S ropou je podle slov Švihlíkové – co se týče dopravy a logistiky – podstatně menší problém než se zemním plynem. „Přeprava ropy tankery je zcela běžná a není ani tak energeticky a infrastrukturně náročná jako je přeprava zkapalněného zemního plynu. Není až zas tak obtížné nahradit ropu dodávanou ropovody tankery a další přepravou. Můžeme tedy říci, že flexibilita trhu je rozhodně vyšší než u zemního plynu,“ připomněla. 

Zároveň však zdůraznila, že hlavní problém spočívá v tom, najít za ruskou ropu odpovídající kvantitativní náhradu. „Rusko patří k největším těžařům a také exportérům ropy na světě. Hlavní trojku světových těžařů tvoří USA, Saúdská Arábie a Rusko. Spojené státy byly schopny docílit velkého navýšení vlastní těžby díky technologii frakování, čímž zvýšily svou soběstačnost a oslabily závislost na zemích Blízkého východu. Důležitost těchto zemí přitom dominovala americkým bezpečnostním dokumentům od 70. let minulého století,“ uvedla Švihlíková. 

„V roli možných náhrad najdeme země, které mají tzv. spare capacity (volnou kapacitu), neboli jsou schopny relativně rychle navýšit těžbu. Tyto země vždy hrály na světovém ropném trhu klíčovou roli, právě díky této své schopnosti relativně rychle a snadno reagovat na výkyvy na trhu. Nepřekvapuje, že největší volnou kapacitu na světě má Saúdská Arábie, v menší míře i Spojené arabské emiráty. Odhadem by to mohlo být asi 2,5 milionu barelů za den,“ zmínila Švihlíková se slovy, že tady jsou pak země, které ze sankčních či technických důvodů těží méně, než by odpovídalo jejich ropným rezervám.

„Slibovat si navýšení dodávek od Libye by nebylo realistické. Pak tu je samozřejmě Írán, který je schopen svou těžbu navýšit poměrně dosti rychle, a navíc dosti významně, možná až k 1,5 milionu barelů za den. Další v řadě je Venezuela, která by mohla být v krátkodobém horizontu (měsíců až roku) schopná navýšit těžbu o 0,5 milionů barelů za den, dlouhodobě bezesporu i více,“ podotkla Švihlíková, že však na ruský vývoz ropy pohybující se kolem sedmi milionů barelů za den bychom se nedostali. 

„Nezapomínejme navíc, že Rusko je součástí uskupení OPEC+. Toto uskupení se od roku 2017 snaží ovlivňovat ceny ropy, přičemž klíčovým faktorem je spolupráce Saúdské Arábie a Ruska. Toto spojenectví prošlo mnohými turbulencemi, zejména když se saúdská strategie pohybovala mezi ‚chceme tržní podíl‘ a ‚chceme vyšší cenu‘, což obojí nejde dohromady,“ zmínila Švihlíková. 

Nejhorší situace by pak podle ní nastala, pokud by ruská ropa směřující do EU začala spadat pod sankce, aniž by byly dojednány dodávky z jiných zemí a nebyly by připraveny strategické zásobníky k uvolnění. „O variantě, že by celý vývoz ruské ropy spadal pod sankce, nechci spekulovat, protože nevidím žádnou cestu, jak tento výpadek vykompenzovat,“ zakončila Švihlíková.