Jako jistý znak střední Evropy zmínila Vášáryová fakt, že strašně rádi oslavujeme naše prohry. Jako třeba ty, které jsme si připomínali v několika výročích v roce 2018. Ať už jde o nástup totalitní moci, ztrátu území nebo okupaci. A to od Srbska přes Maďarsko po Polsko, my všichni, kolik nás jen je.
„Základem této schopnosti oslavovat prohry je to, že se cítíme být za každých okolností obětí. Obětí historie, obětí časů, obětí sousedů, obětí těch velkých, obětí okolností,“ doplnila s tím, že v tom jsme se už naučili žít, protože být obětí a tvářit se jako oběť znamená, že potom nemusíte za nic převzít odpovědnost.
Ve střední Evropě si všímá, že máme všichni pocit, že jsme ty bílé holubice, které nikdy nikomu neublížily a naopak vždy jen velmi trpěly. Nepřehlíží, že jsme opravdu obětí našich velkých sousedů, pokud se ale prý nezbavíme pocitu, že jsme malí, bezvýznamní chudáci, nikdy nestaneme skutečně plnohodnotnými Evropany.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab