Upozorňuje, že málokdy se představování konkrétního senátního kandidáta účastní předsedové obou koaličních stran. „A okolnost, že jedním z nich je premiér, přičemž na tiskové konferenci nezáří loga jeho strany, nýbrž nepoměrně menšího z obou koaličních partnerů, který navíc nyní ani nezasedá ve sněmovně, je pak už zcela výstřední raritou,“ podotýká.

To je skvělé a hodno obdivu

Matějovi Stropnickému se podle Patočky podařilo získat ke kandidatuře nejvlivnějšího z žijících českých filosofů a podařilo se mu přimět předsedu vlády a strany, s níž chce budovat strategické spojenectví, k tomu, aby takovou kandidaturu podpořil. „To je prostě skvělé a hodno obdivu,“ píše Patočka.

Na Bělohradském si cení toho, že nikdy ani v náznaku „nevyšel vstříc plebejské protiuprchlické vášni“. „A to je dnes základní poznávací znamení věrnosti ryzímu evropskému humanismu. Sobotkovi slouží ke cti, že právě tuto jeho vlastnost vyzdvihl,“ uvádí Patočka.

Bělohradský je ukotven v tradici humanitně-demokratického myšlení

Myslí si, že Bělohradský uspět může. „Především proto, že je ukotven už z časů normalizace v tradici českého humanitně-demokratického myšlení, a to jistě hloub než třebas takový Karel Schwarzenberg,“ míní šéfredaktor Deníku Referendum.

Závěrem naznačuje, že Bělohradský by se v případě svého zvolení do Senátu mohl ucházet i o post hlavy státu: „Bude-li Bělohradský postupovat během kandidatury příkladně a obstojí-li v Senátu politicky, pak tu vlastně není principiální důvod, aby se nestal českým van der Bellenem. Proti jaderné energetice byl vždycky,“ píše Patočka s tím, že „filosofy na Hradě máme my Češi rádi“.