Rok co rok na vzpomínkový akt k výročí osvobození Ostravy přijíždějí váleční veteráni. „Člověk tady potká známé tváře, cítí se součástí piety za ty, kteří nám umožnili svobodu a mír. Tady v Ostravě vše zazní mnohdy zřetelněji, než by to člověk slyšel v Brně nebo v Praze,“ uvedl válečný veterán plukovník Pavel Skácel, účastník zahraničních misí, pro ParlamentníListy.cz, který se vzpomínkového aktu k výročí ukončení druhé světové války v Komenského sadech u památníku Rudé armády účastní každý rok. „Mělo by zaznít to, že svět se programově chystá k další válce. Když se podíváte na televizi, na celou řadu dokumentů, tak se o tom tu a tam skrytě, tu a tam otevřeně hovoří. Lidem by situace neměla být lhostejná a měli by se tím začít zabývat. Když si dnes přejeme zdraví, štěstí, lásku, bez míru těžko na tyto atributy dosáhneme,“ dodal. Skácel varuje před koncentrací výzbroje ve východní Evropě a přesuny vojáků. „Vzniká reálné nebezpečí, že někomu rupnou nervy, protahování konfliktu na Ukrajině nevěstí nic dobrého,“ poznamenal.

Hrozbu vidí v případném novém budování amerických základen. „Amerika cíle, které by byly na jejím území, přetahuje na jiná území. Linus Pauling, nositel Nobelových cen, kdysi vyzval vědce na celém světě, aby se spojili a přinutili státy sednout za jednací stůl. Výsledkem snah byla smlouva SALT 1. Dneska vědci a umělci ve valné většině mlčí, je jim to jedno. Je to trošku zvláštní. Tito lidé mají možnost ovlivňovat veřejnost,“ dodal. Z hlediska bezpečnosti vidí hlavní problém ve špatné komunikaci a přitvrzování rétoriky. „I léta neúspěšných jednání jsou lepší než jeden jediný úspěšný den války. A v tom je hluboká pravda,“ podotkl. Kritizoval současný stav, kdy si lídři států nejsou schopní sednout za jednací stůl. „Rusko a Čína jsou odsouvány stranou, komunikace NATO – Rusko ustala, a to je špatně. Pokud si chlapci nevidí do karet, mohou se jen podezírat a může to dopadnout špatně. Třeba i vinou techniky. Jakmile se tohle spustí, pak to nikdo nezastaví,“ varoval. „Lidi jsou do značné míry nepoučitelní. Co dělá Evropská unie s migrací? Nic. Byl jsem loni v Bosně… dnes už nejdou balkánskou cestou po velkých skupinách, ale po malých skupinkách do deseti lidí pěšky, bez velkých zavazadel. Viděl jsem, že přespávali prakticky v areálu mešity. Ráno vstanou a jdou dál, mají peníze a platební karty,“ popisoval.

Plukovník Skácel se stále zabývá péčí o válečné veterány, teď v Olomouckém kraji. „O válečné veterány je velice dobře postaráno. V tomto armáda sehrála velice pozitivní roli. Když se to srovnává s péčí v Polsku i jinde… to se srovnat nedá. I Slováci se ještě hledají,“ uvedl Skácel. Novodobých válečných veteránů ale přibývá, neřešený problém je u těch, kteří utrpěli zranění. „Tam by se péče měla rapidně zlepšit. Lidí v konfliktech bude přibývat. My jsme byli v mírových misích a na nemocnici nikdo nestřílel. Ti kluci dnes jdou do bojových podmínek, může se stát, že se vrátí s podlomeným zdravím. Ne všichni si pak vědí rady,“ podotkl.  

Válečný veterán Pavel Skácel v Ostravě. Foto: Daniela Černá