkrétní návrhy, žádný plán. „Neexistuje a není zpracován ani kalkulován, jdeme do toho jaksi ‚na bodák‘.“

Nejsou na to ani vypracované žádné nezávislé posudky a vlastně ani nic dalšího a vůbec se ani neví, kdo to vlastně zaplatí, zda privátní sektor, či veřejnost, jak to celé dopadne. Z Gabalových slov se zdá, že se zákonodárci vydali poslepu do neznáma. „Něco tady nesedí, motivy nebo kompetence,“ dodal poslanec.

Celý Gabalův příspěvek:

Asi třeba malinko polopatě k metodologii rizikového slučování dvou odlišných organizací a útvarů do vyššího celku, kde budou v podřízené pozici:
1. Je zpracována diagnostická studie ukazující nutnost a krizovou akutnost rizikového kroku, který hrozí, že zničím slučované části, jejich výkonnost, a nevytvořím nic užitečného? Neexistuje.
2. Existují variantní návrhy řešení nespecifikovaných problémů a chybějících schopností, které je třeba nově vytvořit nebo integrovat? Neexistují a nejsou ani zkoncipovány.
3. Existují rozpočtové kalkulace nákladů a finančních dopadů šokového kroku? Neexistují a nebyly důkladně zpracovány.
4. Existuje jasný projekt postupu realizace složitého manévru, po krocích až do cílového stavu, existují variantní postupy k výběru optimální strategie a kontrole rizik? Neexistuje a není zpracován ani kalkulován, jdeme do toho jaksi "na bodák".
5. Existují externí nezávislé posudky tohoto rizikového manévru, autorizované i anonymizované? Jsou shromážděny názory relevantních partnerů, uživatelů práce policejních útvarů? Nejsou a je snaha je zpochybnit nebo potlačit a kuloárně diskreditovat.
6. Za čí peníze se tento extrémně rizikový a nepochybně velice nákladný experiment na vitálních organizacích právního státu dělá? Za privátní nebo veřejné? Neměly by podle toho zpracování, metodologie a debata vypadat? 
Něco tady nesedí, motivy nebo kompetence.