Ruská agrese na Ukrajině trvá už přes tři měsíce, samotná eskalace konfliktu podle Drbohlava Člověka v tísni vůbec nepřekvapila, na válku se prý připravovali měsíce předem: „My jsme se na to připravovali už od listopadu. Jedna věc ale je, když člověk s tím scénářem pracuje, a druhá věc, když přijede do Buči a Borodjanky a vidí tu destrukci. Člověku to nedává z hlediska vojensko-strategického moc smysl, proč jsou zničené i civilní domy?“ uvedl regionální ředitel pro východní partnerství a Balkán.

Mnohem silnější emoce si odnáší z rozhovoru s lidmi přicházejícími z ukrajinského Mariupolu: „Ti lidé tam strávili měsíce během bojů, vyprávějí, čím si prošli, to je něco, co ve mně zanechává hodně velkou stopu,“ podělil se Drbohlav o pocity z válečné zóny.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Přes veřejnou sbírku Člověk v tísni vybral prý téměř 1,8 miliardy korun. „Je to neuvěřitelná částka a pro mě osobně to byla nová zkušenost pracovat s takovým rozpočtem,“ řekl s tím, že na Ukrajině patří k těm největším organizacím poskytujícím humanitární pomoc.

• Celý pořad ZDE

„Znám ta místa na Donbase jako třeba Popasná a další místa, kde lidé normálně žili, a ruská armáda je už dobyla. Spojuji si ukrajinská místa s tvářemi lidí a dnes se ptám, co s nimi asi je, co se jim stalo. Je to pocit zmaru,“ uvedl s tím, že zároveň ale má pocit zadostiučinění, když některým lidem ve válečné zóně může Člověk v tísni pomoci.

Nejhorší humanitární situace je aktuálně na východě Ukrajiny: „Nejhorší situace je ve zbytcích Luhanské, Doněcké i Charkovské oblasti, tyto oblasti jsou odříznuté od zásobování, od elektřiny, od plynu, není tam voda. Miliony lidí žijí v podstatě ve sklepích, v bunkrech. Třeba lidé v Severodoněcku žijí pod zemí: „Zde je stále nějakých patnáct tisíc civilistů, kteří se tam schovávají,“ podotkl.

Ne všichni Ukrajinci, kteří zde zůstávají, mají prý z Ruska obavy: „Jsou tam možná i lidé, kteří vlastně necítí úplně obavu z ruské přítomnosti, možná v tom vidí i nějakou příležitost. 

Někteří Ukrajinci tomu vlastně nevěří i z hlediska toho, že jsou to ruskojazyční občané, kteří, řekněme, do nějaké míry konzumovali i ruská média a slyší narativ toho, že Rusko osvobozuje ruskojazyčné obyvatelstvo.

Pak jsou ale vlastně překvapení z toho, jak vypadá to osvobozování, kdy Rusko bombarduje jeden dům za druhým. Postupně jim dochází, čím vším si ve válce a ve sklepích prošli, takoví lidé pak volají po psychosociální pomoci, aby se z toho zážitku dostali,“ řekl Drbohlav.

Očekává, že u lidí budou otřesné zážitky z války roky přetrvávat a nebudou se chtít vrátit do místa, kde přišli o děti či rodinné příslušníky. „Takové případy určitě budou. Měli jsme setkání s ukrajinskými poslanci a ti říkají, že uprchlíci, kteří jsou v Česku, kam přišli z těchto oblastí, by u nás měli ještě rok zůstat, než se jim podaří oblasti udělat bezpečné. Jsou to ale traumatizující zážitky a je pro mě také otázka, zda budou schopni se tam někdy vrátit. Umírali tam jejich příbuzní, sám nevím, zda bych byl schopný to překonat,“ doplnil.