„Takže, i když výsledky jsou celkově značně smíšené, sluší se začít tou nejlepší zprávou: byli jsme ušetřeni rudo-rudo-zelené koalice (RRG), i když jen těsně. Velmi, velmi těsně, o pouhých pět poslanců, nebo snad dokonce jen o čtyři,“ píše na úvod Kechlibar pozitivně.

Ještě pozitivnější by ale podle Kechlibara bylo, kdyby se krajně levicová Die Linke do Spolkového sněmu vůbec nedostala. „Získala jen 4,9 procenta a nepřekonala tak pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentních lavic. Bohužel Linke nakonec zachránilo jiné ustanovení německého volebního zákona, které má posilovat vliv regionálně významných stran. Strany, které získají aspoň tři ‚přímé mandáty‘ (Direktmandate) z celkem 299, mají právo na proporční zastoupení ve sněmu, i když nedosáhly pěti procent hlasů,“ vysvětluje publicista.

Kechlibar považoval za důležité napsat o bavorském pravicovém uskupení, které prý začíná dělat vrásky bavorské tradiční CSU. „‘Svobodní voliči‘ jsou svým charakterem poněkud neněmeckou stranou, jejich cílem je decentralizace, posílení pravomocí na lokální úrovni a zavádění přímé demokracie; od posledních zemských voleb sedí v bavorské vládě spolu se silnější CSU. Do Spolkového sněmu se nedostali, ale získali 2,4 procenta celostátně a 7,5 procenta v Bavorsku, tedy zhruba čtvrtinu toho, co samotná CSU.“

Vládní CDU/CSU utržila, po odchodu věčné kancléřky Merkelové, ve volbách dle Kechlibara nejhorší výsledek v poválečné historii Německa a skutečně významně ztratila vliv na mladou generaci. Voličů do 30 let jí prý volilo jen 11 procent.

„Sociální demokraté zvítězili ve většině členských zemí. Jejich spolupředsedkyně Eskenová ve svém okrsku úspěch neměla, ale vstup do Spolkového sněmu si pojistila skrze zemskou listinu. Přímý mandát získal šéf mladých socialistů Kevin Kühnert.“ Předseda socialistů Olaf Scholz je tak dle Kechlibara jasným kandidátem na kancléře.

Zelení skončili dle publicisty hůře, než jim průzkumy veřejného mínění dlouhodobě slibovaly. „Zelení byli disproporčně silní v bohatých městských regionech, což dobře odpovídá jejich programovému směřování. To je přesně ta část obyvatelstva, která si z případného zdražení elektřiny nebo z nutnosti koupit nové auto na baterii nemusí dělat moc těžkou hlavu a má k dispozici kvalitní, často jezdící MHD,“ domnívá se Kechlibar.

Liberální pravicová FDP údajně zase zabodovala mezi mladými voliči. „Z našeho pohledu může účast FDP ve vládě představovat určitou brzdu těch nejdivočejších zelených plánů. FDP sice jede na klimatické vlně dost podobně jako ostatní německé strany s výjimkou AfD, ale coby strana soukromých podnikatelů se snaží klást důraz na to, aby program dekarbonizace nebyl ekonomicky zničující, aby spočíval spíše na nových technologiích než na tvrdých zákazech, vybrané uhlíkové daně aby se rozdělovaly zpět mezi občany apod,“ píše dále publicista.

Českemu voliči známá Alternativa pro Německo (AfD) ztratila zhruba pětinu svých voličů, ale udržela si své jádro a elektorát v Sasku a v okolních zemích. Dle Kechlibara je ale nepravděpodobné, že by ji ostatní strany přizvaly k jednání o vládě.

„Osobně nyní považuji za nejpravděpodobnější ‚semaforovou‘ koalici SPD, Zelených a FDP, ale s tím, že vyjednávání detailů společného programu bude trvat celé měsíce. Pokud by se šéfovi FDP Lindnerovi podařilo získat ministerstvo financí, bude patrně tlačit na šetrné státní hospodaření a odmítat příliš velké rozhazování peněz na evropské úrovni, čehož prý se v Itálii bojí,“ predikuje Kechlibar na závěr.