„Ke znovusjednocení kontinentální Číny s Tchaj-wanem může dojít mírovou cestou. Naši přátelé z TOP 09 a jiných stran pak nebudou mít kam do Asie jezdit na výlety, když bojují své zpozdilé boje proti komunismu,“ prohlásil bývalý premiér Jiří Paroubek. Stalo se tak při debatě Nová hedvábná stezka (v reálu to vypadalo jako „monology o Číně“, pozn. red.), kterou nedávno uspořádala Národní akademie České strany národně sociální  (ČSNS) ve spolupráci s Nadací Železná Opona a Společností Willyho Brandta a Bruno Kreiského ve Slovenském domě v Praze. Hlavně z úst politologa Petra Druláka padala ostrá slova.

Paroubek: Čeká nás ekonomický střet USA s Čínou

Poprvé byl v Číně na státní návštěvě v roce 2005, kdy byla země brána „jako perspektivní, ale nijak výjimečně významná“. Podruhé ji navštívil o dva roky později a její rychlý rozvoj pro něj znamenal šok. Tempo růstu trvalo od roku 1981, od zahájení reforem Teng Siao-pchinga. „Název strategie všech azimutů jsem ukradl prezidentu de Gaullovi a pak si s ním posloužil i prezident Miloš Zeman, takže jsme nebyli příliš původní. Nicméně to správně vysvětlovalo potřebu Česka obrátit se jak směrem na západ, tak i na východ. Jsou tam obrovská odbytiště a levné surovinové zdroje,“ podotkl bývalý český premiér Jiří Paroubek.

Čína se blíží téměř dvaceti procentům podílu na celkovém hrubém domácím produktu světa a v přepočtu na paritu kupní síly je nejsilnější zemí světa. Další Paroubkova návštěva proběhla v roce 2016 a pak Čínu navštívil během několika let až do covidu celkem třináctkrát. K tomu dodal: „Čína se dostala v řadě oborů na světovou špičku a není to jen tím, že je její ekonomika militarizovaná jako třeba ekonomika USA. Řekněme si otevřeně, že pokud by Američané neměli silnou páku zbrojení, která bude v tomhle finančním roce představovat kolem 800 miliard dolarů, tak by těžko udrželi tempo hospodářského růstu. Čína vynakládá na zbrojení asi 350 miliard dolarů, ale její ambice nejsou celosvětové a nechce pokrývat svět svými základnami. Když slyšíte to číslo základen USA ve světě, tak si říkáte, že je to přece jen trochu přehnané.“

Zhruba před deseti lety nový čínský prezident Si Ťin-pching vyhlásil projekt Pás a stezka. Expremiér byl na dvou summitech týkajících se projektu. Číňané na začátku řekli, že na něj formou půjček věnují bilion dolarů. „Projekt Pás a stezka jsem považoval za propagandistického tygra, ale pak jsem najednou slyšel politiky ze zemí střední Asie a Pákistánu mluvit o tom, jak ty projekty postupují, a byl jsem šokován. Vytvářela se infrastruktura, budovaly se nové silnice a železniční koridory. Pákistánský předseda vlády mi vysvětlil, jak u nich Číňané vystavěli dálnici od svých hranic až po přístav, který také zafinancovali,“ zmínil s tím, že jsou Číňané třeba v Africe přijímáni, protože nejsou koloniální velmocí a nezasahují do vládnutí jednotlivých zemí.

