Když bylo Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku povoleno přistoupit k jednotnému evropskému trhu a čerpat z jeho výhod, byla součástí dohoda o vytvoření fondu, který by přispíval k sociálnímu a hospodářskému rozvoji v EU a v Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Prostřednictvím tohoto fondu tak Norsko, stejně jako Island a Lichtenštejnsko, má přispívat ke „snižování sociálních a ekonomických rozdílů“. Vedle toho ale mají také přispívat k „posílení základních evropských hodnot“, jako jsou demokracie, tolerance a právní stát.

V letech 1994-2014 takto tři evropské země poskytly 3,3 miliardy eur, v letech 2014-2021 pak dalších 2,8 miliardy eur. S ohledem na velikost ekonomik platí dominantní podíl na této částce Norsko, Island přispívá asi 1,5 procenta a Lichtenštejnsko 0,7 procenta.

V roce 2004 došlo k rozdělení mechanismu. Na Fondy EHP stále přispívají všechny tři země, vedle toho ale vznikly zvláštní Fondy Norska, čili tzv. „Norské fondy“. Ty jsou vyčleněny výhradně pro země, které vstoupily do EU po roce 2003.

Čerpat mohou celkem pět „prioritních sektorů“, které se stanovují v rámci unijních strategií. Pro období 2014-2021 to byly „Inovace výzkum, vzdělání a konkurenceschopnost“, dále „sociální začleňování, zaměstnanost mládeže a snižování chudoby“, také „životní prostředí, energetika, změna klimatu a nízkouhlíkové hospodářství“, za čtvrté „kultura, občanská společnost, řádná správa věcí veřejných a základní práva a svobody“, a za páté „spravedlnost a vnitřní věci“.

„Peníze z tzv. Norských fondů jsou špinavé a korumpují nás. Ta takzvaná občanská společnost znamená zakládání většího počtu nikým nevolených lobbistických neziskovek, které se v lepším případě zabývají moderními nesmysly typu údajného nedostatku práv transsexuálů a další vybájenými tématy typu nesmrtelnosti brouka, v horším případě dělají vyloženě víc škody než užitku, když se kupříkladu – ale nejen – u nás snaží protlačit stejný typ juvenilní justice, jaký funguje ve Skandinávii, a kde je tak snadné pro pouhou záminku odebírat děti fungujícím rodinám,“ řekla k tomu pro ParlamentníListy.cz už v roce 2017 ekonomka Markéta Šichtařová.

V roce 2019 Ministerstvo financí ČR informovalo o novém programu, ve kterém mají být z Norských fondů financovány projekty na téma „Lidská práva, inkluze Romů a domácí a genderově podmíněné násilí“. Norský velvyslanec to velmi ocenil: „Není žádná náhoda, že program Lidská práva, inkluze Romů a domácí a genderově podmíněné násilí je rozpočtově jedním z největších programů v rámci Norských fondů. Všechny tři oblasti totiž patří k našim prioritním oblastem a jsem velmi rád, že vláda České republiky to vidí naprosto stejně. Vím, že Češi díky své totalitní minulosti neberou lidská práva na lehkou váhu, což bude velikou inspirací i pro norské partnery v řadě bilaterálních projektů,“ uvedl diplomat.

Ekonomka Šichtařová to tehdy komentovala, že z toho, jak se necháváme korumpovat a špinavých peněz se neštítíme, už se jí dělá šoufl.

Ministerstvo financí v tiskové zprávě, kterou v roce 2019 vydalo, shrnulo, že od roku 2004 už Česká republika z Norských fondů čerpala více než 6 miliard korun a dalších 5 měla čerpat v tehdy probíhajícím rozpočtovém období. Tyto peníze měly u nás přispět na „stovky projektů“.

Norskou pomoc v roce 2019 ocenil i tehdejší lídr opozice a dnešní premiér Petr Fiala. „S norským velvyslancem Robertem Kvilem jsem mluvil také o tzv. norských fondech, které u nás pomáhají v celé řadě oblastí, ať už jde o vzdělávání, kulturu nebo zdravotnictví,“ pochlubil se na svém facebooku.

V období 2014-2021 čerpalo z celkové částky 1,2 miliardy eur největší část Polsko a Rumunsko, dohromady asi polovinu. Česko mělo čerpat 89 milionů eur.

Nelze zpochybnit, že z Norských fondů byly financovány i smysluplné projekty, jako třeba rekonstrukce Strahovské knihovny nebo značná část Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Jedním z nejvýznamnějších projektů byl rozvoj videokonferencí v justici, který byl také jedním z nejdražších vůbec. V rámci programu Budování kapacit a spolupráce v justici na něj šlo 1,8 milionu eur.

U jiných projektů ale panovaly pochybnosti. Jde zejména o projekty, u kterých hrozí potenciální politické zneužití.

Výchova k aktivismu s Georgem Sorosem

„Hlavní důvody tohoto norského dotačního programu jsou ideologické. Neplatí to ovšem pro veškeré podporované aktivity. Některé jsou skutečně charitou. Ale nejméně polovina z nich je zjevně progresivistického ražení,“ říká pro ParlamentníListy.cz právník Robert Kotzian, autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.

