Wintr úvodem přemítal nad otázkou, čím si vysvětluje, že byl v Senátu nejméně problematický ze všech prezidentových kandidátů na ústavní soudce. „Těžko říct. Ten náš způsob, že prezident jmenuje se souhlasem Senátu PČR, má tu neveřejnou část, tu prezidentovu, a pak tu veřejnou část, kdy ti kandidáti jsou předem známi veřejnosti, veřejnost má možnost se k nim různě vyjadřovat a jsou grilováni v Senátu. Tak záleží, na které aspekty té činnosti kandidátů se senátoři zaměří.
Myslím, že jsem měl určitou výhodu v tom, jakým způsobem se ti senátoři ptali na to, co je jim z té Ústavy nejbližší, čili ta diskuse o ústavních změnách, diskuse o nějakých nálezech Ústavního soudu a jejich dopadu třeba do činnosti Parlamentu. A tím, že jsem byl v ústavně právním výboru a tři roky jsem v těch diskusích byl, tak jsem k tomu celkem měl co říct,“ míní budoucí soudce Ústavního soudu ČR.
Josef Baxa při slyšení kandidátů hovořil o určité „stínohře“, o „určitém nevyřčeném odmítání kandidátů“. Wintr podle svých slov takové pocity neměl. „Nebyl jsem nikdy účasten toho, jak probíhalo slyšení paní Zemanové a pana Baxy. Ale já jsem z těch všech jak výborových, tak klubových diskusí měl dobrý pocit. Padla celá řada pro mě zajímavých otázek. Přímo ke mně se žádné zákulisní hry nedostaly,“ popsal v pořadu Interview ČT24, jak na něj působilo jednání v Senátu před výbory.
„Jsou tady dva politické orgány a ty se musí shodnout; ať si mezi sebou vyjednávají, jak chtějí, tak nakonec projde jenom ten, který má podporu jak prezidenta, tak většiny Senátu. Mně přijde, že je to dobrý systém,“ pokračoval Wintr.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab