„Příkazy, data, informace, telefonní seznamy,“ lamentuje herečka Simona Babčáková v propagačním videu k revizi školních osnov, kterou právě provádí ministerstvo školství.

Místo „znalostí“ má být větší důraz kladen na „kompetence“.

Nyní začíná být zřejmé, co se pod heslem „školství pro jednadvacáté století“ skrývá.

První „ochutnávkou“ byla vize změn ve výuce matematiky. Ta se má podle dokumentů z ministerstva držet nejnižší úrovně globálního odborného rámce UNESCO, což například znamená, že v páté třídě by stačilo zvládnout sčítání, odčítání, násobení a dělení do 10 000.

Tvůrci vysvětlují, že je třeba se rozhodnout, zda nastavíme „laťku“ níže, nebo naopak výše, ale s vědomím, že někteří žáci na ni nedosáhnou.

„Vypouštět chtějí i základní kmenové učivo. Třeba Newtonův zákon, že prý je moc náročný. Ale na něm je pak postavená celá mechanika,“ poznamenává k tomu pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Kettner, poslanec SPD a bývalý učitel.

Stále se pracuje i s návrhem, že by byla zrušena povinná výuka druhého cizího jazyka.

„Základní chybou je hodnotit dítě pouze podle výkonu. Ale velmi důležité je hodnotit dítě také podle snahy a zaujetí. A dnešní druhý extrém je hodnotit bez ohledu na výkon. Pokud žák chce umět argumentovat, musí vycházet ze znalostí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Lubomír Pána, expert na vzdělávání, bývalý rektor vysoké školy.

Druhý cizí jazyk by měl podle něj být zachován minimálně jako nepovinný předmět.

Jako řešení pro udržení „laťky“ by docent Pána navrhl větší možnost dělení tříd, nebo celých škol, na přírodovědné a humanitní, které by zohledňovalo možnosti a talenty jednotlivých žáků.

„Opravdovým problémem na základních školách je kázeň. Odkud to vychází? Z rodiny? Ze školy? Ze společnosti? Odpověď nejen na tuto otázku najdeme u mého oblíbeného J. A. Komenského. Ten říká: Škola bez kázně, je jako mlýn bez vody. Čímž nám říká, že bez kázně nelze ve škole nic naučit. Například ve Skandinávii jsou za chování dětí zodpovědní jejich rodiče. Můj rozum říká, že škola vzdělává a rodina vychovává,“ zamýšlí se docent Pána.

A dodává, že z Komenského všichni stále připomínají heslo „škola hrou“, které ale v žádném případě neznamená, že si s žáky máme za každou cenu hrát. „Například J. A. Komenský napsal latinsky divadelní hry a žáci se prostřednictvím naučených textů v divadle naučili latinsky,“ přibližuje metodu učitele národů.

LGBT v dějinách

Nyní se redaktoři Seznam Zpráv dostali k plánům, jak změnit výuku dějepisu. A zde jde o proměnu opravdu revoluční. Výuku dějepisu by měl opustit dosavadní chronologický postup a místo toho se věnovat komplexnímu výkladu různých témat.

V deváté třídě základní školy mají být žáci například schopni „vysvětlit specifika proměn a fungování ekonomiky, trhu a směny od pravěku po současnost“. Nebo také „na příkladech z dějin doložit klady a zápory setkávání tří kulturních okruhů monoteismu“.

Podle učitelů, kteří se na tvorbě podíleli, by se děti měly dozvědět o zásadních událostech dějin, což prý rozhodně nezahrnuje třeba přemyslovská knížata 12. století.

Dějiny mají být nově ve výuce provázány i se současností a jejími tématy. Žák deváté třídy má proto být schopen například „určit trvání a proměnu sociálních a genderových rolí v dějinách“. Tedy například rozebrat postavení sexuálních menšin v průběhu dějin.

Podle Jany Jochové z Aliance pro rodinu je to pokračování ideologizace našeho školství. „Z hlediska historie je toto téma naprostá marginálie. A aby se probírala systematicky, to je naprostý nesmysl,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

„Dějiny, to jsou fakta. Tohle je výklad dějin na základě současné optiky, což je prostě špatně. Myslím, že pracovat v dějepise s pojmy jako LGBT, které po drtivou většinu dějin vůbec neexistovaly, je naprosto ahistorické. V podstatě se snažíme zasadit nějaké naše dnešní mánie do historických kontextů. Ideologický dějepis jsem si užil před rokem 1989 a doufal jsem, že se už nikdy nevrátí,“ přidává se poslanec SPD Zdeněk Kettner.

„Škola stojí na dobrém učiteli, který musí umět překonat rozmary doby svou inteligencí a moudrostí. To jsem zažil před rokem 1989, po něm, před 20 lety i v poslední době,“ uzavírá docent Lubomír Pána.

Právě to ale i podle ministerstva může být největší problém. Koncept reformy je totiž zatím velmi obecný a vágní a nikdo příliš neví, jakým učivem nové požadavky naplnit.

„I některé dílčí průzkumy potvrzují, že pro průměrného českého učitele stejně není vodítkem školní vzdělávací program, ale sada učebnic, kterou používá,“ uvedl pro Seznam Zprávy Marek Adler, ředitel základní školy Be Open a člen ministerských konzultačních týmů.

V tomto směru lze očekávat aktivitu neziskových organizací, které již nyní výuku řady předmětů, včetně dějepisu, zásadně ovlivňují a jsou rovněž součástí ministerských expertních týmů.

Organizace Člověk v tísni prostřednictvím své odnože Jeden svět na školách již několik let distribuuje učitelům výukové materiály a nabízí i možnosti přednášek a besed. Sama organizace uvádí, že jejích služeb využívá téměř čtyři tisíce českých škol.

Pozoruhodným příkladem je výuka předmětu Mediální výchova. Ta se stala velkým tématem v minulém desetiletí, když se začalo mluvit o dezinformacích a mediální gramotnosti. Jeden svět na školách již od roku 2017 dodává učitelům materiály i metodiku, jak tento předmět vyučovat. Prakticky od počátku tedy probíhá výuka tohoto předmětu pod dozorem této neziskové organizace.

Aktivní je ve výuce dějepisu například i nezisková organizace Post Bellum, která kromě výukových materiálů zajišťuje například projekt Příběhy našich sousedů, při kterém mohou žáci samostatně bádat o osudech zajímavých osob ze svého sousedství.

Lze předpokládat, že i v případě nových osnov se objeví řada podnikavých lidí, kteří budou školám nabízet výuku na klíč. Mnohé naznačuje už sestava, která se kolem projektu Měníme osnovy pohybuje.