„EU dlouhodobě trpí politickým pokrytectvím, které má umožňovat snazší vládnutí, ale ve skutečnosti ho ztěžuje. Existence různých loutkových funkcionářů, jakož i samotné Evropské komise zastírá, že faktickým šéfem Unie je německý kancléř. To je samozřejmě pro mnohé nepřijatelné, vytváří se tedy mohutná kouřová clona desítek úřadů a funkcí včetně zcela bizarního konceptu Evropského parlamentu. Jakkoli se jednotlivé státy Unie dlouhodobě ocitají pod tlakem na silnější sjednocování, idea Spojených států evropských visí v nedohlednu,“ poznamenává autor.

Evropa se může změnit, ale podle Varyše se z ní nestane „superstát“, ale spíše sdružení regionů. Stará pravda učí, že nejlépe umí místní problémy, obtíže a přání řešit místní vláda, která je lidem nejblíže. Až teprve věci, které lokální vláda nevyřeší, se posunou výš. Dobře je to vidět např. na tom, co se děje v bývalé Jugoslávii, nebo v bývalém Československu. Tyto státy se rozpadly na menší celky, aby se později znovu sešly v EU. A tento proces může pokračovat. Např. tím, že se rozpadne Německo.

„Unie je postavena na glajchšaltování a neuznávání rozdílů. Proto v ní bohatí doplácejí na chudé a regionální specifika nahrazuje centrální nařízení. Fungovat mohou jen takové celky, jejichž členové mají společné zájmy. Například propojení Bavorska, Bádenska, Švýcarska a Rakouska do jedné alpské federace si lze celkem snadno představit: jde o státy podobné ekonomické úrovně, podobné mentality i kultury, spojuje je jeden jazyk. A Bavoři by konečně mohli přestat nadávat na ‚líné Prušáky‘, jež v rámci Německa musí financovat,“ doplňuje Varyš.