Jak byste shrnul končící rok 2022 vy? 

Vlastně se nestalo nic nového. Jen plynule pokračovaly všechny trendy z předcházejících let. Tím určujícím trendem je chování mocenské a finanční elity. Je historicky normální, že mezi nejmocnějšími a nejbohatšími je hodně psychopatů. Je normální, že tam najdete hodně chamtivých lidí. Že tam najdete hodně bezohlednosti a pohrdání nižšími třídami. Můžeme to odsuzovat, ale tak to prostě na světě chodí. 

Pro dnešní elitu je ale typická sebedestruktivnost. Elita svými akcemi ničí vlastní civilizaci, a tím i sama sebe. I když někteří na tom krátkodobě hodně vydělávají, směřují ke katastrofě i oni sami. Nejdřív zlikvidovali průmyslový potenciál západních zemí, pak začali podporovat kolonizaci islámskými radikály. Pak k tomu přidali zelený úděl směřující ke zničení životního prostředí, a jako by to nestačilo, rozpoutali úplně zbytečnou válku s Ruskem, a koketují dokonce s možností jaderné apokalypsy. A jako bonus toleranci neonacistických magorů i s jejich sny o světě vyčištěném od nižších ras. Nepochybuji o tom, že to ještě není všechno. Příslušníci nové aristokracie mají velice výkonné mozky, jsou velice kreativní a nepochybně jsou schopni vymyslet něco ještě horšího. 

Přesto byl rok 2022 rokem, kdy jsem začal být optimistický. 

Jaké mohou být důvody k optimismu? 

Jak asi víte, v Prolomení hradeb dvojce formuluji čtyři scénáře vývoje západní civilizace. Tři z těch scénářů končí výměnou obyvatel a nevratnou islamizací. Ale přibývá náznaků, že by se mohl naplnit ten jediný pozitivní. To znamená, že vyroste kontraelita schopná být skutečným soupeřem nové aristokracie. Tím nemyslím vlnu demonstrací. Ta měla význam spíše terapeutický. Účastníci prožili pocit jednoty a získali pocit, že něco dělají. Ale to je taky všechno. 

Mnohem podstatnější je, že šílenství vládnoucí vrstvy dosáhlo takové míry, že už to začalo ohrožovat i některé vysoce postavené lidi. U některých převážilo vymytí mozku, jiní ale pomalu začínají přemýšlet o tom, jak to zastavit. Určitě nejvýraznějším a nejznámějším příkladem je Elon Musk, který nyní vede válku proti nové aristokracii jako celku. V českém prostředí bych mohl zmínit pokus Tomáše Březiny, i když on nikdy úplně nepatřil k vládnoucí vrstvě. Ale je spousta dalších, kteří nejsou vidět a nechtějí být vidět. Nebo i příslušníci vyšších vrstev, kteří nebyli úplně zbídačeni, ale vnímají razantní pokles životní úrovně. Přitom naprostá většina těch lidí volila pětikoalici, ale teď to začíná vidět jinak.

Má-li dojít k tak potřebné razantní politicko-ekonomické změně, musí vyjít z téhle vrstvy. Ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by uspělo čistě lidové hnutí. Nečekejme změnu během jednoho roku. Poměry se budou zhoršovat, ale rýsuje se určitá naděje, že se společnost začne hýbat správným směrem. 

Česká společnost čelila po covidových letech roku s válkou na Ukrajině, dále energetické krizi, inflaci, zdražování potravin i pohonných hmot a mnoha dalším nepříjemnostem. Co jsme se při všech těch problémech dozvěděli letos o Češích? 

Zjistili jsme, že česká společnost se nijak neliší od jiných evropských společností. Ale taky jsme zjistili, že vládnoucí elita se přece jen vyvíjí trochu jinak. Ještě před deseti lety byly i české liberální elity skeptičtější a umírněnější než jejich američtí soudruzi. To se otočilo. Čeští gaučoví válečníci jsou radikálnější než gaučoví válečníci v Německu, Francii nebo třeba Nizozemí. I americké elity jsou rozděleny a nadšení pro pokračování války tam není zdaleka takové jako v českých zemích, Polsku nebo Pobaltí. 