„Čína ve svých dějinách nikdy nebyla příliš netrpělivá. Teď jí jde o to, aby Tchaj-wan s podporou USA a Japonska nevyhlásil nezávislost. Když jste viděli ty manévry, které se tam uskutečnily bezprostředně po návštěvě Nancy Pelosiové, která tam přijela podle mě zbytečně provokovat, ale i zajistit si své antikomunistické čínské voliče ve svém obvodě, což se jí povedlo. Nedávné komunální volby na Tchaj-wanu jsem očekával se zájmem, protože jsem si myslel, že lidé budou reagovat nepříznivě na čínské manévry, ale reagovali tak, že v příštích parlamentních a prezidentských volbách dojde k tomu, že zvítězí jako v těchto volbách strana Kuomintang, která si přeje připojení k Číně,“ řekl Paroubek s tím, že nás nejspíš čeká ekonomický střet USA s Čínou. Projekt Pás a stezka je podle Jiřího Paroubka skvělý, protože pomáhá rozvojovému světu a Číně, a Západ by měl přijít s něčím podobným, pokud nechce ztratit pozice ve třetím světě.

Schling: Poláci zařízli projekt širokorozchodné železnice k nám

Poblémy dopravy souvisejí i s tím, jak se budou rozvíjet vztahy mezi Českem a Čínou. Ať už v rámci projektu Pás a stezka anebo jakkoliv jinak. „Současné technologie umožňují snadný přenos všeho možného s Číny k nám a od nás do Číny. Ať už jde o záležitosti softwaru, kultury, myšlenek. Pak je ale mnoho druhů zboží, které se musejí přepravit fyzicky. A jak to vypadá s dopravou mezi Evropou a Čínou? Objemově největší část je přepravována loděmi poměrně dlouhou cestou okolo Afriky, případně Suezem. Trvá to měsíce... Před více než dvaceti lety, kdy jsem byl členem vlády Miloše Zemana, se připravoval projekt, který měl urychlit přepravu zboží z Číny do Evropy s využitím železnice...,“ sdělil exministr dopravy a spojů Jaromír Schling.

Také zmínil příhodu týkající se širokorozchodné ruské železnice, tedy tratí napojených na Transsibiřskou magistrálu (ta vede přes odbočující Transmongolskou magistrálu až do Pekingu, pozn. red.), nejdelší železnici světa: „Pokusili jsme se dohodnout s Poláky na rekonstrukci širokorozchodné tratě, která z Běloruska pokračuje napříč Polskem až do blízkosti Katovic. Vyjednali jsme prodloužení do našeho Bohumína, odkud by se zboží bez problémů, ať už po železnici nebo kamiony, dostávalo dál do Evropy. Bohužel se ten projekt nepodařil, protože Poláci jsou poněkud větší nacionalisté než my a usoudili, že by byl projekt pro Čechy výhodnější než pro ně, a tím to všechno skončilo.“

Česko není přímořský stát, což nás znevýhodňuje, ale po druhé světové válce jsme získali do dlouhodobého pronájmu území v Hamburku a Polsku. V Hamburku máme pozemky pořád, kdežto území v Polsku jsme prodali. Vodní cesta po Labi není funkční. „Možnost vodní dopravy nemůže být využita. Vidíme nyní s problémy s plynem, kdyby jeden jez pod Děčínem existoval, tak by zhruba deset procent naší spotřeby plynu mohlo přicháze po Labi ve zkapalněném stavu. Jez není a lodě po většinu roku nemohou proplout,“ dodal. Toho prý využívá německý železniční přepravce Deutsche Bahn AG a vytváří cenový tlak, který způsobuje fakt, že mnoho z přeprav sypkých substrátů se uskutečňuje kamiony a takzvaní ochránci životního prostředí na tom mají velkou zásluhu. Právě na Číně je znát, jak rozvoj dopravní infrastruktury napomáhá rozvoji celé země.