Často se podle něj oprávněně zlobíme na nadační síť George Sorose. Zapomínáme ale, že není zdaleka jediná.  A Norské fondy jsou dalším příkladem.

„Například Nadace OSF, která vznikla jako součást Sorosovy sítě, od které se v roce 2012 oddělila, založila společně s Norskými fondy program aktivního občanství. Působí pod názvem Active Citizenship Fund. Z něj se financují různé projekty vychovávající dospělé i děti k více či méně progresivisticky laděnému aktivismu," připomíná pro ParlamentníListy.cz Kotzian.

Například grantový projekt na lokální akce, snažící se nastartovat místní komunity, byl v roce 2020 administrován Nadací OSF, která patřila do rodiny neziskovek George Sorose a byla opakovaně podezřívána z politikaření.

V listopadu 2024 byl ohlášen vznik nového fondu z příspěvků Norska, Islandu a Lichtenštejnska, nazvaný Fond občanské společnosti. Jeho cílem je „posílit demokracii, lidská práva a právní stát napříč Evropou“.

„Podpora občanské společnosti je společným úkolem. Žádná země sama nemůže zaručit demokracii a ochranu občanské společnosti. Norsko je odhodláno spolupracovat s Evropskou unií na ochraně těchto hodnot,“ uvedl k tomu norský ministr zahraničí.

Fond chce podpořit projekty, které povedou k posilování demokratických hodnot, zapojení občanů a mediální gramotnosti, účasti občanské společnosti na demokratických procesech, podporu lidských práv, boj proti diskriminaci a prosazování sociální spravedlnosti.

Ale také má fond podpořit rovnost pohlaví, včetně práv LGBTIQ+ a sexuálního a reprodukčního zdraví, ochranu klimatu, udržitelný rozvoj a spravedlivou zelenou transformaci, a rozvoj organizací a zajištění příznivého prostředí pro občanskou společnost.

Občas byla norská „pomoc“ využívána i jako argumentace v konkrétních sporech, což se asi nejproblematičtěji projevilo v kauze malých bratrů Michalákových. Tehdy někteří novináři vážně psali o tom, že zatímco my Norsko za péči o děti kritizujeme, ono nám posílá miliony na program nazvaný Ohrožené děti a mládež. Vrcholem pak bylo, když některá média, čerpající prostředky z projektů neziskového sektoru, označovala definitivní neúspěch Evy Michalákové jako vítězství a spojovala jej s kritikou českých politiků, kteří se v kauze angažovali.

V rámci Norských fondů byla podpořena i některá média, ať přímo, nebo prostřednictvím rozsáhlejšího mediálních projektů neziskového sektoru.

Nejrozsáhleji se ale Norské fondy dostaly do podezření z politického tlaku v roce 2021, když se staly aktérem mezinárodní pohrůžky Viktoru Orbánovi. 

Maďarsku tehdy měla být poskytnuta částka 215 milionů eur. Zhruba pět procent z této částky měla obdržet nadace Ökotárs, kterou si podle vlastních podmínek vybrali sami Norové. Maďarská vláda však odmítla poskytnutí příspěvku právě této organizaci. Jako důvod uvedla, že Ökotárs je napojen na „krále neziskovek“, spekulanta George Sorose, se kterým premiér Orbán dlouhodobě válčí. Navíc u dotyčné organizace existovalo podezření z finančních manipulací.

Norsko po neúspěšných mezinárodních jednáních oznámilo, že Maďarsku už nepošle ani euro na žádný z projektů. Vzkázalo, že peníze jsou jeho dobrovolným příspěvkem k rozvoji evropských hodnot a že Maďarsko si ho nezaslouží. Norská ministryně zahraničí Ine Eriksen Søreide to navíc v televizi doplnila znechuceným komentářem o „postkomunistických pravičácích“ v Maďarsku, Polsku či Slovinsku.

„Při podrobném prostudování velmi dlouhého seznamu příjemců se člověk nemůže zbavit dojmu, že Norské fondy slouží i jako prostředek pro prosazování politických a ideologických cílů Norska podporou spřízněných českých nevládních organizací,“ komentoval to tehdy pro ParlamentníListy.cz český europoslanec Tomáš Zdechovský.

Před dvěma týdny, v reakci na střet Volodymyra Zelenského s Donaldem Trumpem, Norsko ohlásilo, že svou pomoc Ukrajině letos více než zdvojnásobí.

V této souvislosti ale také někteří poznamenali, že Norsko v návaznosti na ukrajinskou válku velmi zbohatlo, když v rámci odstřižení Evropy od ruské ropy výrazně stouplo množství odebírané právě od této severské země.

Psali jsme:

„Americký VUML“ v Praze: Staráme se o druhé, ocenil Václav Havel. Takto pak školili Ukrajince

Peníze z USAID šly do Afriky. Nakonec prý skončily u teroristů

Sepsali v ČR seznam „nežádoucích“, i oni teď „dočerpali“. Velká jména

Fico píše Muskovi. Mnozí Slováci už se těší, co vyplave na Šimečku