Ten vývoj je vlastně logický. Není už možné zbohatnout privatizací. Není už co prodat západním korporacím. Zbývá už tedy jen boj o místa v západních centrálách a tam nejsou na konkurenty z východní Evropy vůbec zvědaví. Místní globalističtí nadšenci se tedy musejí snažit víc než ostatní. Počítejme s tím, že to bude pokračovat a že ve všech dalších sporech a kauzách budou ostřejší než američtí anticivilizační radikálové. 

Nálada Čechů však ideální není, mnoho průzkumů ukazuje na malou důvěru ve vládu i skutečnost, že většina není spokojená s tím, jak vláda ke krizi přistoupila. Bude se to příští rok zhoršovat, nebo zlepšovat? 

Česká společnost je rozdělena. Většina je nespokojena a nespokojenost poroste. Ale současná vláda má pořád své příznivce, zvláště ve velkých městech. Několik milionů lidí už teď pociťuje náraz a počítá s tím, že to bude stále horší. Stále dražší energie, stále dražší potraviny, stále větší problémy na trhu práce a také stále obtížnější soužití s ukrajinskými uprchlíky. A není žádná naděje, že by se to mohlo zastavit. Statistiky jsou ošidné, nicméně zdá se, že přes milion lidí už upadlo do takové bídy, že nemají na základní životní potřeby. Několika milionům dalších to hrozí v nejbližších měsících. 

Přibývá sebevražd. Počítejme i s dalšími projevy zoufalství včetně násilí. Příští rok bude horší než současný, ale pořád bude dost těch, na které ta situace nedopadne příliš tíživě, nebo budou dokonce schopní na ní vydělávat. A pořád budou lidé, kteří budou věřit, že Fialova vláda za to vlastně nemůže. Že se to stalo tak nějak samo. 

Tento rok byl také prvním rokem pětikoaliční vlády Petra Fialy (ODS). Jakou známku byste jí udělil a proč? 

Záleží, co je cílem vládnutí. Jestli je cílem vládnutí zvýšit odměny manažerů ČEZ, pak si nepočíná vůbec špatně. Jestli je cílem vládnutí uspokojit šéfy ve Washingtonu, patří k nejlepším v Evropě. Jestli je cílem vládnutí poslat co nejvíc peněz do korporátních centrál, počíná si rovněž na jedničku. 

Nicméně z pohledu situace většiny obyvatel je Fialova vláda nejhorší vládou od protektorátu a dost možná i horší než protektorátní vlády. 

Jak si pětikoalice poradila s komunikací s obyvateli, kterou v minulém období tak hojně kritizovala u Andreje Babiše jako velmi nedostatečnou? Ukázala lepší příklad? 

Velmi rychle a jasně ukázala, že na obyvatele nebude brán nejmenší ohled. Všichni vědí, na čem jsou. Je to svým způsobem milosrdnější. 

Minulý rok jste mi na otázku, co nám rok 2021 prozradil o svobodě projevu v České republice, odvětil, že proces s Walterem Kraftem odsouzeným bez možnosti předložit důkazy či pronést závěrečnou řeč byl porušením práva na řádný soudní proces. „A jsou důvody domnívat se, že bude hůř. Nový ministr vnitra se už nechal slyšet, že se zaměří právě na pronásledování disentních názorů,“ řekl jste také. Nakolik se vaše slova naplnila? A kam se svoboda projevu v Česku posunula? 

Trend pokračuje a svobody ubývá. Walter dostal pokutu, letos už se ukládaly nepodmíněné tresty. Mnohaměsíční vazby pro politické vězně už jsou normální. A to jsme na tom pořád výrazně lépe než na sousedním Slovensku, kde jsou nevhodní lidé zabíjeni ve vazbě.