„Německu bylo na konferenci v Paříži v prosinci 1945 uloženo vyplatit ČSR, jako signatářskému státu pařížské Dohody o reparacích od Německa, válečné reparace. Dohoda počítala s tím, že cituji: ‚Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci, nebo jimi bude disponovati tak, aby se nemohly znovu státi německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu, a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích.‘ Výše československých reparačních nároků činila 306 mld. Kčs, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč,“ zní vyjádření českého Ministerstva zahraničí.

306 miliard korun v dobové měně

Nároky naší republiky dosvědčuje rovněž profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík. „V roce 1945 došlo jen k předběžnému vyjádření Německem způsobených škod. Československo tak na pařížské reparační konferenci uplatnilo pouze 11 583,5 milionu USD (v hodnotě k roku 1938). Dodatečně byla celková výše československých nároků na reparace vyčíslena na 19 471,6 milionu USD. Celkem však bylo Československu od Mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu (IARA) a přímými restitucemi československého majetku skutečně uhrazeno jen 91,3 milionu USD,“ napsal profesor Kuklík.

Nároky českého státu potvrdil i diplomat a bývalý ředitel diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí ČR Jiří Šitler. „Československu nebyly reparační nároky uplatněné v Paříži ve výši 11,6 miliardy dolarů (do této částky nejsou započítány výše zmíněné nároky sloužící jako protihodnota sudetoněmeckého majetku a neuplatněné nároky) v hodnotě z roku 1938 nikdy uhrazeny a ani nikdy nezískalo přístup ke zmíněným kontům, z něhož by bývalo mohlo čerpat platby sudetským Němcům. Československé, resp. české nároky byly – sečteme-li hodnotu konfiskovaného říšskoněmeckého majetku po válce, odškodnění obětí lékařských pokusů v 60. a 70. letech a platby obětem nacismu a nuceně nasazeným z nedávné doby – uhrazeny méně než ze čtyř procent … Česká strana … považovala své reparační nároky za stále otevřené, nikoliv snad proto, že by reálně počítala s jejich vyplacením, ale jako protiváhu majetkových nároků sudetských Němců,“ uvádí Šitler.