Kafka v rozhovoru pro iDNES.cz popisuje, jak naši západní sousedé doslova prožívají „blbou náladu“. Jednou z příčin je například migrace, která jim doslova přerostla přes hlavu, že už ji nezvládají. To ilustruje například chování přistěhovalců na městských koupalištích. „Dvě koupaliště v Berlíně a jedno mimo hlavní město se dočasně uzavřela s tím, že tam docházelo na atrakcích nebo před stánky s občerstvením ke konfliktům. Byly k tomu i různé komentáře v médiích,“ popisuje velvyslanec. Německá média uváděla, že jde často o šikanu, násilí a vyhrožování ze strany převážně mladých mužů s migračním původem.

Pořádek, na který byli Němci v minulosti zvyklí, mizí. „Nazvěme to řádem nebo prostě nějakou zdvořilostí. A to bohužel vzalo výrazně zasvé. Německo se v tomto ohledu posunulo daleko více na jih. Nevím, zda je to možné brát jako příklad nezvládnuté migrace, ale pravda je, že se v Německu objevuje stále častěji fenomén, kterému se říká německý strach,“ uvádí. „Je to varování, aby to německá veřejná správa, případně policie braly vážně,“ upozorňuje velvyslanec Kafka.

Problémy v tomto kontextu zažívají prý hlavně ženy, ale v poslední době i zástupci sexuálních menšin.

Že to není úplná legrace prý na vlastní kůži pocítila i rodina velvyslance Kafky.

Že se Německo posouvá v tomto ohledu pomalu, ale jistě více na jih, byl problém, který bylo možné sledovat už před mnoha lety. ParlamentníListy.cz v roce 2016 informovaly o tom, jak na poplach bije německá policistka Tania Kambouri, která napsala knížku „Policistka volá o pomoc“ o muslimských migrantech, konkrétně o tom, že právě role ženy je jeden z největších integračních problémů muslimů.

Policistka Kambouri ve své knize popsala, jak je často vystavena tvrdým útokům – při službě jí vyhrožují, nadávají jí do kurev, říkají jí: „Vypadni, ty mrcho!“ Často takto prý konají muslimové muži, kteří k ní jako k ženě, přestože má policejní uniformu na sobě, nemají úctu a mnohdy na ní páchají i fyzické násilí. Policistka tvrdí, že situace se přitom se stále přibývajícím počtem migrantů zhoršuje. Přistěhovalci prý nectí základní německé hodnoty ani zákony, namísto toho vytvářejí paralelní muslimské komunity. Vůle k integraci se tak vytrácí.

Uvádí, že pro muslimy je žena něco podřadného. „K ženám se nepřistupuje jako ke svobodným rovnocenným lidem. Musejí poslouchat, jinak je čeká trest. Jsou redukovány na své panenství a handluje se s nimi téměř jako se zvířaty,“ popsala varovně německá policistka.

Němci ale tyto alarmující informace zamlčovali a problémy s integrací se nejzásadněji projevily při silvestrovském masakru v Kolíně téhož roku, kdy v rámci chaotických oslav silvestra na Hlavním nádraží Kolína nad Rýnem došlo k sériím krádeží a sexuálního obtěžování desítek žen.

Německá média v té době čelila velké veřejné kritice za to, že o událostech informovala až s několikadenním zpožděním. Kolínská policie je kritizována za to, jak incidenty, ve kterých figuroval dav, nezvládla.

První zprávy o oslavách ve městě byly podle policejních zdrojů prý „pokojné“. Až později vyšlo najevo, že asi třicet žen podalo první oznámení o trestné činnosti (jejich počet postupně narostl na 90, pozn. red.). Policejní prezident Wolfgang Albers o dva dny později mluvil o „kriminalitě zcela nové dimenze“. Podle všeho byly ženy „masivně obtěžovány a okradeny“ mladými muži „ze severoafrického a arabského prostoru“, jak o věci později informoval Der Spiegel ve svojí rekonstrukci.

Kromě problémů v německé migrační politice popsal Kafka, jak se Německo začíná přibližovat českému pohledu na zelený úděl. „Ještě před dvěma lety byla v Německu dvoutřetinová podpora transformace směrem k zelené ekonomice. V letošním roce se podpora snížila na polovinu. To byl jeden z varovných signálů. Strach o budoucnost samozřejmě nahrává těm, kteří nic nedělali, protože tím nic nezkazí. AfD tak vyrostla z deseti až na 23 procent a podpora Strany zelených klesla z 28 na 13 až 15 procent,“ uvádí Kafka, že Češi a Němci začínají mít stejný postoj vůči tématům, v nichž se dříve rozcházeli.

