Rok co rok na vzpomínkový akt k výročí osvobození Ostravy přijíždějí váleční veteráni. „Člověk tady potká známé tváře, cítí se součástí piety za ty, kteří nám umožnili svobodu a mír. Tady v Ostravě vše zazní mnohdy zřetelněji, než by to člověk slyšel v Brně nebo v Praze,“ uvedl válečný veterán plukovník Pavel Skácel, účastník zahraničních misí, pro ParlamentníListy.cz, který se vzpomínkového aktu k výročí ukončení druhé světové války v Komenského sadech u památníku Rudé armády účastní každý rok. „Mělo by zaznít to, že svět se programově chystá k další válce. Když se podíváte na televizi, na celou řadu dokumentů, tak se o tom tu a tam skrytě, tu a tam otevřeně hovoří. Lidem by situace neměla být lhostejná a měli by se tím začít zabývat. Když si dnes přejeme zdraví, štěstí, lásku, bez míru těžko na tyto atributy dosáhneme,“ dodal. Skácel varuje před koncentrací výzbroje ve východní Evropě a přesuny vojáků. „Vzniká reálné nebezpečí, že někomu rupnou nervy, protahování konfliktu na Ukrajině nevěstí nic dobrého,“ poznamenal.

Hrozbu vidí v případném novém budování amerických základen. „Amerika cíle, které by byly na jejím území, přetahuje na jiná území. Linus Pauling, nositel Nobelových cen, kdysi vyzval vědce na celém světě, aby se spojili a přinutili státy sednout za jednací stůl. Výsledkem snah byla smlouva SALT 1. Dneska vědci a umělci ve valné většině mlčí, je jim to jedno. Je to trošku zvláštní. Tito lidé mají možnost ovlivňovat veřejnost,“ dodal. Z hlediska bezpečnosti vidí hlavní problém ve špatné komunikaci a přitvrzování rétoriky. „I léta neúspěšných jednání jsou lepší než jeden jediný úspěšný den války. A v tom je hluboká pravda,“ podotkl. Kritizoval současný stav, kdy si lídři států nejsou schopní sednout za jednací stůl. „Rusko a Čína jsou odsouvány stranou, komunikace NATO – Rusko ustala, a to je špatně. Pokud si chlapci nevidí do karet, mohou se jen podezírat a může to dopadnout špatně. Třeba i vinou techniky. Jakmile se tohle spustí, pak to nikdo nezastaví,“ varoval. „Lidi jsou do značné míry nepoučitelní. Co dělá Evropská unie s migrací? Nic. Byl jsem loni v Bosně… dnes už nejdou balkánskou cestou po velkých skupinách, ale po malých skupinkách do deseti lidí pěšky, bez velkých zavazadel. Viděl jsem, že přespávali prakticky v areálu mešity. Ráno vstanou a jdou dál, mají peníze a platební karty,“ popisoval.

Plukovník Skácel se stále zabývá péčí o válečné veterány, teď v Olomouckém kraji. „O válečné veterány je velice dobře postaráno. V tomto armáda sehrála velice pozitivní roli. Když se to srovnává s péčí v Polsku i jinde… to se srovnat nedá. I Slováci se ještě hledají,“ uvedl Skácel. Novodobých válečných veteránů ale přibývá, neřešený problém je u těch, kteří utrpěli zranění. „Tam by se péče měla rapidně zlepšit. Lidí v konfliktech bude přibývat. My jsme byli v mírových misích a na nemocnici nikdo nestřílel. Ti kluci dnes jdou do bojových podmínek, může se stát, že se vrátí s podlomeným zdravím. Ne všichni si pak vědí rady,“ podotkl.  

Válečný veterán Pavel Skácel v Ostravě. Foto: Daniela Černá

Hirka: Měli bychom být vděční

Setkání se účastnil také válečný veterán praporčík Lukáš Hirka. Také v Ostravě za ním přišla řada lidí vyjádřit respekt. Hirka, který utrpěl vážné zranění v Afghánistánu, se nevyhýbal ani společnému fotografování. Věří, že v péči o novodobé válečné veterány se blýská na lepší časy. „Podle mé zkušenosti není vše dokonalé. Ale co dokonalé je… armáda, vojenská pojišťovna se starají, ale je stále co zdokonalovat. Je potřeba udělat spoustu práce. Důležité je, že lidé chtějí. Budoucnost vidím dobře.“

Někteří žádali válečného veterána Lukáše Hirku o společné foto... Foto: Daniela Černá

Se slavnostním ceremoniálem byl spokojen. „Zaznělo to nejdůležitější, co mělo zaznít. To, kdo může za naši svobodu, kterou tu máme. Že jsou to váleční veteráni a všichni, kteří obětovali to nejdůležitější, co měli,“ popisoval. „Měli bychom být vděční a vážit si toho, že přes 70 let žijeme v míru, to je něco nádherného. Kdo nezažil válku, si to nedokáže pořádně uvědomit. Měli bychom být vděční za mír. Může se během okamžiku situace změnit a být daleko horší,“ dodal. 

Vzpomínkový akt zahájil primátor Macura

Jak bývá dobrým zvykem, Ostrava uctila výročí osvobození a ukončení druhé světové války vzpomínkovým aktem s do puntíku připraveným programem. „Druhá světová válka, a nikdo o tom nemůže pochybovat, byla nejhorším a nejděsivějším konfliktem za lidskou civilizaci, vyžádala si desítky milionů obětí civilních, vojenských. Mimo pochyby je i to, že hlavní těžiště ztrát nesl Sovětský svaz, a také to, že na osvobozování Evropy měla hlavní podíl Rudá armáda, armáda Sovětského svazu,“ uvedl v úvodním proslovu primátor Ostravy Tomáš Macura. Připomenul, že Ostrava byla osvobozena v rámci Ostravsko-opavské operace, která byla největším válečným konfliktem ve II. sv. válce na území České republiky, kde bylo zraněno či zabito během dvou měsíců na dvě stě tisíc lidí. „Při samotném osvobozování Ostravy padlo mnoho bojovníků jak Rudé armády, tak českých vojáků,“ uvedl s tím, že všichni, kdo se zasloužili o svobodu, si zaslouží naši úctu.