"Frekvence slovního spojení 'pražská kavárna= v posledních dnech stoupá a neslýcháme ho jen z Hradu, ale o definici se pokusil i Jan Zahradil. A dokonce jeden z kandidátů na primátora Petr Stuchlík jde do politiky s tím, že by chtěl být 'mostem mezi ANO a kavárnou'," podotkl Hvížďala a věnoval se tomu, jak europoslanec Jan Zahradil (ODS) spojení pražská kavárna vnímá.
Podle Zahradila je totiž pražská kavárna mentální stav, jehož jedním z atributů je sounáležitost s menšinou, která je údajně tou lepší, evropsky myslící částí naší společnosti a tedy má setrvalý pocit morální nadřazenosti nad zbývající většinou, která se ještě nevyhrabala z postkomunismu, provincialismu, nacionalismu, čecháčkovství.
"Označení 'pražská kavárna' potkalo evidentně opačný osud než slovo intelektuálové, které se poprvé objevilo v době Dreyfusovy aféry, v níž byl v roce 1894 falešně obviněn pro špionáž důstojník s tímto jménem. Nejprve protestoval proti rozsudku v novinách Émile Zola a poté pánové Anatole France, Marcel Proust, André Gide, Claude Monet a Jules Renard: sepsali protestní petici, v níž žádali obnovení procesu. Díky tomu byl v roce 1898 Dreyfus omilostněn. Jeden francouzský konzervativec tehdy poprvé použil pro zmíněné tvůrce slovo intelektuálové v hanlivém, kontextu," vzpomínal Hvížďala s tím, že nakonec si filozof William James toto slovo osvojil.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