Lze to tvrdit alespoň s ohledem na veřejné mínění, kde se postoje Němců změnily. „A v této souvislosti si právě myslím, že to je podstata velmi dobré výchozí pozice pro budoucí česko-německou spolupráci, která by mohla mít význam i nad rámec našich bilaterálních vztahů,“ dodává Kafka.

Že některé země EU mají problém s dohodou o zákazu spalovacích motorů po roce 2035, se ukázalo v březnu, kdy od ní řada členských států odstoupila. Radost z toho tehdy v Událostech, komentářích České televize projevil europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Evropská komise podle něj nedodržela slib, který dala: souhlas se zákazem spalovacích motorů měl být „odměněn“, řekl s tím, že emisní norma EURO 7 bude naopak měkká. V té době německý ministr dopravy poukazoval na závislost 600 000 rodin na výrobě aut se spalovacími motory.

„Já doufám, že výroba automobilů na spalovací motory přežije,“ uvedl Alexandr Vondra. Podle něj bychom se jejich zákazem zbavili té největší konkurenční výhody německého a českého fortelu, kterému Číňané konkurovat nedokážou, zatímco u aut na elektrický pohon je to jinak. „Je úplný nesmysl se upnout jenom na elektromobilitu,“ zdůraznil Vondra, který měl velkou radost, že Německo konečně změnilo názor. „Pracovali jsme na tom celý loňský rok,“ dodal.

Byli i tací čeští politici, kteří uhlíkově neutrální Evropu vítali a tleskali tomuto nápadu, s nímž přišla v roce 2019 novopečená šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Za přijetí smluvního dokumentu, který EU zaváže stát se do roku 2050 uhlíkově neutrální, se začala zasazovat ve jménu ochrany planety a razantního snižování emisí. „Když se podívám na problém sucha, tání ledovců a Arktidy atd., mohu ji (Ursulu von der Leyenovou, pozn. red.) pouze podpořit. Nenechme se svádět demagogy, že se nic neděje, když stačí věřit vlastním očím,“ podpořil ve svém vyjádření plány šéfky Evropské komise například exministr zahraničí, čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.

Před pár týdny český velvyslanec v Berlíně upozornil, že se časy a vnímání v Německu mění i v kontextu poprasku kolem skupiny Rammstein, a sice po sexuálních obviněních směrem k frontmanovi Tillu Lindemannovi. To, co na nich bylo dříve bráno jako umělecké vyjádření, je jim prý dnes vytýkáno jako osobní postoj. Kafka pro Berlin Zeitung nehodnotil ani tak samotná obvinění, ale spíše poprask, jaký to v Německu vyvolalo, a fakt, že dráždivé texty a show této postmoderní kapely jsou najednou podrobovány kritice.

Kafka uvedl, že je přesvědčený, že umění se musí brát jako umění, a ne jako osobní postoj umělce, byť jde o umění jakkoliv provokativní. „Spisovatel Oscar Wilde kdysi řekl, že umění je jediná vážná věc na světě a umělec jediný člověk, který nikdy není vážný. Snad jednou, po skandálu kolem skupiny Rammstein a jejího zpěváka, najdou lidé podobnou generačně neutrální kompromisní perspektivu a vyvodí pak pro sebe patřičné poučení, jak nejlépe přistupovat k umění a umělcům, aby nezničili ani umění, ani sebe,“ doufá Kafka.

„To, co bylo dříve hrou, může být nyní vnímáno jako vážnost. To, co se dříve těšilo jako umění a hra na role, by nyní mohlo znamenat osobní postoj. Zatímco před skandálem platilo, že umělec je hráč, který nechává své fanoušky podílet se na svých fantazijních obrazech, po skandálu se vytváří atmosféra, v níž se od něj člověk jako fanoušek může chtít distancovat,“ píše velvyslanec, aniž hodnotí, zda je aktuální vnímání skupiny Rammstein založené na realitě, nebo ne. „Byla by škoda nevyužít příkladu Rammstein jako příležitosti k zamyšlení se nad jiným chápáním umění: nad tím, co společnost od umělců očekává,“ uzavřel Kafka.