Město, které má jen jeden problém…

Jeden ze dvou zakladatelů, Jiří Nedvěd (rozhovor s ním zde), prý jako mostecký politik naráží pořád dokola na tu samou otázku: „Co uděláte s těmi, kteří tu dělají bordel?... Celou dobu, co jsem v politice, jsem se zaměřoval především na obory, které jsou mi blízké – doprava a rozvoj města. Ale kdykoliv se něco povedlo, stejně zazněla ta jedna jediná otázka. Není divu. Vše, co jsem dodnes řešil, byly v podstatě marginální problémy. Most je skvělé město a má jenom jeden problém. Na který je nutné se maximálně zaměřit,“ zdůvodňuje mostecký radní Jiří Nedvěd, proč tento týden vyšel na světlo s projektem, který nazval „Nepřizpůsobení.cz“.

Jde o variantu přídavného jména „nepřizpůsobiví“, jak jsou dnes označováni ti, kteří nechtějí pracovat, působí nepořádek či výrazné problémy ve svém okolí a zneužívají sociálních dávek k zahálčivému životu.  

Chce se jen někdo zviditelnit sladkým populismem, projít vyšlapané slepé uličky, nebo opravdu najít řešení? Za několik hodin od chvíle, co s informací vyrukoval, se dočkal různých reakcí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zase nálepky pro Romy?

Na portálu zatím publikoval své základní postoje k tématu, který dle svých slov považuje v Mostě za nejzávažnější. Platformu uvádí citátem Johna Stuarta Milla „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Titulní fotografie zobrazuje obyvatele majoritního, ale i romského etnika. Už tím v očích některých takzvaně píchl do vosího hnízda, přestože hned na titulní straně portálu podotýká, že nepřizpůsobení lidé „nejsou pouze Romové, jak by spousta lidí, neznalých situaci v Mostě, ráda podsouvala“.

Jedním z prvních reagujících, kteří na jeho profilu na sociální síti Facebook poukázali na to, že se veze na vlně nálepkování, byl Milan Krám. Jde o čerstvého absolventa sociologických studií, projektového koordinátora, který žije v Mostě, kde nyní spolupracuje s Piráty a Zelenými na prosazení potřeb chanovských Romů. O tom napsal například článek, který mu publikoval web A2larm zde. 

Milan Krám obvinil tvůrce z nálepkování neboli labellingu, když k aktualitě o zahájení počinu připsal: „Takže jste se definitivně stal ´odborníkem´ na sociální otázky. A začínáte tím, že své stránce dáte název jak vystřižený z kapitoly o labellingu. OMG.“

Rozzlobí se ombudsmanka?

I podle některých dalších názorových přispěvatelů je na hraně, jak komunální politik skupinu problematických obyvatel označkoval. Mohlo by to prý popudit veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou. „Super. Jen bacha na tuhle tetku. Je háklivá na přizpůsobování, přizpůsobení i přizpůsobení,“ – takto to například vyjádřil Litvínovan Ondřej Moutvička. Poukazoval tím na stanovisko ombudsmanky ze září 2014, které apeluje na ustoupení od podobných pojmů: Výraz „nepřizpůsobiví“ se v české společnosti vžil jako synonymum pro označení Romů a stal se klíčovým pojmem předsudečného diskurzu, jehož použití zásadně stigmatizuje Romy. Veřejné přisuzování negativních vlastností „nepřizpůsobivým“ může naplnit znaky diskriminace z důvodu etnického původu (...).

Podle Jiřího Nedvěda je složité, jak vůbec tyto lidi tedy nazývat. „I když jim budu říkat šmoulové, tak stejně z toho bude nakonec romská diskriminace, a to i když budeš dokola říkat, že je to označení pro způsob chování, ne pro původ, protože – nalijme si na druhou stranu čistého vína a přiznejme si, že většina těchto lidí prostě je romského původu. To je pak těžký,“ odpověděl kritikům s tím, že to by třeba musel používat zkratku ORPNS ve významu „osoby různého původu, nepřizpůsobené společnosti“.

Obecně jde podle něj o osoby, které splňují více než jeden ze čtyř bodů:

• dlouhodobě nezaměstnaní
• zneužívající sociální systém ČR
• neplatící za základní osobní potřeby
• obtěžující a ohrožující své okolí

Kvůli pojmenování problémových spoluobyvatel už mělo s ombudsmankou konflikt například Stavební bytové družstvo Krušnohor v Mostě.

