Vstup Ruska do občanské války v Sýrii je podle Kissingera jasným příznakem oslabení role Spojených států, které působily jako stabilizační prvek v regionu od arabsko-izraelské války v roce 1973. Bývalý národní bezpečnostní poradce konstatuje, že kolaps Asadova režimu by představoval pro Rusko problém na jeho jižních hranicích. „Jde tedy o geopolitickou, a nikoli o ideologickou výzvu, a tak by také měla být řešena. V každém případě je ruská přítomnost pro Ameriku výzvou, s jakou se v tomto regionu nesetkala nejméně čtyři desetiletí,“ tvrdí Kissinger a poukazuje na to, že Spojené státy se snaží brát v úvahu motivace všech klíčových hráčů regionu. „Tím ovšem ztrácí Washington schopnost získat události pod svoji kontrolu,“ míní Kissinger.

„V každém případě se Spojené státy neshodnou se všemi stranami na nějakém zásadním problému. S Egyptem to jsou lidská práva, se Saúdskou Arábií Jemen a s každou ze syrských stran je to zase něco jiného. Obamova administrativa neskrývá odhodlání odstranit syrského prezidenta Asada, ale Washington není schopen k dosažení tohoto cíle využívat všechny dostupné politické i vojenské prostředky. Navíc jsme nedokázali přijít se žádnou funkční alternativou k Asadovu režimu,“ poukazuje Kissinger a zmiňuje důležitou úlohu Íránu v celém konfliktu. „Politika Spojených států vůči Íránu je často přirovnávána k politice vůči Číně na začátku 70. let. Není tomu ale tak, protože tehdy se Nixon a Mao shodovali na tom, že prevence vzniku ruské hegemonie v Eurasii je v zájmu obou zemí,“ konstatuje doyen americké politiky.