Nejprve popisuje, co vše čtvrtá průmyslová revoluce změní: Mnoho profesí nebude muset cestovat do práce. Bude se pracovat z domova. Tím, že nebude nutné pracovat v kanceláři, nebude ani nutné, aby lidé v jedné „kanceláři“ pracovali ve stejném regionu, zemi či časovém pásmu.

Pojetí národních ekonomik se tím začne smývat. Celý den neopustíte Košice, ale budete pracovat pro britskou firmu registrovanou na ostrově Man, kde všichni mluví česky, protože Británie nebude mít s firmou nic společného. Už dnes se do konkurence nedostávají jen zaměstnanci a firmy, ale i státy a jejich daňové systémy.

Členění výrobků na to, jestli jsou vyrobené v Číně, nebo v Německu, ztratí smysl, protože se bude vše vyrábět podobně na téměř stejných strojích. Zažijeme ohromný rozvoj 3D tiskáren. Výrobek bude vyrábět 3D tiskárna vyvinutá v Británii, vyrobená v Číně, řízená americkým softwarem a umístěná kdekoli na světě. Výrobek bude tedy vždy identický. Kvalita bude totožná stejně jako výrobní cena.

Cenové rozdíly finálního výrobku budou už generovány jen legislativou, kdy firmy v různých zemích budou různě daněny a při vývozu zatíženy jinými cly. Německé zboží tak při stejné kvalitě bude levnější než čínské, protože na čínské zboží budou uvalena cla a dovoz do Prahy bude z Číny mnohem dražší než z Německa. Výhoda nízkých čínských mezd se vytratí. Čína tak už bude těžit jen z toho, že nevystaví podniky tlaku ekologické legislativy, nebo tím, že uměle oslabí svou měnu.

Máme příliš nízké mzdy

Pikora také upozorňuje, že proti průměru EU je česká průměrná mzda nižší 2,7krát. Mzdy by se podle Pikory nevyrovnaly ani v případě, že bychom přijali euro.

Při přepočtení paritou kupní síly jsme se mzdou na 59 % EU, ale HDP v paritě kupní síly máme na úrovni 86 % EU. Tak vysoko není žádná jiná země bývalého východního bloku. Už jsme výš i než mnohé jihoevropské země.

Naše mzdy jsou evidentně nepřirozeně nízké. Mohly by být mnohem vyšší. Kdybychom si vytvořili graf, kde na osu Y vyneseme HDP, na osu X mzdy a vše přepočteme paritou kupní síly, zjistíme, že čím bohatší ekonomika, tím vyšší mzdy.

Najdeme však pár výjimek a sem bude patřit právě ČR. Nízké mzdy vychylují ČR z trendu EU. Zjistíme, že našemu HDP by odpovídaly mzdy takové, jaké mají na Maltě nebo ve Španělsku. To by znamenalo nominálně zvýšit mzdy o 70 až 120 %. Ano, našemu HDP by odpovídaly zhruba dvojnásobné mzdy, píše Pikora.

Zvýšení mezd by exportéři nepřežili

Jenže exportéři podle něj mají pravdu, když křičí, že kdyby zvýšili mzdy, zkrachovali by. Dvojnásobné mzdy totiž nejsou kompatibilní se stávající strukturou ekonomiky. Stávající struktura ekonomiky je totiž překonaná.

Abychom mohli mít dvojnásobné mzdy a nezbankrotovali, potřebovali bychom vyšší produktivitu práce, což by se zrcadlilo v nových technologiích a nižším zastoupení montoven.

Český průmysl má totiž bohužel směšnou přidanou hodnotu, píše Pikora s tím, že ČR zaměstnává v průmyslu 37 % lidí a průmysl tvoří 37 % HDP. V Německu pracuje v průmyslu 25 %, ale tvoří 30 % HDP. Tolik lidí zapojených u nás do průmyslu by tedy mělo generovat podle německých měřítek alespoň 44 % HDP. Problém zjevně není v lidech samotných. Problém je v technologii, vlastnictví, způsobu řízení a v našich hlavách.

Úkol pro politiky? Omezit korupci, zvýšit rating...

A co s tím vším mohou dělat politici? Návrhy, že bychom měli zakázat odliv dividend, odmítá. Všichni zde totiž investovali právě kvůli dividendám. Když jim vezmeme dividendy, budou se nám v budoucnu vyhýbat a vrátí se to ČR jako bumerang. Tudy cesta nevede.

ČR potřebuje vytvořit pro investice takové prostředí, že budou všichni vědět, že je pro ně výnosnější nechat kapitál pracovat v ČR, než aby ho stahovali jinam. Takové prostředí se vyznačuje několika rysy:

Investoři vítají stabilní a predikovatelné prostředí. Jinými slovy, měnit každý rok daně je cesta do pekel.

Investoři preferují prostředí, kde platí pravidla pro všechny a stejně. To představuje omezení korupce. Jasně měřitelným cílem politiky by proto mělo být posunout ČR v indexu korupce mezi 20 nejlepších světa. Dnes jsme podle Transparency International na 37. místě, píše dále Pikora.

Investoři preferují stabilní ekonomiky, kde se mění vlády jen v řádných volbách a kde je stabilní makroekonomické prostředí, což se zrcadlí v dobrém a neměnném ratingu. Cílem vlády by proto měl být vyšší rating dlouhodobých i krátkodobých závazků v domácí i zahraniční měně.

Investoři pochopitelně vítají nižší daně. Není to ale to nejpodstatnější. Vítají i rychlé odpisy. Vítají minimum byrokracie. Investoři zkrátka chtějí minimum restrikcí. Podle indexu Doing business jsme podle MMF až na 27. pozici. Vláda by měla mít za cíl posunout se mezi 20 nejlepších, uvádí Pikora. Podle něj je zajímavé podívat se na subindexy. Jsme až na 130. příčce u snadnosti získat stavební povolení. 68. ve vymahatelnosti práva. 53. v jednoduchosti daňového systému. 53. v ochraně práv minoritních akcionářů. 81. ve snadnosti odstartování podnikání. 32. ve snadnosti získání úvěru.

Je jasné, že investoři vítají jednoduchý právní systém, v němž lze snadno spravovat holdingy. To ČR nemá. Řada v ČR založených firem má proto sídlo v Nizozemsku. To ukazuje, že výše daní opravdu není to jediné. Kdyby se jednalo jen o daně, byly by firmy založené mimo Evropu.

Investoři, kterým nejde o nízké mzdy, chtějí zemi, která je technologicky vyspělá a připravená na digitalizovanou ekonomiku. Digital Economy & Society Index (DESI) dává ČR v rámci EU podprůměrné hodnocení. Měřitelným cílem vlády by mělo být posunout se aspoň na nadprůměrné hodnoty, domnívá se Pikora.

Celý text je ZDE