Drulák: Česko vybočuje z Evropy tradiční sinofobií

Levicový politolog Petr Drulák se zaměřil na kontext projektu Nové hedvábné stezky. Je jak mezinárodní, tak i vnitrostátní. „Z mezinárodního hlediska je dobré si představit trojúhelník, který má tři vrcholy. USA, Čína a Evropská unie. Podíl Číny na světovém HDP je téměř dvacet procent. USA mají kolem šestnácti a EU kolem patnácti procent. Před dvaceti lety to bylo obráceně... Proto jsou tato tři centra důležitá. I když podíl těch západních klesá. Jsou ale pro nás významná, protože jsme součástí jednoho z nich. My jsme v Evropě, v tom nejméně dynamickém centru. Trojúhelník má tři strany a každá je jiná. USA a Čína je strategické rivalství a soutěž o to, kdo bude hrát ve světové politice prim. O to se hraje... Vztah mezi USA a Evropou je vazalství. Evropa je vazalem USA. Většina Evropanů si to uvědomuje. Někdo je s tím nespokojen, někdo je tím nadšen. Když se podíváte na současnou vládu, tak ta je nadšená, že to tak je. A cokoliv jiného považuje za ohrožení toho nejsvětějšího, co máme... Je to vazalství, které před rokem a půl vypadalo, že se možná bude transformovat, ale od loňského února, kdy začala válka na Ukrajině, došlo k takovému upevnění vazalského vztahu, jako jsme dlouho nezažili,“ vysvětlil profesor.

Podle Druláka vztah EU s Čínou je ekonomické partnerství. Tak to definuje Evropa i Čína, která by chtěla ještě pošťouchnout Evropu proti USA: „Když se podíváte na evropské státy, tak až na pár výjimek je celkem konsenzus na tom, že by to tak mělo být. Máte málo otázek v EU, kde budete mít ve stejné skupině Němce, Francouze, Poláky i Maďary... Kdo byla jediná evropská hlava státu, která se účastnila ceremonie loňského otevření olympijských her v Pekingu. Byl tam polský prezident Duda. Zatímco my jsme tady peskovali velvyslance, že se tam ukázal na tribuně. Poláci tam poslali prezidenta, takže Poláci jsou schopni uvažovat o svých zájmech... Tady máme určitý evropský konsenzus a z toho leckdo vybočuje. Česká republika z toho vybočuje svou tradiční sinofobií... Na této vlně jede Litva... Občas se do něčeho takového dostanou seveřani... Ale hlavní hráči v Evropě mají jasno v tom, že chtějí mít kvalitní ekonomický partnerský vztah s Čínou, a chtějí ho mít i proto, že to považují za otázku ekonomického přežití. Tak se na to dívají třeba Němci.“

„Výrazem této politiky byla i široká podpora pro investiční dohodu mezi EU a Čínou. Tohle se uzavírá na nejvyšší úrovni. To neuzavírají státy, to musí udělat EU. Ta byla podepsána na konci roku 2020. Tehdy se to nelíbilo Američanům. Odstupující Trumpově administrativě a nastupující Bidenově administrativě... Smlouva byla podepsána, ale k tomu, aby vstoupila v platnost, ji musí ratifikovat Evropský parlament. Ten je takovým zvláštním zvířetem... Připomíná mi polský parlament v osmnáctém století... Tam docházelo k tomu, že když někdo chtěl z vnějších mocností zapůsobit, ochromit, tak si koupil pár poslanců a oni dělali jeho politiku. Byla tam ruská i pruská frakce... Něco podobného vidíme v Evrospkém parlamentu a americká strana je tam trochu silnější než ty ostatní. Pod vlivem Evropského parlamentu se rozvinula politika sankcí. Sankce na Čínu vedly k protisankcím a Evropský parlament řekl, že když na nás Čína dává protisankce, tak se těžko může něco ratifikovat. Tam to leží a nějakou dobu ležet bude a v dnešní atmosféře si těžko představit, že by k té ratifikaci došlo.“

Konstelace ve vztazích Evropy s Čínou je nepříznivá a v tomto kontextu ještě Drulák odbočil k česko-čínským vztahům: „V Čcheng-tu, hlavním městě Sečuanu, si v roce 2015 či 2016 Česko zřídilo generální konzulát. Protože zde byl pokus rozšířit diplomatické vztahy. No a v loňském roce byl zavřen. To byl jeden z velkých výkonů Lipavského ministerstva.“

V Číně s nástupem Si Ťin-pchinga dochází, jak míní Drulák, ke změně kurzu. Podrobuje kritice Teng Siao-pchinga, ale čínským způsobem. Neřekne, že se mýlil, což by bylo nepřijatelné. Dává jiné akcenty, lidé spojení s bývalým vedením jsou upozaďováni. Vztah ke kapitalismu a Západu se mění. Začíná odveta proti těm, které Čína bere za škůdce. My jsme to tady trochu zažili s předchozím čínským velvyslancem, který porušil základní diplomatické zvyklosti. Bylo to součástí strategie superasertivní Číny.

