„Vypadá to, jako by si řecký premiér Kyriakos Mitsotakis prostudoval historii bývalého Československa a zvláště momenty kolem jeho zániku na přelomu let 1938 a 1939. A snažil se vyvarovat chyb, které se naší zemi staly osudné před 2. světovou válkou,“ píše David ve svém komentáři na serveru Vaševěc.cz. Naše první republika podle jeho slov „dojela“ nejen na německou rozpínavost a zradu západních mocností, na něž spoléhala, ale i na fakt, že si ve svém sousedství nedokázala vybudovat protiněmecký blok.

Řecká vláda se zřejmě rozhodla si před osudovým střetem s Tureckem pojistit záda všude, kde je to možné, myslí si europoslanec. Nyní mu problémy v týlu činí Albánie, která se proti němu spojila s Tureckem. Na ostatních hranicích se řecké vládě podařilo vyjednat dohody, které z jeho sousedů činí spojence proti Turecké expanzi.

Řecko dnes v reakci na opětovné vplutí turecké průzkumné lodi Oruc Reis do svých teritoriálních vod požádalo o svolání mimořádného zasedání Rady ministrů zahraničí EU. „Vláda v Athénách však zřejmě již dávno nespoléhá na to, že by EU, kterou momentálně vede Německo, Řecku výrazněji pomohla,“ dodává David. Slova vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josepa Borrella o tom, že EU potřebuje udržet dobré vztahy s Tureckem, podle něj jasně říkají, že Brusel je ochoten ustupovat Erdoganovi až do posledního Řeka.

Podobně k ničemu se v řecko-turecké krizi ukazuje být NATO, jehož mluvčí Jens Stoltenberg se snaží dosáhnout jen toho, aby se do řešení situace nezamíchalo Rusko. Nebo aby Turecko nepřešlo na stranu Ruska. „K žádostem o pomoc z Řecka je bruselská centrála Aliance hluchá. Řekové správně pochopili, že jestli se mají početně silnějšímu Turecku ubránit, potřebují spojenectví zemí, které jsou tureckou expanzí ohroženy,“ pokračuje europoslanec.

Proto považuje za „mistrovský tah“ jarní ustavení Paktu proti turecké rozpínavosti ve Středozemním moři, jehož jsou kromě Řecka a Kypru členy též Francie, Egypt, Sýrie, Izrael a v přidruženém postavení Haftarova armáda v Libyi. Kromě Francie jsou to všechno země, které by Erdogan chtěl obsadit v rámci svého plánu obnovy Osmanské říše – Turecka od Vídně po Čínu a od Kavkazu po Saharu.

I Francie má ve východním Středomoří své zájmy. V oblastech kolem řeckých ostrovů a Kypru, kde turecké lodi kradou ropu a plyn, má koupené těžební licence francouzskou-italské konsorcium TOTAL-ENI. Itálie zmožená covidem-19 se zatím v tomto sporu drží zpět. Její premiér Giuseppe Conte však jednoznačně odmítl nabídku mluvčího džihádistů Sarrádže na koupi libyjských licencí na těžbu ropy a plynu u řeckých ostrovů.

Na rozdíl od německé kancléřky Angely Merkelové, která o ně projevila zájem pro německé firmy. V Itálii se však podle Davida situace může změnit po nadcházejících volbách. „Lze čekat, že pokud vyhraje strana Lega, která je s českou SPD v Evropském parlamentu ve stejné frakci Identita a demokracie (ID), a pokud se premiérem stane Matteo Salvini, italské námořnictvo uzavře moře mezi Itálií a Libyí. A možná nejen před nelegálními přistěhovalci, které do EU posílají na člunech Sarrádžovi džihádisté, ale i před konvoji se zbraněmi a municí, které v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN o zákazu vývozu zbraní do Libye džihádistům ve velkém vozí turecká armáda,“ dodal Ivan David závěrem.