Jedno dítě jako v  Číně a kriminály

Na povzdechy, že na lidský „plevel“ už se vynaložilo přehršle času i peněz, reagoval: „No právě, že bychom na to chtěli jít trošku jinak. Jak jsem se dozvěděl, tak v zákoně je poměrně dost nástrojů, jak tuhle problematiku řešit, ale je to trochu trnitá cesta, tak chceme zjistit, jak se prosekat,“ je odhodlaný iniciátor platformy proti nepřizpůsobeným.

U některých lidí, kteří jeho práci sledují, ale nepochodil a je spíše za naivního snílka. „Jirko, já ti v tomhle nerozumím. Jediná věc, na kterou by bylo dobré vynaložit čas, je vyhodnocení všech dosavadních zkušeností s touhle problematikou, spojit podobná města Ostravsko, Karvinsko, Chomutov, Šluknovsko a zanést do našich zákonů nápravu. Přesně, jak říká Petr Václavík ... Proč je prostě nenechat chcípnout hlady ... Proč v Číně mohli mít jen jedno dítě, proč nepostavit nový kriminály a narvat je až po strop tímhle xindlem, kterej je neustále v recidivě. V těch kriminálech by museli makat, jinak bych je nechal chcípnout hlady. (…) Musím říct, že v tomhle mlátíš suchou slámu a působí to jak sladký kecy na voliče,“ napsal mu veřejně Jakub Nečas, který se v Mostě zabývá pronájmem nemovitostí.

Nedvěd se nenechává vyvést z míry: „Čína je diktátorská země, to fakt nejde srovnávat a ani ta další řešení, co tu píšete, to je tak dobrý plácnout u piva, že bych jim sekal ruce za krádež a nechal je vyhladovět atd. Ale to jsou fakt nesmysly.“

Podle oponenta Nečase by stačilo nechat sociálně slabé napospas tomu, zda se uživí, klidně zavést trest smrti a přídavek na dítě dát jen těm, kdo má odpracováno minimálně 5 let. Nebere si servítky, když píše, že podle něj nejběžnějším žadatelem a příjemcem příspěvku na bydlení je žena mezi 25 a 45 lety, se 2 až 4 dětmi, samoživitelka, která nikdy nepracovala, většinou v exekuci a „sympatizující se snědou tísní“. „Většinou sdílí domácnost s mužem, většinou pobírajícím hmotnou nouzi a životní minimum, pracujícím na černo, holdujícím automatům, chlastu a cigárům“. Na úkor nich jsou pak na druhé straně důchodci a mladší rodiny, kde přítel pracuje a i žena pracovala, ale vzhledem k těhotenství přišla rodina o druhý zdroj příjmu „a nyní hledá pomoc nejprve u své rodiny a až následně plná studu se obrací na úřad o nějakou pomoc. Obě skupiny je potřeba velmi rozlišovat,“ zdůrazňuje Nečas. Nedvědovy návrhy řešení označil diskutér za nezajímavé. Ten se brání, že oproti těm Nečasovým jsou ovšem reálné. Které to tedy jsou? Nedvěd zatím nastínil několik prvotních nápadů k diskusi. Navrhuje navýšení pracovníků pro kontrolu žadatelů dávek hmotné nouze, represivnější zjišťování práce na černo, propojení dat některých úřadů s bytovými družstvy nebo  z těch diskutabilnějších pak vytvoření neodmítnutelných pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané.

Hlavní smysl v boji proti zneužívání sociálního systému vidí v tom, že se  problematika přesunula do několika měst v ČR, a tomu je potřeba se ubránit.

Může za to Drábek, který vykastroval pracovní úřad?

Nedvěda se také zastal jeho spolupracovník Jaroslav Pilař, podle kterého prošetřování skutečného stavu rodin a pobiratelů dávek začalo možná někdy vlivem působení ministra Drábka: „Drábek dobře věděl jak tenhle odbor vykastrovat a všichni mu potichu tleskali. Hlavně poslanecký asistent Zedník (bývalý poradce Pospíšila z TOP 09), který si pár měsíců nato pořídil 115 bytů v Mostě, do kterých stěhoval jen lidi v hmotné nouzi. A pak vyhrožoval předsedům, kteří se proti tomu bránili – soudem. My nejsme odborníci na sociální problematiku, ale pokud někdo kvůli vlastnímu prospěchu a pohodlí omezuje ostatní, dá se počítat s tím, že mu dlouho nevydrží,“ vyjádřil se spolutvůrce NepřizpůsobenýchCZ Jaroslav Pilař, podle kterého úřad práce v podobě svévolného vydávání dávek hmotné nouze i těm „nepravým“ dlouhodobě omezuje zdravý rozvoj města, v němž žije. Nelíbí se mu zejména, že dávky konkurují zaměstnání a snižují ceny nemovitostí, v nichž přibývají další sociálně slabé rodiny. „Třídy základních škol se plní dětmi bez základních společenských návyků a místo vzdělání se učitelé snaží přežít,“ napsal mimo jiné přímo na novém portálu.

