„V Bruselu zavládlo nadšení nad vítězstvím Emmanuela Macrona. Jde však o tanec na vlastním hrobě. Protože Evropská unie není ochotná se měnit, míří do záhuby,“ zkonstatoval Varyš. A dále konstatuje, že Macron je pokračováním Hollandovy vlády se vším všudy. 

„Někdejší dlouholetý člen francouzských socialistů byl většinu volebního období Hollandovi pevně po boku. Nejprve jako poradce, posléze coby ministr hospodářství. Krátce před koncem otočil, utekl a začal Hollanda kritizovat. Možná, že s ním svůj postup koordinoval – ostatně bylo jasné, že značka Socialistické strany je po půlstoletí poměrně úspěšné existence mrtvá. Za pár let ji dokázali Hollande a jeho věrní – tedy premiér Valls či právě ministr Macron – zničit,“ uvádí dále Varyš. Macronův program však podle něj žádnou změnu ani nový program nenabízí, byť je hlásil. Centristou je prý označován jen proto, že nemá žádné názory. 

Je však ohrožením Unie, míní Varyš. Do jednoho pytle s ním hodil i další politiky – šéfa Evropské komise Jeana-Claudea Junckera i německou kancléřku Angelu Merkelovou a jejího protivníka Martina Schulze. „Je to právě jejich politika, jejich postoje a jejich rétorika, které vyhnaly z Unie Velkou Británii a které staví množství evropských voličů proti jejich vládám a ženou je do náruče antisystémových hnutí. Macronovo vítězství je pro ně samozřejmě signálem, že je všechno v pořádku, že mohou jet dál po zavedených, ovšem dávno zrezivělých kolejích,“ dodal Varyš s tím, že Macronovo zvolení je špatnou zprávou i pro střední Evropu. 

„Už před volbami se totiž nechal slyšet, že ‚zatočí s Maďarskem a Polskem‘, a nějaké pěkné vzkazy bude mít nový prezident jistě i pro Českou republiku. Vracejí se tak staré dobré časy klasické francouzské arogance, vzpomeňme na legendární Chiracova slova, že nové země v Evropské unii ‚propásly dobrou příležitost mlčet‘. To se totiž od nás čeká,“ uzavřel.

O velkých očekáváních v souvislosti s volbou prezidenta Macrona pak píše i Macháček. „Dokonce se očekává, že by se opět mohl nastartovat společný francouzsko-německý motor, který býval motorem evropského projektu,“ poznamenal. Povšiml si však také naprosto protichůdné nálady s Německem. 

„Zatímco neuvěřitelných 86 procent Němců je dnes spokojeno se svou ekonomickou situací, celých 75 procent Francouzů je se svou ekonomickou situací nespokojeno. 61 procent Němců je šťastno v tom, jak je nastaven celý ekonomický systém, ve Francii je s ekonomickým systémem spokojeno jenom 27 procent společnosti,“ vyjmenoval Macháček. A neopomněl ani globalizaci, kdy problém s ní má 13 procent Němců, ale 55 procent Francouzů. 

„Pro leckoho jiného v Evropě je Evropská unie projekt či experiment, nedostavěná stavba či ještě nesmontovaný motor, pro Němce to ovšem funguje báječně, protože jim se v tom dobře daří a možná to celé prostě jako projekt či experiment nechápou,“ zkonstatoval v té souvislosti Macháček. A dodal, že se sice dnes mluví o vícerychlostní Evropě z pohledu integrace, ale Němce zajímají v zásadě jen dvě věci. 

„Chtěli by v rámci EU přerozdělovat migranty podle stálého klíče, neprodyšná ochrana hranice EU naopak pro ně nemá prioritu. Chtěli by společnou azylovou politiku podle svého návodu a chtěli by navěky zařídit, aby banky v problémech nikdo nezachraňoval, zvláště ne vlády nebo společné evropské orgány. Pokud někdy budou souhlasit s dokončením bankovní unie a se společným pojištěním vkladů, pak pouze v případě, že se radikálně omezí možnost bank nakupovat suverénní státní dluhopisy,“ zkonstatoval Macháček.

A evropská integrace má podle něj své limity i pro Francouze. „Rozhodně se nebudou chtít dělit o velení i posádky svého jaderného arzenálu, těžko si představit, že by o nákupu vojenské techniky pro francouzskou armádu rozhodoval nějaký evropský komisař pro obranu (třeba Němec). Francouzi ale nemají ani žádný zájem na přerozdělování migrantů, jak by to chtěli Němci. Současná vlna migrace stále míří do Německa, Francie má ovšem úplně jiné trable: s integrací vlastních občanů v druhé a třetí generaci přistěhovalců z Afriky,“ uzavřel se slovy, že s negativní náladou musí Francie něco dělat, neboť se jinak žádný společný evropský motor nenastartuje.