Wintr úvodem přemítal nad otázkou, čím si vysvětluje, že byl v Senátu nejméně problematický ze všech prezidentových kandidátů na ústavní soudce. „Těžko říct. Ten náš způsob, že prezident jmenuje se souhlasem Senátu PČR, má tu neveřejnou část, tu prezidentovu, a pak tu veřejnou část, kdy ti kandidáti jsou předem známi veřejnosti, veřejnost má možnost se k nim různě vyjadřovat a jsou grilováni v Senátu. Tak záleží, na které aspekty té činnosti kandidátů se senátoři zaměří.

Myslím, že jsem měl určitou výhodu v tom, jakým způsobem se ti senátoři ptali na to, co je jim z té Ústavy nejbližší, čili ta diskuse o ústavních změnách, diskuse o nějakých nálezech Ústavního soudu a jejich dopadu třeba do činnosti Parlamentu. A tím, že jsem byl v ústavně právním výboru a tři roky jsem v těch diskusích byl, tak jsem k tomu celkem měl co říct,“ míní budoucí soudce Ústavního soudu ČR.

Josef Baxa při slyšení kandidátů hovořil o určité „stínohře“, o „určitém nevyřčeném odmítání kandidátů“. Wintr podle svých slov takové pocity neměl. „Nebyl jsem nikdy účasten toho, jak probíhalo slyšení paní Zemanové a pana Baxy. Ale já jsem z těch všech jak výborových, tak klubových diskusí měl dobrý pocit. Padla celá řada pro mě zajímavých otázek. Přímo ke mně se žádné zákulisní hry nedostaly,“ popsal v pořadu Interview ČT24, jak na něj působilo jednání v Senátu před výbory.

„Jsou tady dva politické orgány a ty se musí shodnout; ať si mezi sebou vyjednávají, jak chtějí, tak nakonec projde jenom ten, který má podporu jak prezidenta, tak většiny Senátu. Mně přijde, že je to dobrý systém,“ pokračoval Wintr.