„Proč mluvím o změně režimu v Číně. Loni na podzim přišel Si Ťin-pching do třetího období, což bylo nezvyklé... Co se stalo na jeho začátku? Prosincové události. Lidé se vzbouřili proti covidovým opatřením. Víte, jak tam covidová opatření vypadala. U nás nebyla kdovíjaká, ale proti tomu, co bylo v Číně, to byl slabý odvar. Asijský přístup. Ale v demokratické Jižní Koreji to bylo podobné. Došlo k excesům, kdy lidé uhořeli, protože se k nim hasiči nemohli dostat. Barák byl zabarikádovaný v karanténě. A Číňané toho měli dost a po celé Číně vyšli do ulic a bylo to namířeno speciálně na Si Ťin-pchinga. Už máme té vaší politiky dost. Došlo k represi, ale i k obratu o sto osmdesát stupňů. Čína otočila politiku nulového covidu a úplně to víceméně pustila...,“ doplnil s tím, že i tenhle systém je velmi citlivý na to, co přichází ze společnosti.

Vojta: Čína a Vatikán plánují na staletí

Do Číny jezdí sinolog Vít Vojta pětatřicet let a většinu témat o Číně sepsal do článků na Asiaskop.cz. „Idea iniciativy Hedvábné cesty vznikla již v devadesátých letech a přisuzuje se Ťiang Ce-minovi, prezidentovi a generálnímu tajemníkovi v letech 1989 až 2003, ale tenkrát na to Čína neměla sílu. G7 začala Čína přesahovat až v roce 2000, kdy překonala italskou ekonomiku, a čas dozrál za Si Ťin-pchinga, kdy se to tak nastavilo. Iniciativa Hedvábné cesty je plánována mezi lety 2013 až 2049, takže zde vidíme, že Čína a Vatikán plánují na staletí. Nicméně je to skupina projektů,“ poznamenal.

„Mořská cesta se dnes používá z více než devadesáti procent. Podle odhadů v posledních letech je železniční cesta osmiprocentní. Námořní doprava je levnější. Až do roku 2019, kdy začalo z důvodů velké poptávky zdražování, taky byly rámcově ceny za dvacetistopý kontejner stabilní, zhruba 2 500, a za čtyřicetistopý kontejner 4 000 dolarů. Po roce a půl se ceny vyšplhaly až na čtyřnásobek a ještě něco k tomu,“ začal počítat Vojta s tím, že páteř dopravy zboží po Nové hedvábné cestě spočívá v námořní dopravě, kde se zvažuje i severní cesta.

Dnes v Číně podle Vojty dochází k hledání přátel v zahraničí, ale Čína je trochu v zahraniční politice bezradná, když jde o drobnější státy. I proto byl do Česka vyslán čínský velvyslanec, který dřív působil v Sýrii. Nicméně míra sinofobie u nás potlačuje zdravé myšlení. Čína získala pro Novou hedvábnou cestu do loňského roku 149 zemí a třicet mezinárodních organizací, což je docela slušný úspěch.

Stop vůdcům dlouhosáhlých monologů!

Debata to nebyla. Expremiér Paroubek z ní díky neschopnému moderátorovi Jaroslavu Královi z ČSNS udělal monolog se třemi přidruženými koreferáty. Došlo jen na dva dotazy, ale s odpovědí se nikdo moc nepáral. Příště méně ohledů k vůdcům monologů!