V německém Schweinfurtu v Bavorsku stojí azylový tábor, v němž končí lidé, kteří si přejí začít v Německu nový život. Šance, že se jejich sen splní, však nejsou příliš veliké. Navzdory opravdu dlouhé cestě, kterou museli migranti urazit, nemají příliš velkou šanci, že získají povolení k legálnímu pobytu „v zemi zaslíbené“. Žadatelé o azyl však zjišťují, že to budou mít v Německu těžké. Musejí vydržet pravidelné kontroly ze strany policie. Zi Yao Noufou z Pobřeží slonoviny prozradil, že policie prohledávala jeho pokoj až 30 minut. Strážci zákona prý v pokojích hledají drogy, s nimiž se prý v azylovém řízení také obchoduje. Žadatelé o azyl si kvůli tomu stěžují, že nemají prakticky žádné soukromí.

Ale nejen to. Migranti musejí počítat také s tím, že policie přijde a oznámí jim, že jejich žádost o azyl byla zamítnuta a budou deportováni zpět do své domovské země. Již delší dobu se daří deportovat jen zlomek neúspěšných žadatelů o azyl, ale deportace stále pokračují. 70 procent žádostí o azyl je zamítnuto.

• Celý článek v angličtině naleznete zde.

Svou roli v tom hraje i fakt, že migranti, kteří dostanou šanci opustit tábor, se někdy chovají nevhodně. Pískají na mladé ženy, pokřikují na ně, snaží „si sáhnout“ a všemožně je obtěžují.

Své o tom ví třeba místní rodačka 17letá Milana Braunová. Ta si původně myslela, že je "cool", protože v jejím městě a její země pomáhají uprchlíkům. Svůj postoj ale zcela změnila, když před dvěma lety došlo k incidentu v autobusu hromadné dopravy, kde ji jeden ze žadatelů o azyl osahával a ona musela volat policii. Dnes už se městské hromadné dopravě raději vyhýbá a dokonce se sama bojí chodit po městě. Představa skupin mladých imigrantů potulujících se městem jí připadá "děsivá".

„Žadatelé o azyl často pískají, dělají hloupé vtipy nebo mě udeřili, když jsem v kině," vyprávěla novinářům Braunová.