Když se zadaří, bude více dětí v „děcáku“?

Postihem za vše nepravé by podle dvojice mělo být zejména odebrání sociálních dávek a vyřazení z evidence úřadu práce. Aktivní diskutér Nečas se jim v tomto bodě snažil otevřít oči v tom, že pokud se jim něco zadaří, tak je už teď nutné být na lidi bez dávek připraven po mnoha stránkách: „Je potřeba vědět, že určité možné následky mohou mít vliv na práci na černo, zvýšený počet děti v dětských domovech, kriminalita, nedostatečná kapacita nápravných zařízení, zákon o rodině, vyživovací povinnost atd.“

Chyba všech podobných vizionářů podle něj je, že se pouštějí do hezké politické diskuse, ale nenazývají věci správným jménem, když tyto „moderní zloděje“ je potřeba vidět jako „sráče k ničemu“, kteří jsou jen koulí na noze.

Dát jim práci není slepá ulice

O tom, jaké nápady hodlá aktivizovaný mostecký radní realizovat dál, se prý brzy dozvíme. Zatím včera informoval o průběhu své návštěvy v Obrnicích na Mostecku, které jsou svým demografickým složením specifické: „Obec má 2200 obyvatel, z toho je přibližně 1500 Romů a samozřejmě mají i velké zkušenosti s nepřizpůsobenými obyvateli,“ uvedl Nedvěd. Malá severočeská víska se už před několika lety vydala cestou vykupování bytů, jakou si letos volí i velká statutární města jako Most či Chomutov. Do roku 2015 vykoupila padesátku bytů a tři paneláky, což umožnilo nastavit přísný režim a integraci sociálně slabých, jejichž podíl v průběhu let rostl. „Snaha o kompletní převzetí správy bytového fondu, a tím i kontrolu nad migrací a příchozími nájemníky, se zastavila na neochotě dalších vlastníků bytových domů, kteří upřednostňovali zisky z prodeje bytů navrátilcům z ciziny a hlavně zisky z nájmů. Tyto domy jsou dnes pro výkup neperspektivní, neboť dluhy na domech jsou pro obec neřešitelné a pravděpodobně je čeká postupné odpojení od zdrojů, vystěhování a chátrání,“ poukázal radní na úskalí bytového procesu.

Za velký problém obrnický starosta považuje nezletilé i zletilé děti: „Ve třídách se skoro neučí. Venku si dělají, co chtějí.“ Z Obrnic si Nedvěd přinesl několik postřehů, které by nejen v Obrnicích, ale i na dalších místech s „nepřizpůsobenými“ mohly pomoci: Například propojení databáze dlužníka družstva s příjemcem sociálních dávek, kde při zjištění shody by se přistoupilo k institutu „zvláštního příjemce dávek“, čímž by se zajistilo pravidelné plnění závazků za energie a do fondu oprav hrazených ze státního rozpočtu. „Toto opatření povede k nižším ziskům z pronájmu nemovitostí a hlavně k spoluodpovědnosti majitelů domů a bytů k veřejnému prostoru,“ zmínil Nedvěd, podle kterého jsou Obrnice, které dokázaly zaměstnat i padesát lidí na veřejně prospěšné práce, dokladem, že snaha o zaměstnanost není slepá ulice.

K bytové problematice Mostecka se radní Jiří Nedvěd vyjadřoval před pár dny například v souvislosti s peticí Chanovských proti získání kontejnerových domů. Petiční archy přinesl zastupitelům jeden z tamních Romů, který městu dluží. „Opravdu tvrdím to, že člověk, který dluží na nájemném statisíce, mě jeho názor opravdu nezajímá. Opravdu ne,“ řekl tehdy radní Jan Nedvěd (ProMOST), kterému je prý jedno, jestli jsou černí, bílí, žlutí. Psali jsme ZDE v reportáži s názvem „Opravdu drsné jednání zastupitelstva v Mostě: Zadlužený Rom přinesl petici. Primátor si nebral servítky, začal po něm žádat zaplacení dluhu“.